Východočeské divadlo uvede derniéru komedie Třikrát život
V pátek 10. listopadu se Východočeské divadlo Pardubice rozloučí s komedií Třikrát život oceňované francouzské spisovatelky a dramatičky Yasminy Rezy. S komediální hrou o úskalích manželství a vědecké kariéry se do Pardubic už potřetí vrátil režisér Milan Schejbal. „Komedie Yasminy Rezy mám moc rád pro jejich inteligentní humor a velmi úsporné – leč lapidární – dialogy. Hledání jevištního ztvárnění její předlohy Třikrát život bylo velkým dobrodružstvím. A krásným dobrodružstvím! Lví podíl na v pravém slova smyslu tvůrčím procesu zkoušení mají všichni čtyři herci, kteří se mnou toto dobrodružství podnikli. Pro mě to byl opravdu zážitek a nejen za to bych jim chtěl ještě jednou poděkovat,“ svěřil se před derniérou režisér, jenž do rolí dvou manželských párů obsadil Jindru Janouškovou, Jiřího Kalužného, Martinu Sikorovou a Josefa Pejchala.
Autorka v komedii líčí jednu obyčejnou situaci ve třech podobách, jejichž odlišnost způsobují náhody, nálady a nečekaná hnutí mysli. Ines s Hubertem jsou pozváni k Soně a Henrimu na večeři. Hubert a Henri jsou astrofyzikové. Henri už tři roky nepublikoval a očekává od výše postaveného Huberta podporu, proto mu na pohoštění vzácné návštěvy velmi záleží. Jenže Hubert s Ines přijdou o den dříve, než je Henri se Soňou čekali…
„Inscenace Třikrát život nebyla pro jistou část diváků komedie v pravém smyslu, které se česky říká veselohra. Bylo velmi zajímavé sledovat jednotlivá představení, jak se proměňovala právě podle odezvy publika. Někdy si herci museli poradit se složitou situací, když diváci přišli v očekávání, že jim každá replika polechtá bránici. V komedii Třikrát život nepřichází smích tak přímočaře. O to větší byla radost, když bylo z hlediště cítit, jak se diváci postupně nacházejí v manželských dialozích, přeskočí mezi nimi a herci jiskra souznění a začne zábava citlivá, v tom nejlepším a nikterak nabubřelém smyslu oduševněná,“ uvedla dramaturgyně Jana Pithartová, která závěrem dodala: „Jednu z posledních repríz navštívil autorčin krajan, který vyprávěl, že podobně nevyzpytatelná byla i představení ve Francii. Proměňovala se podle seskupení diváků, jejich životní situace i momentální nálady.“
