Adam Plachetka vydal nové album Molieri
Operní pěvec, basbarytonista Adam Plachetka vydal nové album s názvem Molieri, které je kompilací operních árií Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Salieriho. Na albu spojujícím tvorbu údajných hudebních soků spolupracoval s Czech Ensemble Baroque pod taktovkou dirigenta Romana Válka. Společně skladby z alba Molieri před časem nabídli v recitálovém programu. ČTK o tom za tvůrce informovala Eva Hromádková.
„Projekt Molieri žil na koncertních jevištích již dlouhou dobu předtím, než jsme ho natočili. Ale rádi bychom, aby pokračoval dál, takže pokud bude zájem, tak samozřejmě ho rádi ještě uvedeme. Několik nabídek už máme," řekl ČTK Plachetka.
„Hudba na tomto albu je mému srdci blízká a je mi velmi drahá. Strávil jsem většinu mé dosavadní kariéry zpíváním Mozartových oper. Mnohokrát se mě ptali, proč jsem nikdy nenatočil album jeho největších árií. Odpověď je celkem jednoduchá - už existuje tolik Mozartových nahrávek a já jsem nechtěl udělat jen další z nich. Cesta se ukázala, když jsme s Romanem Válkem zvažovali nový recitálový program, kde bychom mohli vystupovat s jeho orchestrem. Pamatovali jsme si děj filmu Amadeus režiséra Miloše Formana a zaujala nás myšlenka spojit Mozarta a Salieriho," dodal.
Italský skladatel Salieri byl významnou postavou opery konce 18. století. Většinu života působil ve Vídni, kde byl oblíben na dvoře císaře Josefa II. Po smrti tohoto uznávaného skladatele ale upadlo Salieriho dílo v zapomnění. Navíc se rozšířila fáma, že ze zášti otrávil Mozarta. Na základě toho Alexander Sergejevič Puškin napsal hru Mozart a Salieri, ve které je Salieri označen za vraha a důvodem je často citovaná vzpoura „génia průměrnosti". Podle poemy zkomponoval Nikolaj Rimskij-Korsakov i stejnojmennou operu.
Zájem o Salieriho hudbu oživila koncem 20. století divadelní hra Petera Shaffera Amadeus a stejnojmenný film režiséra Miloše Formana z roku 1984. I tento film pracoval s myšlenkou, že za Mozartovým předčasným úmrtím v 35 letech mohl stát Salieri. „Salieri je jeden ze zásadních skladatelů v dějinách hudby. To, do jaké pozice se dostal 'díky' Puškinovi a poté Shafferovi a vymyšleným konstrukcím nám přišlo škoda, takže jsme ho chtěli tímto způsobem rehabilitovat a jeho hudbu představit bez nějakých předsudků hned vedle té Mozartovy," podotkl Plachetka.
Dobové dokumenty i události svědčí o tom, že vztah obou skladatelů byl založen na vzájemném respektu. Ve fondu Národního muzea - Českého muzea hudby se dokonce v roce 2016 podařilo objevit společnou skladbu Mozarta a Salieriho, která je dokladem jejich spolupráce. „Mám obrovskou radost, že druhým skladatelem na tomto albu je právě Antonio Salieri. U veřejnosti vznikl takový mýtus, že Salieri byl zlý pán, co neměl žádný talent a vyštval chudáka Mozarta až do Prahy, kde musel jíst suchý chléb a komponovat Dona Giovanniho. Ale to není vůbec pravda. Salieri byl úspěšný skladatel. A moc si vážím Adama (Plachetky), že se rozhodl připomenout i jeho dílo," podotkl generální ředitel Národního divadla Jan Burian.
Mezi vrcholné role Plachetky patří Don Giovanni, Přemysl z Libuše nebo Figaro z Figarovy svatby. Vedle úspěchů na české scéně zažívá mimořádně úspěšnou kariéru v zahraničí. V roce 2012 se oženil s českou sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou. S nadsázkou se traduje, že jediné místo, kde Plachetka zatím neuspěl, je Vídeňská státní opera. Jako čtyřiadvacetiletý se tam hlásil na místo hostujícího pěvce. Místo však nedostal, protože mu byla hned po konkurzu nabídnuta stálá smlouva.
