Studenti JAMU v nové inscenaci přiblíží ruského divadelníka Mejercholda
Přiblížit divákům legendárního Vsevoloda Emiljeviče Mejercholda jako jednu z nejvýraznějších osobností ruské divadelní avantgardy. To je hlavní cíl nové inscenace, kterou se studenty čtvrtého ročníku činoherního herectví z Divadelní fakulty JAMU nastudoval režisér Jan Antonín Pitínský. Autorský text Jakuba Kostelníka nazvaný výmluvně Mejerchold, bude mít premiéru ve školním Studiu Marta ve čtvrtek 5. prosince v 19 hodin. První reprízy zajímavé divadelní novinky se uskuteční 6. a 9. prosince.
Zejména počátky ruské divadelní avantgardy lákaly rusistu Kostelníka už od dob jeho vysokoškolských studií. „Scénář vznikl na základě žádosti režiséra a díky podpoře profesora Josefa Kovalčuka. Byl zařazen mezi absolventské projekty studentů Divadelní fakulty JAMU,“ vzpomíná autor na genezi textu. Kostelníkovým záměrem bylo zachytit umělecký vývoj této osobnosti: od herce v počátcích Stanislavského psychologické metody až k Mejercholdovu svébytnému uměleckému pojetí divadla. A na zadním plánu umělcova života chce autor přiblížit také bouřlivé dějiny Ruska první poloviny 20. století, od moderny přes avantgardu až k podobě politicky levicově orientovaného divadla.
Jak doplňuje dramaturg nezvyklého titulu Libor Brzobohatý, věnují inscenátoři také velkou pozornost ošemetnému vztahu umělce a politického establishmentu. Kontroverzní tvůrce a jedinečný divadelník Mejerchold měl být navždy vymazán z dějin divadla. Inscenace se snaží mimo jiné napravit tuto mnohaletou křivdu na autorovi, který padl za oběť velkému stalinskému teroru na přelomu 30. a 40. let minulého století, přestože horlivě vyznával a po revoluci i proklamoval ideály socialismu a komunismu. Pitínského divadelní novinka bude mít něco málo přes dvě hodiny. Mejercholdův život, hledání jeho vlastního divadelního jazyka i jeho nakonec neblahý vztah se sovětským režimem na jevišti Marty dotvoří skladatel Richard Dvořák, který pro inscenaci složil hudbu vycházející ze tvorby ruských velikánů a Mejercholdových současníků Šostakoviče a Prokofjeva. Výprava je dílem Magdaleny Teleky. Scénář podle dramaturga vyniká především ojedinělou hloubkou, do které se Kostelník při zkoumání fenoménu Mejerchold ponořil. „Autor scénáře s ohromující pečlivostí reflektoval v textu různé, českému badateli dosud nedostupné materiály a mnohé z nich pro potřeby inscenace přeložil. Například díky překladu stenografických záznamů ze zkoušek můžeme divákům s dokumentární přesností přiblížit Mejercholdovu práci s hercem,“ zdůraznil Brzobohatý. Mejercholdův specifický divadelní jazyk a slavná biomechanika – tedy jeho proslulá metoda práce s hercem – jsou samozřejmě leitmotivem, který prostupuje celou inscenací. Kostelník ale dodává, že v popředí jeho hry stojí téma poměru umělce k moci, které neztrácí na své palčivé aktuálnosti ani v současné době.
Režisér Pitínský se již před časem v jiné inscenaci zabýval odkazem legendárního ruského divadelníka Stanislavského, jehož metodu se Mejerchold snažil popřít. Nová inscenace je tedy pomyslným druhým dílem z dějin progresívního ruského divadla. „Ano, v podstatě se to tak dá říci – je to ovšem díl tragičtějších rozměrů,“ poznamenal Pitínský. Mejerchold věřil, že se dá uměním změnit či přímo přebudovat svět, svou tvorbou se snažil vytvořit univerzální divadelní jazyk, který dokáže promlouvat k divákům z různých poměrů a s odlišným ideologickým zázemím. Tento tvůrčí princip v inscenaci podle dramaturga kontrastuje s obdobím, kdy motivací Mejercholdovy tvorby bylo hlavně šíření idey bolševické revoluce: „Otevíráme takto věčnou otázku, jak najít vztah svobodného umění a určité politické ideologie, která do něj vždy nějakým způsobem, méně či více násilně, vstupuje.“
