V DISK-u bude uvedena hra Okamžik!
TISKOVÁ ZPRÁVA
Od 31. října 2004 v divadle DISK
Okamžik!
podle povídky Mircey Eliada „U Cikánek“.
Režie: Jiří Ondra
Překlad: Jiří Našinec
Dramatizace: Iva Machačová a Jiří Ondra
Dramaturgie: Iva Machačová
Scéna a kostýmy: Jana Smetanová
Hudba: Marko Ivanovič
Pohybová spolupráce: Michaela Doláková
Produkce: Ondřej Polák, Alexandra Poláková
Hrají studenti čtvrtého ročníku katedry alternativního a loutkového divadla DAMU: Anna Bubníková, Richard Fiala, Václav Jiráček, Martina Sľúková, Pavoľ Smolárik, Klára Štěpánková, Pavlína Štorková, Josef Wiesner
Vedoucí ročníku: Doc. Miroslav Krobot
Premiéra 31. října 2004 v 19.30 v divadle DISK.
Další reprízy: 1., 5., 16., 20. a 24. listopadu, 5., 9., 15. a 19. prosince
Okamžik!
Jsem obyčejný obyvatel velkoměsta. Jsem šťastný člověk. Učím hru na klavír, ale ve skutečnosti mám duši umělce. Jsem umělec. Tramvají jezdím třikrát týdně a v jednom kuse slyším mluvit o Cikánkách. Oženil jsem se. Byl to okamžik! Minuta mrkla, ruka kmitla, noha došlápla, tramvají jezdím třikrát týdně. Jsem umělec a v jednom kuse slyším mluvit o Cikánkách. Okamžik! Všechno mi to něco připomíná…
Divadlo DISK uvede Okamžik!
Inscenace Okamžik! je druhou prací čtvrtého ročníku KALD DAMU Miroslava Krobota v divadle DISK, studentské scéně Divadelní fakulty AMU. Premiéra se uskuteční 31. října 2004 v 19.30 hod.
Jiří Ondra a Iva Machačová zdramatizovali povídku Mircey Eliada U Cikánek, napsanou roku 1959. Děj se odehrává v Bukurešti, „ve městě plném nejrůznějších znamení, kde ulice ukrývají pradávné záhady a zalidňují je postavy, které jsou nevědomky a často i proti své vůli nositeli starých mýtů, ačkoli skálopevně věří v naprostou normalitu své existence.“ (Jiří Našinec)
„Přemýšleli jsme, do jakého časového období děj zasadit. Uvažovali jsme o konci 20. století, neboť se zdálo vzhledem k chování postav, k jejich jazyku atd. nejpravděpodobnější. Nakonec se ukázalo, že tato otázka není ta z nejpodstatnějších. V Okamžiku! se totiž dá vystopovat určitý archetypální mýtus, který nám tuto otázku zcela přebil a stal se zásadním. Vždyť i Eliade mluví ve svých odborných pracích především o čase posvátném a čase profánním. A to byla právě jedna z věcí, co nás na příběhu zaujala,“ říká dramaturgyně Iva Machačová, studentka pátého ročníku dramaturgie a divadelní antropologie a pokračuje: „Pěkné bylo, že o pracích Mircey Eliada měli povědomí i herci, především díky profesorovi Mikešovi, s nímž Eliadovy práce, především pak téma času a prostoru, rozebírali po celý semestr.“
„Snažíme se, abychom hru příliš nepsychologizovali. V textu jsem objevil jistou podobnost s mýtem o Orfeovi, jsou tu podobenství s Persefonou, Hádem a s podsvětím. Společně jsme se o těchto věcech bavili, ale já především chci, aby herci rozuměli situacím, které hrají, a aby se všichni nepropadali někam do hlubin podvědomí v přesvědčení, že jsme v jakési tajemné hře. Na tom jsme se shodli všichni,“ pokračuje režisér Jiří Ondra, který pracoval v DISKu již minulý rok, a to jako dramaturg na inscenaci Baal v režii Lenky Sovové.
Výpravu k Okamžiku! navrhla studentka čtvrtého ročníku scénografie Jana Smetanová a říká: „Scénické řešení je jednoduché, nepopisné a maximálně využívá prostor. Nechala jsem se inspirovat i architekturou divadla DISK a snažila se využít možnosti, které nabízí. Diváci se díky uzpůsobení prostoru stávají součástí děje.“
Hudbu k Okamžiku! vytvořil student skladby na HAMU Marko Ivanovič, který se nechal inspirovat mimo jiné židovskými, řeckými a cikánskými melodiemi. Hudba je v této inscenaci podstatnou složkou celku. Stejně tomu je i u choreografie od Michaely Dolákové, studentky katedry nonverbálního a komediálního divadla HAMU, která působila jako pohybová konzultantka, a která inscenaci „odlepila od země“.
Mircea Eliade (1907-1986)
Bukurešťský rodák, rumunský indolog, historik náboženství, autor pojednání o světových mytologiích a dějinách náboženství, přední orientalista, filozof a spisovatel. Studoval filozofii na univerzitě v Bukurešti (diplomová práce o italské renesanční filozofii, 1928), indickou filozofii a jógu v Kalkatě (1928-1931) u profesora S. Dasgupty a po šest měsíců žil mezi ršikéšskými jogíny. Doktorát získal v Bukurešti (1933) prací věnovanou myšlenkové náplni jógy a jejím technikám.
V letech 1933-1938 vedle rozsáhlé činnosti publicistické a spisovatelské přednášel na bukurešťské univerzitě o indické filozofii a dějinách náboženství. Za války byl rumunským kulturním přidělencem v Londýně (1940-1941) a v Lisabonu (1941-1945). V roce 1945 se usadil v Paříži, kde přednášel dějiny náboženství, nejprve na Ecole Pratigue des Hautes Etudes, posléze na Sorbonně a dalších evropských univerzitách. Začal psát ve francouzštině. V období 1956-1957 působil ve Spojených státech jako hostující profesor, roku 1964 převzal na univerzitě v Chicagu katedru dějin náboženství, jež nese od roku 1985 jeho jméno.
Jeho obsáhlé dílo čítá přes šedesát titulů. Religionistická díla: Mýtus o věčném návratu (1949, česky 1993), Posvátné a profánní (1957, česky 1994), Dějiny náboženského myšlení (I., II. 1976, III. 1983) aj. Próza: Had, Slečna Kristýna, Maitréji, Tajemství doktora Honigberga, aj.
Alžběta Brabencová