Zpráva o Divadle v 7 a půl
Divadlo v 7 a půl vzniklo v roce 1995, v podstatě z absolventského ročníku brněnské JAMU. Důvody byly jednoznačné. Inspirováni příklady Divadla na provázku, jehož mnozí z nás byli tak trochu členy, či alespoň skalními nohsledy, Hadivadla, Doprapa, Ochotnického kroužku, Elipsy a dalších, z dob předrevolučních, neměli jsme vlastně ani jinou vnitřní možnost, než zachovat se stejně. Jít vlastní cestou. Špalkův Kašpar byl jediným modelem a spolupráce s Jakubem se datovala už z dob našich společných gymnaziálních, provázkovských a elipsoidních dob. Neprozkoumaná oblast grantového financování poskytla dostatečnou výchozí platformu a umožnila, možná jak se nyní ukazuje poněkud bezděčně, vznik a fungování Divadla v 7 a půl v původním sídle v Králově poli v Divadle Barka. Neopomenutelný je též nesmrtelný virus profesora Bořivoje Srby, jehož infekce překračuje generace i společenská zřízení.
Domnívali jsme se tehdy, že doba již poměrně stabilní demokracie poskytla dostatečný konkurenční prostor nejen pro podnikání, ale i pro divadelní snahy. Konkurencí v tomto případě bylo myšleno především konkurování s již výše uvedenými a zavedenými divadelními organismy, ale především na poli funkce a financování. Naše snahy nikdy nesměřovaly k relativizování či poměřování uměleckých výsledků, právě však k těmto tvrzením naše snahy, v očích našich kolegů, směřovaly především. Je až s podivem, jak jindy velmi přející šéfové pravidelně dotovaných divadel v momentech našich snah, úspěchů a pádů reagovali a reagují dnes, právě vzhledem k našim, či vlastním divadelním pokusům, tedy jejich nepoměřitelné kvalitě. (Pravda, pravda - někdy za to mohla moje poněkud drzá slovní neobratnost. Pozn. M.T.R).
Divadlo v 7 a půl nikdy nedosáhlo významných uměleckých ocenění (o to ostatně ani nešlo), nikdy nemělo možnost platit svým členům jakkoli dostačující peníze za jejich práci, nikdy také neslevilo ze svých premis, nikdy netrpělo jakoukoli zátěží z dob totality. Tvořili jsme a tvoříme tak, jak to chceme, umíme a je nám umožněno. A právě poslední : „je nám umožněno“, právě ztratilo veškerý význam.
Nejsme a nikdy jsme nebyli „úplně obyčejné“ divadlo. Od samého počátku jsme spolupracovali se skupinou neslyšících herců, které jsme doslova a do písmene naučili fakticky divadlo dělat. Podařilo se nám dokonce téměř zázračné - handicapovaný si sám svoje profesionální divadlo zakládá a je schopen ho umělecky–tvůrčím způsobem naplnit. Dovedli jsme neslyšící až k momentu naprosté samostatnosti. Vychovali jsme neřádné děcko, naučili ho žít, být co platné a dali jsme mu svobodu. Veškerá naše dramaturgie se nikdy (snad probůh) nedala přirovnat k žádnému proudu, směru, či jinému divadlu. Devadesát procent našich představení byla námi psána, či dramatizována, námi tvořena, placena ze získaných grantových minim a my sami jsme plně nesli důsledky, ať už úspěšné či nikoli. Neměli jsme nad sebou žádnou kontrolu, jedinou kontrolou jsme byli my sami. Pokud si dobře pamatuji tak režiséři a šéfové prorokovali v našich začátcích půl roku, maximálně rok existence. Vydrželi jsme 7 let. Množství našich produkcí, i přes ztrátu provozních prostor, ne zcela vlastní vinou, jejich frekvence a dá-li bůh i kvalita dosáhly plné kompatibility se zřízenými a již zcela etablovanými soubory, přičemž náklady na náš provoz se liší a lišily v řádech. Právě v momentě, kdy jsme se snad oprávněně začali domnívat, že naše místo na slunci je již zcela stabilní, právě v momentě, kdy jsme začali věřit, že nás naše vlastní město začalo brát vážně nám byl drasticky zkrácen rozpočet. Tragikomické až pikantní na tomto faktu je tvrzení, vlastně spíš narčení těch, kteří mají ze svého pohledu prostředků pořád málo, ale pro nás by to byl naprostý luxus, že za jejich snížením dotací stojíme právě my, přičemž jim bylo kráceno prokazatelně v menší míře než nám (zdroj MF Dnes 13.3.2003). Magistrát města Brna opravdu krátil podle klíče: „těm, co mají nejméně, vezmeme nejvíce“.
Dostávali jsme v průběhu let právě tolik prostředků abychom mohli „setrvávat“, nikoli se rozvíjet (někdy tomu říkám - mít smrtelnou nemoc a peníze akorát na lék, který mi dovolí neumřít, protože ten, který by mě mohl vyléčit, je příliš drahý). Veškeré srovnávací údaje jsou dostupné a jejich výsledky vlastně až smutně průhledné. Jsme prostě prokazatelně levnější při identických objemech produkcí, návštěvnosti, frekvenci, počtu herců, personálu atp. Levnější a efektivnější, protože nejsme konzervováni a omezováni nesmyslnými, zvykovými pravidly o fungování rozpočtových organizací, jimiž zřízená divadla po automatických, historických přesunech z kuratel Krajských kulturních středisek a jiných prapodivných svazků stále, bezdůvodně, jsou (proč by taky měla být vůle něco měnit, když takhle je to přece nejjednodušší, byť poněkud drahé, nepružné ale… klídek). Jistě, komediant je mocný, a když mu někdo sáhne na pravidelnou gáži, začne ječet, že úředníci zabíjejí svědomí národa. Ale nevím jestli lze mluvit v našem případě o tomtéž, když odměny se již roky v našem spolku pohybují v rámci stokorun, snad několika málo tisíců (celostátní průměr mezd je nějakým podivným výmyslem, který s námi nijak nesouvisí). Na našem místě neječí komedianti, ale řve divadlo, které 7 let nedělalo a nedělá nic jiného, než se úporně snaží dokázat, že jde v nové době dělat divadlo tak, jak chceme, dělat ho dobře, dělat ho jako službu veřejnou tak, jak to vlastně šlo za komunismu. Ne, v demokracii to nejde a kdo měl to štěstí a stačil vzniknout před 89. rokem, existuje stále. Kdo to nestihl, žere trávu, nebo je v Praze. Je mi z toho smutno a za komunisty a jim podobnými, i když programově jinosměrnými, do zastupitelstva prostě vyjednávat nepůjdu… popřel bych sám sebe.
Nezavíráme, jen teď bezradně stojíme na místě, koukáme jeden na druhého a nevíme, co máme dělat. Pravda je ovšem ještě jedna - vzít peníze Romskému muzeu či asistenční službě pro postižené je proti našim, vlastně osobním a pitomým trablům, nemorální, tristní a signifikantní pro dnešní bezohlednou dobu, která takto pomalu, ale jistě konzumuje sama sebe.
Matěj T. Růžička
Ředitel Divadla v 7 a půl
7apul@7apul.cz
