České loutkářství má naději na zápis do UNESCO

Fenomén českého a slovenského loutkářství má naději, že bude zapsán do reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO. Rozhodovat se o tom bude na podzim, řekl ČTK odborný pracovník pro loutkářství Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) Michal Drtina. V současné době u nás podle něj působí devět profesionálních loutkových divadel, stovka nezávislých skupin a dalších 300 amatérských kolektivů.

"Loutkářství je unikátní i rozšířením v době národního obrození, kdy loutky byly prakticky v každé rodině. Kočovní loutkáři kdysi znamenali první kontakt lidových vrstev s divadelní kulturou. Na tradici je přitom cenné vedle vlastního herectví i výtvarná, scenáristická a hudební složka," řekl Drtina. Ještě v polovině minulého století, kdy nevysílala televize, tu existovalo kolem 3000 souborů. Typické jsou i některé loutky, například Škrhola, Kašpárek či Spejbl s Hurvínkem, který právě slaví devadesátiny.
Kromě 12 zápisů na seznamu hmotného dědictví má ČR zapsány v UNESCO jako položky nehmotné kultury masopustní průvody a masky z Hlinecka, sokolnictví, slovácký verbuňk a Jízdu králů. Zapisují se tradice, jimž hrozí úpadek či zánik, považované za součást kulturního dědictví. Kandidující státy se musí zavázat, že je budou zhodnocovat a podporovat jejich přenášení z generace na generaci.

Loutkářskou tradici v tuzemsku rozvíjí řada festivalů. Například Loutkářská Chrudim existuje od roku 1951 a je nejstarší svého druhu v Evropě. Z dalších přehlídek je oblíbeno bienále profesionálních souborů Skupova Plzeň (1967), které se střídá se soutěžním mezinárodním bienále inscenací pro nejmenší děti Mateřinka (1972, České Budějovice, dnes Liberec). Nesoutěžní přehlídka Přelet nad loutkářským hnízdem od roku 1991 v Praze konfrontuje výsledky profesionálů s amatéry i nezávislými kolektivy. Nejmladší je od poloviny 90. let mezinárodní soutěžní bienále Spectaculo Interesse v Ostravě.

Podle Niny Malíkové, dlouholeté šéfredaktorky časopisu Loutkář, který je od roku 1912 vůbec nejstarším odborným loutkářským časopisem, takzvaný "divadelní zákon" z roku 1948 postavil loutkové divadlo právně, sociálně i umělecky na roveň s ostatními divadelními druhy. Na druhé straně však vymezil oblast soukromého podnikání a znemožnil tak činnost kočujících loutkářů.
"Díky aktivitě českých loutkářů byla v Praze už v roce 1929 založena první profesní loutkářská organizace na světě UNIMA. Česko má i nejstarší loutkářskou katedru na vysoké škole založenou v roce 1952. První profesionální loutkovou scénou je od roku 1930 Divadlo Spejbla a Hurvínka, které Josef Skupa otevřel v Plzni," řekla Malíková ČTK.

Mezi nejvýznamnější současné nezávislé skupiny řadí Buchty a loutky, Divadlo bratří Formanů či Divadlo Continuo. Sto let už mezi amatéry existuje kobyliská Jiskra (a zanedlouho Říše loutek). Těmi nejmladšími jsou naopak Divadlo DNO, Tichý jelen či Tate Iumni.



TwitterGoogleFacebookDeliciousLinkedinDigg

Databáze

… paměť divadla

Virtuální studovna
Knihovna Bibliografie
Audiotéka Videotéka
Divadelní inscenace Divadelní akce
Scénografie Divadelní fotografie

Divadelní architektura

Dnes představujeme:

Divadlo.cz provozuje Institut umění - Divadelní ústav

 

Registrace newsletteru

Přihlašte se k odběru newsletteru:

Před 50 lety

E-shop Prospero

Divadlo.cz na Facebooku: