Sergej Prokofjev / Ivan Hrozný
Premiéra baletního souboru Národního divadla v Brně
SERGEJ PROKOFJEV / IVAN HROZNÝ
Historická osobnost ruského cara krutovládce - Ivana IV. Hrozného - byla a je pro svůj rozporuplný život a skutky často hodnocena velmi odlišně. Pro někoho dárce řádu a vzdělanec, pro jiné Stalin 16. století. V každém případě skýtá Ivanův život i epocha v níž žil přebohatou látku hodnou uměleckého zpracování. Toto téma přijal jako výzvu geniální filmový režisér Sergej Ejzenštejn, který po svém úspěšném velkofilmu Alexander Něvský upřel svůj zrak právě k Ivanovi Hroznému, neméně slavné osobnosti ruských dějin. A stejně tak, jako si u Alexandera Něvského vybral za spolupracovníka komponistu Sergeje Prokofjeva, tak i u svého dalšího filmu nevolil jinak.
V díle hudebního skladatele Sergeje Prokofjeva zaujímá baletní tvorba významné místo. Z jeho sedmi baletů jsou u nás známy hlavně Romeo a Julie (světová premiéra se konala roku 1938 v Brně), Popelka a Kamenný kvítek. Jsou to jeho poslední tři baletní díla. Méně známé jsou pak balety, které vytvořil v období spolupráce s Ďagilevovým souborem Les Ballets Russes – Šut, Na Dněpru, Marnotratný syn a Ocelový skok. Choreograficky „nedotčena“ ale nezůstala ani hudba, která nebyla původně pro balet napsána. Do této kategorie spadá i balet Ivan Hrozný.
Jeho základem je původní hudba k dvojdílnému filmu Sergeje Ejzenštejna Ivan Groznyj. Do hudební podoby, v jaké je dnes balet uváděn jej upravil Michail Čulaki – profesor moskevské konzervatoře a specialista na Prokofjevovo dílo – který do hudebního materiálu zahrnul také fragmenty z jiných skladatelových opusů. Balet měl premiéru ve Velkém divadle v Moskvě v roce 1975 v choreografii jednoho z nejvýznamnějších ruských baletních tvůrců XX. století Jurije Grigoroviče. O rok později jej s velkým úspěchem převzala do svého repertoáru také pařížská Opera.
V Národním divadle v Brně je Ivan Hrozný prací choreografa a režiséra Libora Vaculíka, který je zároveň autorem libreta. Vaculík tak v Brně navazuje na své předchozí inscenace, v nichž se nechal inspirovat osudy historických osobností – Isadora a Čajkovskij v ND v Praze, Edith, vrabčák z předměstí v DJKT v Plzni nebo Jana z Arku na hranici a Marie Stuartovna na scéně ND v Brně. Hudebního nastudování se ujal dirigent Jan Štych, kostýmy vytvořil Roman Šolc a scénu navrhl Peter Čanecký. Jsme přesvědčeni, že inscenace, která se představí v listopadu brněnskému publiku, uspokojí i velmi náročného diváka – Prokofjevova hudba a jména inscenátorů slibují silný umělecký zážitek.
Premiéry 15. a 16. listopadu 2002 v Janáčkově divadle v Brně
