24.04.2006 00:00

Rakouský dramatik Peter Turrini viděl dnes v Praze svoji hru

Praha 24. dubna (ČTK) - Emília Vášáryová a Bronislav Poloczek excelují ve hře rakouského dramatika Petera Turriniho Josef a Marie, jejíž českou premiéru uvedlo začátkem dubna v režii Martina Porubjaka pražské Divadlo Kolowrat. Autor se přijel do Prahy podívat na jednu z prvních repríz. Komorní text je příběhem dvou osamělých lidí, uklízečky a pracovníka ostrahy, které dá jednoho večera ve skladě supermarketu dohromady náhoda.

"Je krásné, že mohu být v tomto divadle vlastně trvalým hostem," řekl Turrini. Nesmírně prý trpí, když režiséři přebásňují jeho hry, avšak tento případ je podle něj jiný. Porubjak je jeho přítelem a podle Turriniho opravdové přátelství vždy něco stojí. Dramatik tak reagoval na to, že režisér pozměnil jeho text založený na tom, že biografie obou hrdinů vycházejí z rakouských dějin, zatímco v Praze je obohacen skutečnými reáliemi ze života Poloczka a Vášáryové.

Turrini nebyl na představení činohry Národního divadla v Praze poprvé. Před čtyřmi lety tu Poloczkovi zatleskal za výkon ve svém monodramatu Hotovo, konec! Ocenil tehdy humor, který do jeho chmurného textu - příběhu životního ztroskotance, který se na konci hry zastřelí - vnesl. Poloczka, který hru pro českou první scénu objevil, Turrini označil za "svého herce".

"Hra Josef a Marie existuje ve 32 překladech. Ten příběh bude v Praze třeba poněkud jiný, ale vychází ze stejných kořenů. Pravý Rakušan prakticky neexistuje, všichni jsme smíšené existence," řekl dvaašedesátiletý autor, který se od mládí angažoval ve veřejných věcech. V 60. letech žil v komunitě hippies v Řecku, v Rakousku pak psal skandální hry. Od levicových postojů dospěl až ke skepsi a znechucení nad rakouskými poměry. V Praze byl i v roce 1997, kdy tu zhlédl inscenaci Nejbláznivější den, s níž v metropoli hostovala činohra Slovenského národního divadla z Bratislavy.

Než se dostal k psaní, byl Turrini slévačem, skladníkem, vojákem, reklamním textařem, dřevorubcem, barmanem, hoteliérem, hercem i režisérem. Vyrůstal v rodině italského truhláře, kterého rakouští starousedlíci nikdy nepřijali za svého. A protože se v Korutanech 50. let jako dítě cizince nikdy necítil doma, stala se mu "vlastí" literatura.

Jeho tvorbu charakterizuje osobní angažovanost a politické a sociální cítění. Byl představitelem takzvané dramatiky šoku, která v 60. letech a na počátku 70. let směřovala k prolamování společenských, jazykových i fyzických a sexuálních tabu. Estetika hnusu, špíny a destrukce byla protestem proti předstírání řádu a harmonie.

Rakouské noviny prý spočítaly, že každý večer se ve světě uvádějí čtyři Turriniho hry. "Je to pro mě čest, a když dostanu tantiémy, je to i radost," uvedl. S Poloczkem se spřátelil. "Dramatik je závislý na hercích, jeho texty jsou pro něj partiturami a on je doslova rukojmím svých herců," dodal.

Jiří Borovička kar

Autor článku: ČTK