21.04.2005 00:00

Renata Kalenská, Lidové noviny v Arše

Praha, 20. dubna – Pražskou premiéru představení Renata Kalenská, Lidové noviny uvede ve dnech 17. a 19. května pražské Divadlo Archa. Touha poznávat slavné lidi přiměla režiséra J. A. Pitínského, aby sestavil hru z rozhovorů, které každou sobotu vede Renata Kalenská na jedné tiskové straně Lidových novin. Jednodílný seriál nečekaných otázek a odpovědí s mnohými českými celebritami, poodkryje skrytou fascinaci herců HaDivadla a režiséra inscenace po moci a slávě, uznání a radosti z maličkostí, nejistotě a pevné půdě pod nohama, nadšení a rezignaci, svádění a otupělosti. Inscenace měla premiéru v polovině dubna v Brně.

 renata.jpg

 

J.A.Pitínský ( a kol. )

RENATA KALENSKÁ, LIDOVÉ NOVINY

 

Interview aneb Konec Světa v komunitním domě Villa Vallila v Červeném Újezdě u Votic.

 

17. – 19. května / 20.00 / Divadlo Archa

 

Harry Wu. Mnoháček Zgublačenko. Eva Holubová. Vladimír Hučín. Milan Knížák. David Černý. Vladimír Dlouhý. Ludvík Zifčák. Adolf Branald. Přemek Podlaha. Věra Vacková-Žahourková. Jan Koller. František Pánek. Barbara Cartlandová. A další.

 

Scénář: J.A. Pitínský a kol. s použitím interview R. Kalenské a dalších.

Scéna: Tomáš Rusín

Kostýmy: Zuzana Štefunková

Písně: Jiří Ryšánek

Hudební spolupráce: Petr Hromádka

Dramaturgická spolupráce: Petr Minařík

Psychiatrická spolupráce: MUDr. Ludmila Prchalová

Lutonina: M.T.Růžička, D. Růžičková

Kouzla: Gjurden Vallätällä

Recepty: Broky Brno

Režie použitých filmů: Harry Wu, Alfréd Radok, Luboš Beneš

Texty písní: František Fanda Pánek a J.H. Krchovský, A. Stankovič, L. Marks, E. Bondy, I. M. Jirous

Autoři interview: Renata Kalenská a Petr Placák, Eduard Fleisler, Alena Plavcová, Radim Kopáč

Autoři inspirací: Vladimír Merta, Artur Schopenhauer, Mirek Kovářík

Režie: J. A. Pitínský

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Hrají:

Jana PLODKOVÁ v roli Renaty KALENSKÉ

dále

Ján x SEDAL x .............................................Číňan x Básník x ...

Roman x SLOVÁK x .....................................Disident x Kutil x ...

Jakub x ŽÁČEK x..........................................Schizofrenik x Moderní umělec x ...

Cyril x DROZDA  x .......................................Fízl x Fotbalista x ...

Miloslav x MARŠÁLEK x ...............................Ředitel x Starý spisovatel x ...

Marie x LUDVÍKOVÁ x...................................Herečka x Židovka x Královna růžových románků

a Miroslav KUMHALA v roli ředitele komunitního domu Villa Vallila.

 

PREMIÉRA: 15.4. 2005 v 19.30 h v HaDivadle

 

 

 

O INSCENACI:

Do komunitního domu Villa Vallila v Červeném Újezdě u Votic přijíždí populární novinářka Renata Kalenská. Známe ji především, jako autorku celostránkových rozhovorů, v nichž každou sobotu zpovídá osobnosti tuzemského veřejného i společenského života. Záměrně civilním způsobem jim klade otázky, uvolněně s nim i žertuje, ale vždy pouze proto, aby nám zprostředkovala nejjasnější obraz naší nevšední reality.

Mladá novinářka, kterou v inscenaci J. A. Pitínského hraje Jana Plodková, pátrá v komunitním domě po výrazné tváři českého a světového výtvarného umění 20. století, chce s ní udělat interview. Než se však k objektu svého zájmu dostane, potká se s celou skupinou jiných, neméně atraktivních, světlo nosičů soudobých dějin. Kalenská je konfrontována například s básníkem Mnoháčkem Zgublačenkem (jeho osud je skutečně spojen se životem v komunitním domě Villa Vallila v Červeném Újezdě), herečkou Evou Holubovou, politickým aktivistou a disidentem Vladimírem Hučínem, výtvarníkem Davidem Černým, bývalým politikem Vladimírem Dlouhým, agentem StB Ludvíkem Zifčákem, spisovatelem Adolfem Branaldem, moderátorem Přemkem Podlahou, vězeňkyní koncentračních táborů Věrou Vackovou – Žahourkovou, českým fotbalovým internacionálem Janem Kollerem, básníkem Františkem Pánkem, držitelkou světového rekordu v počtu napsaných románu Barbarou Cartlandovou a Milanem Knížákem.

 

Součástí jednotlivých představení bude živý rozhovor  Renaty Kalenské z Lidových novin s vybraným hostem. (15. 4. – ombudsman JUDr. Otakar Motejl; 16. 4. – místopředseda vlády Ing. Zdeněk Škromach; 23. 4. – ministr kultury Pavel Dostál)

 

 

Co mj. řekl J. A. Pitínský Renatě Kalenské:

/fiktivní rozhovor/

R. K. : Rozhovory, jak jste mi říkal, budou inscenovány jako velká dramata. To je jistě jen vaše umanutá představa. Protože já jsem je takto nikdy nevedla.

J.A.P.: No tak vy jste je tak nevedla. Já je tak povedu, mě to absolutně baví to vést zrovna takto, aby to nebylo sucharský, jenže mně to nejde. Já si něco představuju a pak mě to nejde, nakládat s tím.

R.K.: No to chápu, tvůrčí pochybnosti atakdál, že?

J.A.P.: No ne zrovna tvůrčí a nejde ani o ty pochybnosti, o ty tak slavné pochybnosti, to by nebylo zdravé.

R.K.: Příběh má být dramatický, plný napětí…

J.A.P.: No jistě, to se snadno napíše. Všechno je víceméně plné napětí.

R.K.: Nic konkrétního nechcete ale prozradit. A přitom víte, že to má výt plný napětí.

J.A.P.: No.

R.K.: Jak je udělána scéna například s panem Hučínem?

J.A.P.: No tak si představte tohle: tenhle chlap tam vejde, je plný neurčitého děsu, ano je to víceméně děs, je v tom i provinění, ale též jakási síla, přesvědčivost. Nosí tašku a vypadá to, že v ní má bombu. Je to ovšem skryto, není s tím nakládáno jednoznačně. Ta novinářka, víceméně tedy vy samotná – je ještě v šoku po rozhovoru s Knížákem, není v útlumu, je v šoku. Zprvu ty otázky klade jakoby o nic nešlo, víte, zkouší ho, reaguje lhostejně. Hučín má nevyzpytatelné reakce, které jsou kontrastní vůči dokonalé logice jeho argumentů. Pak už to oba nemohou vydržet, víte v něm je jakási dravá lačnost, aby ona – víceméně tedy vy – zaznamenala ty věci přesně. Vzniká velmi nervní napětí, skoro bych řekl na hranici bolestného šílenství, které začne oba ovládat. Vy v tu chvíli kladete otázky dokonce s jistým soucitem, ale vzácně přesně. Dochází k drastičtějšímu fyzickému kontaktu. Bomba v tašce tiká. Novinářka – zase vy – leží zmatena na zemi, nad ní hladí vlasy její Hučín. Tón řeči je v závratném již protikladu k fyzickému jednání. Padne otázka po matce. Hučín se stáčí jako v postýlce. Novinářka jej obejme. Hlas je velmi tichý, intonace velmi dlouhé. Z Hučína je dítě. Je nám ho líto a jsme cele na jeho straně, nikoliv na straně novinářky. Už ji nechceme vidět. Boj s lidskou stránkou této tragédie prohrála. Přejeme si, aby už z této země nevstala. Ba, to si přejeme nejvíc.

 

 

Co mj. řekli o zkoušení s J. A. Pitínským

Barbara Cartlandová vulgo Marie Ludvíková:

Otázka: Je zkoušení s J.A.P. nějak specifické?

Spolupráce s J.A. Pitínským je specifická, samozřejmě. Ale pro mě je tohle to normální zkoušení, protože já jsem u Pitínskýho začínala, takže tento způsob zkoušení zdá se mi úplně normálním.

 

Ludvík Zifčák vulgo Cyril Drozda

Je spolupráce s J.A.P. jiná, než s jinými režiséry?

No. Pauza. No, kolegyně Werich před léty řekla, že je to malý svátek. Tak je to prostě, je to vzácně vždycky.

 

David Černý vulgo Jakub Žáček

Je spolupráce s Janem Antonínem Pitínským nějak specificky jiná, něž s jinými režiséry?

Ano, jedna s ním spolupracuji poprvé a je mi v tom hrozně dobře a úplně se během práce koupu v blaženosti.

 

 

Co mj. řekla Renata Kalenská o sobě

Narodila jsem se v Hořicích v Podkrkonoší, je mi 31 let. V Jičíně jsem vystudovala střední ekonomku, nyní studuju VŠ J.A.Komenského, obor sociální a masová komunikace. Jsem svobodná a bezdětná. V novinách jsem začala pracovat v devadesátých letech. Nejdříve pouze externě  - například pro Reflex, Mladý svět či radio Regina-Český rozhlas. V roce 1997 jsem nastoupila do LN. Specializace - politické zpravodajství. O rok později jsem začala dělat hlavně rozhovory se známými osobnosti. Rok 2001 jsem strávila v Týdnu, pak jsem se vrátila opět do LN. Tentokrát i s novou rubrikou "Rozhovor týdne". V roce 2000 vyšla v nakladatelství Votobia kniha mých rozhovorů nazvaná "Rozhovory na konci milénia". V roce 2003 pak v nakladatelství Motto můj literární debut - sbírka povídek Vybledlo. Nyní dokončuji knihu pamětí Otakara Motejla.

Co se týče zájmů - hrála jsem amatérské divadlo, na to teď už není bohužel čas. Nejvíce mě asi zajímá moje práce. Před časem jsem začala fotit. Dál - malování, pes, film. (prostě klasika)

 

Zdroj: Zuzana Kamenická, zuzana.kamenicka@archatheatre.cz

Autor článku: redakce