České divadlo Čechovova hra Višňový sad se vrací na jeviště Národního divadla moravskoslezského Čechovova hra Višňový sad se vrací na jeviště Národního divadla moravskoslezského
Drama Antona Pavloviče Čechova (1860–1904) VIŠŇOVÝ SAD se vrací na jeviště Národního divadla moravskoslezského ve čtvrtém nastudování po více než 50 letech od posledního uvedení. Premiéra bude v sobotu 26. března v Divadle Antonína Dvořáka. Režie se ujal umělecký šéf souboru činohry NDM Vojtěch Štěpánek a do hlavní role majitelky panství Raněvské obsadil Renátu Klemensovou.
Poslední Čechovovo drama patří k vůbec nejhranějším dílům klasického světového repertoáru. Vzniklo v roce 1903, o rok později mělo premiéru ve slavném moskevském divadle MCHAT. Sám autor označil dílo za komedii, ale jde spíše o tragikomické drama o zániku nižší ruské šlechty, o krizi tradičních hodnot; o rozmachu nové, podnikatelské třídy – moderní, dravé a povrchní.
Příběh začíná návratem majitelky panství Ljubov Andrejevny Raněvské z pětiletého pobytu v Paříži. Vrací se domů, ale místo prosperujícího panství nachází zadluženou usedlost těsně před dražbou. Raněvská je vystavena nejen stínům minulosti, ale především není schopna se vyrovnat s nutností změny, se zánikem aristokratického uspořádání světa a nástupem nových pořádků. „Text je tedy široce rozkročen mezi letorou starobylého panství v rozkvetlém jarním sadu a tesknou nostalgií zániku jedné epochy. Každé místo na sebe váže své vzpomínky. Mezi zdmi domu, mezi stoletými skříněmi a vybledlými tapetami bloudí zjevení zesnulých rodinných příslušníků, to se zjevuje minulost, před kterou nelze utéct. Autor přináší zprávu o stavu společnosti, kdy staré uspořádání světa aristokratického pozvolna zaniká stejně jako starý sad, který už málo plodí. Na místo starých domů, přežitých manýr i stařičkých višňových stromů se už tlačí výhonky nové generace chatařů, idealistů a budovatelů,“ přibližuje dramaturg Pavel Gejguš.
Renáta Klemensová se rolí Raněvské rozloučí se stálým angažmá v činohře NDM (byla zde od roku 2004). V příští sezóně se stane už podruhé členkou souboru Komorní scény Aréna, u nás bude hostovat. Ve Višňovém sadu už ale Renáta Klemensová před lety hrála, a to Varju, nevlastní dceru Raněvské. Bylo to právě v inscenaci Arény v režii Oxany Meleškiny-Smilkové (premiéra byla v září 1996 a R. Klemensová tehdy nastoupila do angažmá v Aréně). Už tehdy si prý ale myslela i na Raněvskou, i když dnes bere roli spíše jako protiúkol. „Raněvská je hodně o útěcích. Vždycky, když se navrší nějaké problémy, tak z toho uteče. Já taková nejsem. Strašně nerada věci vzdávám. Mám pocit, že Raněvská i z rozhovoru okamžitě uteče, jenom co se začne o problémech mluvit. Takže bude zajímavé najít si k ní cestu,“ řekla v rozhovoru pro časopis NDM.
Představitele nastupující podnikatelské generace Lopachina hraje Martin Dědoch, dcery Raněvské Aneta Klimešová (Varju) a Sára Erlebachová (Aňu). Bratra Raněvské Gajeva ztvárnil František Večeřa, lehce přidrzlou panskou Duňašu Kamila Janovičová, studenta Trofimova Vít Roleček. Dále diváci uvidí Vladimíra Čapku, Stanislava Šárského, Annu Cónovou / Marii Logojdovou, Roberta Fintu a Petra Housku.
Režie Vojtěch Štěpánek, scénu vytvořil Milan David, kostýmy Hana Knotková. Hrajeme v překladu Leoše Suchařípy.
Anton Pavlovič Čechov zemřel mladý - jen půl roku po premiéře Višňového sadu. Dlouhodobě trpěl tuberkulózou. Jeho dramata Ivanov, Strýček Váňa, Tři sestry, Racek i Višňový sad patří do zlatého fondu světové dramatiky a stále také k tzv. povinné četbě. V Národním divadle moravskoslezském byl Višňový sad poprvé uveden v roce 1925 a poté ještě ve dvou nastudováních (1954, 1969). V roce 1947 jej ostravští diváci viděli v Národním domě (dnes naše Divadlo Jiřího Myrona) v pohostinském vystoupení divadla MCHAT. Inscenace Višňového sadu v Ostravě podrobněji na www.divadelniarchiv.cz.
