Světovou premiéru čeká v Městském divadle Brno příběh legendární vily Tugendhat

Román britského spisovatele žijícího už bezmála čtyřicet let v Itálii vyšel v Londýně na jaře 2009 a ještě téhož roku se objevil na pultech českých knihkupectví v překladu Lukáše Nováka. Stal se senzací ve světě i u nás. Aby ne. Vždyť Skleněný pokoj je strhující četbou, která toho hodně nabízí: rodinnou ságu i historickou fresku, příběhy hned několika milostných trojúhelníků i architektonickou studii. Jsou tam vášně, jsou tam zrady, naděje i zoufalství, velké umění i velké dějiny. Pro naše a najmě brněnské čtenáře je tento „nejlepší „český“ román“, jak knihu označil spisovatel Jan Němec, přitažlivý také tím, že inspiraci k němu našel autor ve slavné vile Tugendhat, v tom jedinečném klenotu funkcionalismu moderní architektury. Kde jinde víc než v Brně má pak smysl pokusit se o jeho divadelní adaptaci? Ředitel a režisér MdB Stanislav Moša se v této věci obrátil na autora v dubnu 2014 a Simon Mawer mu záhy nato svěřil práva k dramatizaci.

Skleněný pokoj je příběhem domu, jenž měl být uskutečněnou utopií, realizovaným snem o štěstí; byl postaven podle pokrokových představ funkcionalistického architekta: čistý, racionální a kontinuální prostor, který stírá hranice uvnitř a venku, čímž naplňuje ideu otevřenosti a prostupnosti. A zároveň je Skleněný pokoj příběhem jeho obyvatel. Idea ideálního prostoru skleněného pokoje zůstává klíčovou i v dramatizaci, třebaže to podstatné, co sděluje, nesouvisí až tolik se samotným domem (vilou Landauer) jako spíš s osudy jeho lidí a s historickou časovou osou (konec dvacátých let až sklonek roku 1968), na které se příběhy postav odehrávají: ústřední sága Landauerových, kteří jakožto smíšený pár (Viktor je Žid, jeho žena Liesel oficiálně křesťanka, oba však ateisté) zosobňují sebevědomí mladé československé demokracie, sebevědomí nezatížené lpěním na minulosti, rase, vyznání ani jazyku, se snoubí s osudem Viktorovy milenky Katy, vídeňské Židovky, švadleny přivydělávající si prostitucí; epizodu nacistického vědce Stahla, který ve vile zřídí biometrickou laboratoř na zkoumání „čistoty rasy“, vystřídá příběh Zdenky, baletky po úrazu, která se ve vile, přeměněné na fyzioterapeutickou tělocvičnu, věnuje spolu se svým přítelem, mladým lékařem Tomášem, dětským pacientům coby rehabilitační sestra. Všemi časovými obdobími procházejí dvě postavy. Josef Laník, původně šofér a správce ve službách Landauerových, za války šmelinář a po válce kariérista v barvách komunistů, tedy výstižné zosobnění „malého českého člověka“. A bisexuální femme fatale Hana Hanáková, intimní přítelkyně Liesel Landauerové, později i Zdenky, tragická milenka nacisty Stahla, postava vpravdě překvapivá i rozporuplná – to ona je průvodkyní skleněným pokojem ve všech dobách, nositelkou vzpomínek, pamětí prostoru; skrze ni se spojují všechny barvy světelného spektra románu i dramatizace.

Divadelní adaptace a režie: Stanislav Moša. Scéna: Christoph Weyers. Kostýmy: Andrea Kučerová. Hudba: Zdenek Merta. Produkce: Zdeněk Helbich. Dramaturgie: Jiří Záviš. V hlavních rolích: Petr Štěpán (Viktor Landauer), Pavla Vitázková (Liesel Landauerová), Ivana Vaňková (Hana Hanáková), Svetlana Janotová (Kata), Michal Isteník (Laník), Rastislav Gajdoš (architekt Rainer von Abt), Igor Ondříček (Stahl), Radka Coufalová (Zdenka), Jiří Mach (Tomáš). Dále hrají: Zdeněk Junák, Patrik Bořecký, Jan Mazák, Tomáš Slezák, Monika Světnicová, Lenka Bartolšicová, Marek Kolář, Ladislav Kolář, Květoslava Ondráková, Vojtěch Blahuta, Tomáš Sagher, Eva Ventrubova, Jakub Przebinda, Sára Milfajtová a jiní.

Světová premiéra 7. a 8. února 2015 na Činoherní scéně MdB.

www.mdb.cz