18.04.2017 12:35

Činoherní klub uvede ve Smočkově režii Birinského Tanec bláznů

Novinkou pražského Činoherního klubu bude Tanec bláznů Lea Birinského v režii a úpravě Ladislava Smočka. Premiéra bude v pátek 21. dubna. Soubor se k textu vrací po 26 letech.

„Víme dnes o něm a faktech s ním spojených mnohem víc, než jsme věděli v roce 1991. Stále si na něm ceníme jeho brilantní komediálnost. Zároveň si více a tíživěji uvědomujeme drtivě iracionální psychiku nemalé části lidstva, s nímž sdílíme moderní současnost,“ komentoval to ředitel divadla a dramaturg Vladimír Procházka. Je přesvědčen o tom, že Birinski revoluční paradoxy s ní spojené postihl v roce 1912 takřka bezezbytku. Jeho hra jako by byla dokumentem budoucnosti.
Hlavní role ztvární Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá a Jaromír Dulava. V dalších se objeví například Matěj Dadák, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka a Nela Boudová.

„Když jsme v roce 1991 uvedli v Činoherním klubu Mumraj, nevěděli jsme, že hru nenapsal Lev Birinskij, ale Leo Birinski, že ji nenapsal rusky, jak se uvádělo, ale německy. A nenazval ji Mumraj, nýbrž ‚Narrentanz‘ – tedy Tanec bláznů,“ uvedl Smoček.
Birinski, který hru napsal ve 24 letech, takzvanou první ruskou revoluci v letech 1905 až 1907 zažil. Narodil se v Rusku a jeho prožitek revoluce je tedy autentický, i když později žil ve Vídni a nakonec v Americe. Jak sdělují prameny, čeští divadelníci název i jméno autora upravili a zamlčeli, že hra byla napsána německy.

Na hře je podle Smočka obdivuhodný především pronikavý postřeh autora, který už v roce 1910 si byl jasnozřivě vědom, že v ruské revoluci prakticky šlo o myšlenkový paskvil, zmatek myslí, nejasnost, hlubokou myšlenkovou plytkost revolucionářů. „O to silnější ale byly jejich emoce, prožívání revolučních idejí a vize spravedlivé budoucnosti. Idejí ničím nepodložených, nesmyslných, nepřirozených, psychologicky negramotných a, jak historie později prokázala, doopravdy svobodně neproveditelných. Neproveditelných dokonce ani pod namířenými bodáky a uprostřed téměř dokonalého systému vražedného strachu,“ uvedl Smoček.
Leo Birinski v této hře zachytil spektrum lidské psychiky, křečovitou touhu po nápravě všeho zla. To zplodilo na jedné straně ještě silnější iracionalitu a na straně druhé ten nejcyničtější pragmatismus materiální chamtivosti. Tehdy revoluce zahynula na úbytě. Další, ta říjnová, stvořila gigantickou imperiální sílu, ale ne novou šťastnou společnost, ani nového člověka. „To neznamená, že lidé zmoudřeli, že se trvale poučili. Je velká otázka, zda Tanec bláznů skončil,“ podotkl Smoček.

http://www.cinoherniklub.cz/

Autor článku: ČTK: bor, kš