Zakázaná láska a vášeň zaslepující rozum v hlavních rolích inscenace Moravského divadla Olomouc Krvavá svatba

Vášeň, tragická láska, zrada a msta se mísí v příběhu o jedné veselce, která skončila nelítostným honem na člověka. Krvavá svatba španělského dramatika a básníka Federica Garcíi Lorcy se v Moravském divadle Olomouc dočkala v minulosti činoherní i operní inscenace. Nejnověji toto drama nastudoval umělecký šéf Divadla F. X. Šaldy v Liberci Michal Lang, který při obsazování rolí využil kompletní osazenstvo olomoucké činohry. Premiéra se uskuteční v pátek 8. června v 19 hodin. Lorcův text navíc zazní z jeviště vůbec poprvé v nové verzi překladu Vladimíra Mikeše.

Jedním z ústředních dramatických motivů v tvorbě Federica Garcii Lorcy, jehož uměleckou dráhu ukončila v pouhých osmatřiceti letech násilná smrt, je nedosažitelnost či neuskutečnitelnost lásky. Ve tříaktové tragédii o sedmi obrazech Krvavá svatba (1933) se mladík ze španělské vesnice má oženit s chudou dívkou, která již jeden sňatek málem zažila – Leonardo se ale nakonec neoženil s ní, ale s její sestřenicí. Milenci však nadále udržují tajný vztah. Ve svatební den nevěsta s Leonardem uprchnou. „Příběh Krvavé svatby byl pro Lorcu velmi osobní. Jako homosexuál velmi dobře věděl, o čem píše. Ve Španělsku byla v té době homosexualita přijímaná velmi negativně, umělecké prostředí nebylo výjimkou. To se odráží ve hře, která je především o zakázané lásce,“ upozornil režisér Michal Lang.

Podle režiséra postihl Lorca ve své hře precizně jižanský temperament. „Jeho hrdinům vášeň zaslepila rozum, touží po násilí a mstě. Autor ukazuje patriarchální svět s velmi přísnými pravidly, kde jsou lidé spjati se zemí, s půdou, s majetkem“ popsal Lang, pro něhož je Krvavá svatba stále moderním textem. „Lorca byl opravdu mimořádný básník, jeho imaginace je srovnatelná se Shakespearovou. Krvavá svatba má hloubku a velkou obrazotvornost. Zajímavá je výstavba dialogů, mnohé zůstává nevysloveno a musí se zahrát. Jazykové a obrazové bohatství dělá z Lorcova textu nadčasovou hru, která bude diváky vždy oslovovat,“ zhodnotil režisér, který k inscenaci rovněž zkomponoval hudbu. „Nemá být popisná, ani nemá evokovat španělskou kulturu. Podílí se na budování atmosféry, navíc jsou některé situace rámovány písněmi,“ přiblížil Lang.

Moravské divadlo Olomouc: Krvavá svatba

Spolupráci s dlouholetou vůdčí osobností pražského Švandova divadla a současným uměleckým šéfem Divadla F. X. Šaldy Michalem Langem si pochvalovalo vedení olomoucké činohry i herci. „Spolupracujeme s režiséry, kteří dosud ctí činohru jako interpretační divadlo. Jedním z nich je právě Michal Lang, jenž při své práci stále ještě klade hlavní důraz na herecké jednání v dramatické situaci. Příběh Krvavé svatby je přímý, bez dramatikova kalkulu - je potřeba vyjít z jeho scénických kvalit a naplnit je,“ uvedl dramaturg Milan Šotek. „Díky zkouškám s režisérem Langem jsem nalezla vlastní hereckou pokoru a znovuobjevila radost z hraní jako takového,“ doplnila představitelka Nevěsty Lenka Kočišová. „Je to vnitřně bohatá postava, silná a vášnivá žena, které není umožněno žít tak, jak chce a dělat to, co chce,“ popsala svou roli Kočišová. Ženicha si zahraje Jiří Suchý z Tábora. „Vstupuje do příběhu s radostí a nadšením, ale pak zažije zradu a ta ho zlomí. Jde tak vstříc smrti,“ popsal svou postavu. Leonarda ztvární Ivan Dejmal, jeho ženu Klára Klepáčková, v roli ženichovy matky se představí Naděžda Chroboková-Tomicová. Na inscenaci spolupracovalo kompletní osazenstvo činohry Moravského divadla Olomouc.

Autorem scény je uznávaný scénograf, fotograf a pedagog na pražské DAMU Milan David. „Rezignovali jsme na kulisy, plocha je pokrytá plechovými deskami, přičemž využíváme celý otevřený prostor jeviště,“ uvedl David. Kostýmy vytvořil Tomáš Kypta.

Lorcova Krvavá svatba se v olomouckém divadle dosud dočkala činoherního i hudebního nastudování: v roce 1966 ji režijně připravil Miloš Horanský, o jednatřicet let později pak Martin Dubovic uvedl inscenaci stejnojmenné opery Sándora Szokolaje.

Moravské divadlo Olomouc: Krvavá svatba