V Národním divadle moravskoslezském uvedou tragikomedii Marat/Sade
První činoherní premiérou této divadelní sezóny bude v Národním divadle moravskoslezském vysoce ceněná tragikomedie malíře, filmového režiséra, prozaika a dramatika Petera Weisse v režii Janusze Klimszy. Expert na německé divadlo, germanista a umělecký šéf Divadla Reduta (součást ND Brno) Petr Štědroň komentoval ostravské uvedení hry MARAT/SADE slovy: „Vážím si toho, že se vynikající Weissova hra inscenuje právě v Národním divadle moravskoslezském. Věřím, že nás ostravský Marat/Sade s výborným inscenačním týmem a hereckým obsazením donutí v divadle rozmýšlet. Jsem rád, že nás zdejší dramaturgie nechce ukolébávat. Neustále si totiž musíme klást otázky. I pro nás, jako pro Petera Weisse a markýze de Sade, by umění mělo být prostředkem sebepoznání.“
Weiss ve své hře, jejíž celý název zní „Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade“, vtipně využívá skutečných historických událostí, totiž zavraždění krutého diktátora Marata v průběhu Velké francouzské revoluce a divadelního působení „božského markýze“ de Sade v blázinci, kam byl „uklizen“ pro své názory a dílo, jakož i zvrhlý způsob života v době, kdy už Francii vládl Napoleon. Staví proti sobě zapáleného revolucionáře Marata, stoupence trestu smrti a teroru, a markýze de Sade – člověka, jehož osobní svoboda nezná hranic. To vše se děje v pitoreskním prostředí, kde herci jsou současně chovanci ústavu. Atmosféra jejich představení je postupně stále výbušnější, „herci“ se začínají vymykat kontrole, ředitel ústavu se zběsile snaží udržet pořádek, uprostřed všeobecného třeštění se vítězně usmívá de Sade.
Kmenový režisér činohry Národního divadla moravskoslezského Janusz Klimsza si ke spolupráci přizval choreografku Kristýnu Slezákovou a scénografa Davida Baziku. Kostýmy jsou dílem jeho „dvorní“ návrhářky Elišky Zapletalové. A protože součástí hry jsou také písně, o hudbu požádal skladatele Zbyhněva Siweka, kterému se podařilo velmi citlivě zvýraznit ducha tohoto neobvyklého díla. V titulních rolích a v doslova „šílených hereckých kreacích“ uvidíte Františka Strnada (Marat) a Vladimíra Čapku (Sade). V první velké roli se Ostravě představí také jedna z nových tváří činohry Národního divadla moravskoslezského Petra Lorencová, které jsme se zeptali, jak se jí v jejím prvním angažmá líbí? „ Zkoušení v Národním divadle moravskoslezském je naprosto jiné, než to, co jsem dosud zažila na JAMU. Jsem nadšená! Už při čtení scénáře jsem se bavila. Jsem jednou z pacientek, která nacvičuje v blázinci divadelní představení. V tom mám zavraždit Marata. Jenže já jako pacientka mám problém, že trpím na chronické usínání, takže ve všech výstupech mě musí ostatní pacienti neustále budit a mé veškeré soustředění se upíná k tomu, abych byla vůbec vzhůru. Nakonec se mi to ale povede. Neusnout a zabít.“ Dále se můžete těšit na Tomáše Jirmana, Annu Cónovou, Miroslava Rataje, Marii Logojdovou, Františka Večeřu, Petra Housku, Davida Viktoru, Vladimíra Poláka, Ladu Bělaškovou, Jaroslava Rusnáka, Hanu Fialovou, Roberta Urbana, Renátu Klemensovou, Veroniku Lazorčákovou, Dalibora Dufka, Andreu Mohylovou, Danielu Ronzovou a další. Na klavír zahraje Jiří Šimáček, na klarinet David Schreiber a na violoncello Daniel Nosek.
Premiéry 3. a 5. listopadu 2011 v 18.30 hodin v Divadle Jiřího Myrona
Peter Weiss
Malíř, filmový režisér, prozaik a dramatik se narodil nedaleko Berlína. V důsledku nacistické perzekuce byl jako poloviční Žid v roce 1934 s celou rodinou nucen z Německa uprchnout. Po odchodu do Londýna studoval Weiss na Polytechnické škole fotografie v Londýně. V letech 1936–1938 žil v Praze (už od roku 1918 měl Weiss i československé občanství), kde studoval výtvarné umění. Od roku 1939 žil ve Švédsku, kde se věnoval výtvarnému umění na Akademii výtvarných umění ve Stockholmu. Jeho první umělecká výstava se konala v roce 1936, v roce 1950 se pak uskutečnila produkce jeho první divadelní hry Der Turm. Weiss se stal členem švédského experimentálního filmového studia a natáčel filmy, které byly významně ovlivněny surrealismem. Během tohoto období vyučoval malbu na univerzitě ve Stockholmu. V roce 1964 si Weiss získal mezinárodní reputaci jako dramatik právě dílem „Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade“. Marat/Sade vyvolal mimořádnou odezvu v tisku, který Weisse označil za „nového Brechta“ a dílo bylo okamžitě kritiky rozpoznáno jako jedno z nejvýznamnějších děl moderního divadla. Následující rok uvedl tuto hru legendární režisér Peter Brook (režíroval i filmovou verzi z roku 1966) v New Yorku.
