Tanec Praha uzavírá dnes a v pátek soubor Ultima Vez

Festival Tanec Praha, který v Praze trval skoro celý červen, uzavírají vystoupení vlámského tanečního souboru Ultima Vez. První se tradičně v Divadle Archa konalo dnes a druhé, stejně jako dnešní vyprodané, je na programu v pátek. Nejnovější projekt choreografa Wima Vandekeybuse se jmenuje Booty Looting (Ukradený lup) a v Praze se představil jen několik dní po své světové premiéře v Benátkách.

Pro projekt vybral vedoucí souboru, tanečník a choreograf Vandekeybus skupinu šesti performerů, jednoho hudebníka a fotografa, kteří se "navzájem okrádají o to, co již bylo dříve ukradeno". Představení se zabývá fenoménem fotografie, která dokáže zmrazit minulost, je "vrahem" okamžiku a ze zmrazených okamžiků klíčí a rostou vzpomínky.
Představení odkazuje na umělecké akce některý tvůrců, například výtvarníka Josepha Beuyse, který v 70. letech v newyorské galerii rekonstruoval rituály sibiřských šamanů. Celou akci fotograficky dokumentoval. Obecně představení zprostředkovává kontrast mezi živým a výrazuplným pohybovým divadlem a statickou fotografií. Ve svém posledním představení se Vandekeybus vrátil k výrazně fyzickému tanečnímu divadlu, od něhož ve svých několika předchozích choreografiích trochu ustoupil.

Ultima Vez se českým divákům poprvé představila v Divadle Archa v roce 1995 projektem Mountains Made of Barking. Od té doby mohou tuzemští diváci sledovat tvorbu jednoho z nejvýznamnějších světových choreografů pravidelně. Z tvorby Wima Vendekeybuse Archa dosud uvedla What the Body Does Not Remember (1997), In Spite of Wishing and Wanting (2000), Scratching the Inner Fields (2002), Blush (2003), Spiegel (2006), nieuwZwart (2009), Monkey Sandwich (2010) a Radical Wrong (2011).
Vandekeybusova tvorba je charakteristická radikálním pohybovým divadlem, jehož hnacím motorem je konflikt, síla, instinkt a bipolarita přitažlivosti a odtažitosti. Při své tvorbě zkoumá emoce, vnitřní pocity, "všechno, co člověka vyhodí z jeho běžného způsobu jednání a chování, co ho dostane někam, kde si není jistý", jak sám řekl při jednom ze svých četných pražských hostování.
Vandekeybusovy inscenace jsou plné konfrontací, výbušnosti, energie, brutality i něžnosti, ale hlavně intenzivního fyzického tance. Ve všech jeho představeních se prolínají tanec, hudba, divadlo, filmové projekce, hudba a světlo v jeden celek.