08.02.2008 00:00

Bertolt Brecht: 110 let velkého dramatika a věčného provokatéra

Berlín/Praha 8. února (ČTK) - Doma byl, jak sám říkal, v asfaltových městech. Chodil po nich s čepicí naraženou do čela, v ošuntělém svrchníku, většinou s doutníkem mezi zuby. Jeho tvář se nápadně podobala jeho dílům. Na první dojem trochu všední, střízlivá, ale s hlubokým, pronikavým, lehce neklidným a ironizujícím pohledem. Mnohé dráždil, jiní jej nekriticky zbožňovali. Německý básník, spisovatel a dramatik Bertolt Brecht přišel na svět před 110 lety, 10. února 1898.

"Takový jsem, buďte rádi! Ošklivý, drzý, znovuzrozený..." napsal si do svého deníku talentovaný mladík, další z plejády nepovedených měšťanských synků. Samozvaný proletář, pilně pracující na své image drzého bohéma, se narodil do zámožné augsburské obchodnické rodiny. V dětství byl samotářský a stonavý. Z gymnázia jej málem vyhodili, když si střílel z válečného patosu, kterému v té době podlehli i velikáni jako Thomas Mann. Studiím filozofie v Mnichově moc nedal, po půl roce přešel na medicínu, která jej zachránila od bojů na frontě a zajistila mu nedobrovolné zaměstnání v lazaretu pro duševně choré. Válkou, děsící smrtí, samotou a zmarem, Brecht hluboce pohrdal. Protestu proti ní věnoval i své první významné básně a dramatické pokusy.

I po nastolení míru bylo stále čemu se vysmívat, na co ukazovat prstem. Groteskní a prolhaný, upadající a hrozivý zároveň připadal Brechtovi zejména jeho vlastní, měšťácký svět. Rebeloval proti němu kabaretními songy, kritickými básněmi i naučnými marxistickými kusy. Začátkem 20. let přesídlil do Berlína, aby zde za spolupráce s věhlasným Erwinem Piscatorem vyvinul svoji vlastní koncepci experimentálního dramatu.

Brechtovo "epického divadlo" nemělo diváky zahltit pocity, ale přinutit je naopak k zamyšlení. Děj jeho silně aktuálních her měl divákům ukázat skutečnost ukázat tak, jak ji znají, a zároveň odhalit její skryté, opravdové souvislosti - střízlivě, nevzletně bez příkras a přepjatostí. Úspěch, živený Brechtovým neobyčejným talentem a schopností být najednou brutální i hluboce lidský, neotesaný i elegantní, se dostavil záhy. Sebevědomého autora nijak nepřekvapoval - očekával jej. Jeho kusy jako Svatá Johanka z jatek, Matka či Žebrácká (Třígrošová) opera, se rázem staly součástí zlatého fondu moderního dramatu.

Brechtova domácí hvězda začala zapadat se vzestupem Adolfa Hitlera. Levičácký kverulant, hlásící se otevřeně ke komunismu, figuroval přirozeně na prominentním místě nacistického seznamu lidí určených k likvidaci. Jeho celoživotní partnerka a múza Helene Weigelová, která Brechtovi porodila dvě děti a tolerovala jeho četné mimomanželské avantýry, byla navíc židovského původu. Brechta, zotavujícího se právě na klinice z operace slepého střeva, vyhnal z Německa v únoru 1933 požár Říšského sněmu. Do exilu prchl bez toho, aniž se zastavil ve svém bytě. Dobře udělal - téhož dne do jeho pokojů vtrhla policie.

Exilová odysea Brechtovy rodiny začala v Praze, se zastávkami ve Vídni, Curychu a Paříži pak pokračovala v Dánsku, kde dokončil své velké drama Život Galileiho, a Švédsku, místě, kde se zrodila slavná Matka Kuráž a její děti. Kvůli okolnostem se Brecht začal intenzivně věnovat i próze. Z "kočovných" let tak pochází většina jeho krátkých vypointovaných historek o panu Keunerovi, aforismů i úspěšný Třígrošový román.

V roce 1941 dospěl Brecht, stále prchající před postupujícími nacisty, konečně přes Finsko a Rusko do USA. Za oceánem štěstí nenašel - o politicky angažovaného Němce nebyl valný zájem v komerční hollywoodské továrně na sny, ani na divadelních prknech. Brechtova anabáze skončila neslavně v roce 1947 - výslechem před Výborem pro neamerickou činnost, zřízeným neblaze proslulým senátorem Josephem McCarthym na obranu USA proti "komunistickým agentům".

Poslední etapou dramatikova života se stal východní Berlín. Jeho spojení s komunistickým režimem NDR, zoufale se snažícím o vlastní legitimizaci, bylo výhodné pro obě strany. Brecht, víceméně přehlížející stalinské excesy, získal vlastní divadlo Berliner Ensamble a relativní volnost, pro jistotu se pojistil rakouským pasem. Špičky NDR se naopak mohly chlubit, že se prominentní autor usídlil u nich - a nikoli v západním Německu. Pod křídly Ulbrichtova režimu zůstal Brecht až do svého úmrtí na srdeční infarkt v srpnu 1956.

Zuzana Lizcová rmi

Autor článku: ČTK