17.04.2008 00:00

21. březen – Světový den loutkového divadla

Na základě rozhodnutí Kongresu UNIMA je od roku 2003 každoročně 21. březen slaven jako Světový den loutkového divadla.

 

Den by měl být výrazným momentem pro potvrzení cílů UNIMA, jejího spojení s ideály míru, solidarity a pokroku lidstva v duchu výměn a sdílení kultur a civilizací. Den je příležitostí k oslavě a obrácení pozornosti mezinárodních uměleckých společenství, institucí všech žánrů a širokého publika na loutky, jejich kreativitu a tvůrce. Představením, která budou hrána ve Světový den loutkového divadla, bude předcházet čtení mezinárodního poselství proneseného uměleckou osobností nebo osobností uznávanou pro svého ducha a činy zaměřené ve prospěch umění a kultury, která je si vědoma jejich zásadní role ve vývoji člověka a společnosti. Mezinárodní poselství bude přeloženo do místního jazyka a šířeno tiskem, rozhlasem a televizí. Světový den loutek budou každoročně slavit národní centra UNIMA dle svých možností, nápaditosti a akceschopnosti (např. proslovy vynikajících osobností, organizováním seminářů, diskusí, setkání, výstav a představení).

 

Motto Světového dne loutkového divadla:

Buďme objeveni!

Chceme být poznáni!

Zúčastněme se!

Mluvme o loutkách!

 

Prohlášení ke Světovému dni loutkového divadla 2008

 

„Vážení přátelé loutkového divadla,

dovolte mi, abych u příležitosti Světového dne loutkového divadla poblahopřál vám všem, kteří prostřednictvím loutek v celém světě umožňujete nám, kteří vášnivě milují vaše umění, abychom mohli snít a dojímat se.

 

Nejsem, tak jako vy, aktivní loutkář. Měl bych spíše říci, že už jím nejsem, jelikož lidé mé generace z etnické skupiny Bissa, ke které v Burkina Faso náležím, si v dětství museli sami vyrábět a naučit se ovládat své hračky. Moji přátelé mi dnes říkají, že jsem v této činnosti býval mimořádně nadaný a že jsem při hře nad ostatními vždy vynikal. Nevím, zda je to pravda, či mi jen chtějí lichotit. Vzpomínám si však, že v tomto období to byla především radost, kterou jsem při výrobě svých hraček pociťoval. Radost natolik veliká, že jsem byl ochoten podstoupit riziko přísného potrestání, když jsem kvůli této oblíbené činnosti zanedbával některé své povinnosti.

 

Vzpomínka na mé pouto k dětským hračkám byla jistě součástí nadšení, které jsem cítil, když mi v roce 1984 Jacques Félix navrhl, abych se stal zástupcem UNIMA v Horní Voltě (dnes Burkina Faso). Věděl jsem, že už nadále nemohu být loutkářem, ale zavázal jsem se, že budu dělat všechno pro to, aby se toto umění, které v té době v mé zemi téměř neexistovalo, zde zrodilo a rozvíjelo. Jedinou výjimkou tehdy byla práce jedné učitelky francouzštiny, paní Grésillonové (vidíte, že si pamatuji její jméno!), která své studenty na střední škole Zinda občas učila vyrábět loutky z papírmaše.

 

Rozhodl jsem se, že využiji všech svých příležitostí, které mi můj profesionální divadelní život nabídl, a že budu pomáhat umělcům, jak se dá. V první řadě jsem posílal své nejlepší mladé herce na zkušenou, kamkoliv to šlo. Pro větší zviditelnění loutkového umění jsem přeměnil Mezinárodní divadelní festival v Ouagadougou, jehož jsem byl zakladatelem a ředitelem, na Mezinárodní festival loutkových divadel v Ouagadougou (FITMO). Díky tomu dosáhli herci a loutkoherci stejného postavení a loutkáři z francouzsky mluvících afrických zemí získali svůj první africký festival.

 

Jsem vášnivým stoupencem divadla. Jsem režisér, umělecký vedoucí a dramatik, mé hry jsou uváděny téměř všude v Africe a v některých významných evropských divadlech. Nehodlám se však ani v nejmenším účastnit absurdní polemiky, která staví loutky a činoherní divadlo proti sobě. Toto odlišování je ještě absurdnější v Africe, kde úspěšná divadelní inscenace zahrnuje mnoho různých forem uměleckého vyjádření. Loutky byly vždy, kdykoliv jsem cítil potřebu, přirozeně přítomné v mých inscenacích a u publika měly ohromný úspěch. 

 

Loutkové divadlo, jako nezávislá forma uměleckého vyjádření, je v Africe stále relativně neznámé a nedostatečně rozvinuté. Nicméně loutky, prostřednictvím výroby a manipulace hraček, přispěly velkou měrou k rozvoji afrického umění. Jsem přesvědčený, že dospělý Afričan, ať už se mu dostalo západního vzdělání či nikoliv, bude šťastný, když díky kvalitnímu loutkovému představení znovu nalezne cestu ke snům a emocím.

 

Mým přáním je, aby UNIMA a loutkáři ze všech kontinentů pomohli Afričanům naplnit to, co se může zdát jako prázdnota.

Přeji šťastný Světový den loutkového divadla všem, kteří vytvářejí a milují loutkové divadlo.“

 

Jean-Pierre Guingané

 

Jean-Pierre Guingané je režisér, dramatik, univerzitní profesor a viceprezident Mezinárodního divadelního institutu v Burkina Faso, zakladatel a ředitel festivalu FITMO (Mezinárodní festival loutkových divadel v Ouagadougou).

 

Přeložila Klára Konopásková

Autor článku: Loutkář