27.04.2015 14:51

Současný tanec v Divadle La Fabrika

Divadlo La Fabrika představí 28. května 2015 v rámci večera současného tance choreografii Jána Gonščáka Volání z hlubin a tři taneční filmy, které vznikly během jeho spolupráce s Andreou Šestákovou.

První premiéra se konala ve Slovenském národním divadle v Bratislavě v prosinci loňského roku a setkala se s pozitivním ohlasem diváků i divadelní kritiky. Tři taneční umělecké filmy Potopený chrámBrána a De profundis vznikly vzájemnou inspirací a spolutvorbou mezi Andreou Šestákovou a Jánem Gonščákem. Choreografie a tanec byly vytvořeny pro tři různé prostory a stávají se tak site-specific uměním. Volání z hlubin, latinsky De profundis, je úvodem 130. žalmu, ale i symbolickým naznačením, že představení bude voláním z hlubin duše autorů: pro diváka neverbálním zážitkem plným poezie, elegantní smyslnosti a symbolických odkazů na různé významy, témata a koncepty. Jako hudební doprovod slouží například melodie Jean-Baptisty Lullyho, Michela Lamberta, Johanna Sebastiana Bacha a světoznámého umělecky-filozofického seskupení Laibach / NSK – Neue Slowenische Kunst.
 

Volání z hlubin
Ján Gonščák a Andrea Šestáková
Sólové taneční představení

V 19. století bylo zvykem pro hosty soukromých večírků uspořádat malé představení, které se skrývalo za oponou. Diváci se usadili na svých židlích a v příhodný okamžik se rozevřela opona, za kterou aktéři zinscenovali do všech detailů některý ze slavných obrazů. V póze obrazu setrvali hodnou chvílí, pak se opona za potlesku obecenstva zase zavřela. V tomto spúsobu zábavy bylo něco tajemné, snad touha dotknout se krásy nebo být na moment ztracen v hloubce zobrazované scenérie, nebo meditace při pohledu na daný obraz a jeho obsah, být uvnitř obrazu. Pocit úzkosti, vykořeněnosti a osamělosti avšak nebyl charakteristický pouze pro umělce Dekadence 19. Století a počátku 20. století – dnes se dá hovořit o druhé vlně Dekadence, které téma jsou extáze, erotika a smrt. A to jsou téma i představení Volání z hlubin, ve kterém choreograf a tanečník Ján Gonščák vytvoří odkazy na dva slavné obrazy 19. Století. I když mohou být podány s humorem, vážnost a varovnost jejich odkazů zůstává neměnná. Spisovatel Gustav Meyrink napsal, že před tím, než se může člověk usmívat na svět, musí si nejprve vyplakat oči. Témy poukazují taky na těžké postavení umělce v materiální buržoazní společnosti, která často nevidí nadčasovou dimenzi jeho práce a její nesmírnou hodnotu, a na proces umělecké tvorby vyžadující si absolutní oddanost, sebeobětování a velikou míru vášně. Nakonec je to i téma sociálního chladu, která je dominantní i ve tvorbě významného umělce 20. století Josepha Beuyse, kterého nejznámější performance bude v představení znovu zinscenována, nakolik je to oblíbené představení autorů. Volání z hlubin, je dílo, které ruší hranice času, příběhů a osudů postav, nebo uměleckých medií a iluzionisticky chce provokovat diváka k myšlení, no zároveň varovat před mrtvým myšlením, šílenstvím a sociálním chladem.

Ján Gonščák a Andrea Šestáková
Tři taneční filmy a solové taneční představení

28. května 2015 v 19.30 h
La Fabrika - Slévárna

www.lafabrika.cz 


Autor článku: Klára Kadlecová

Současný tanec v Divadle La Fabrika