09.10.2009 00:00

Černé divadlo Praha Jiřího Srnce zakončilo turné po Argentině

Turné, na které desetičlenný soubor odcestoval koncem července, bylo v osmačtyřicetileté historii Černého divadla Praha Jiřího Srnce zcela výjimečné. Především to byl zájezd s pevným začátkem, - ale naprosto otevřeným koncem. Soubor si chtěl otestovat, zda stále ještě argentinské publikum rozezná kvalitu. Rozbujelá nabídka nejrůznějších černodivadelních atrakcí, které některé pražské soubory vyvážejí do světa pod totožným jménem "Černé divadlo Praha", je totiž tak nepřehledná, že se v ní neorientuje ani pražský divák. Natožpak divák v daleké Argentině.

Bylo už na čase připomenout, kde pramení světový úspěch "pravého" Černého divadla Praha. Připomenout tvorbu Jiřího Srnce, který od roku 1961 vede soubor, jenž okouzlil celý svět .

Po úspěšném začátku v hlavním městě Buenos Aires se turné začalo košatit o další a další města. Projela se doslova celá Argentina. Odehrálo se 58 představení od nejseverněji položených měst - až po nejjižnější město naší planety Usahuaia, kterému místní lidé s hrdostí říkají "konec světa". Dál už totiž vede jen neudržovaná silnice, která nadobro končí po patnácti kilometrech v rozlehlé, nedotčené, neprostupné přírodní rezervaci.

Celou dobu byl souboru domovem (někdy opravdu doslova) specielně upravený dálkový autobus se dvěma řidiči, s kuchyňkou, ložnicí s dvanácti lůžky - a samostatným prostorem pro divadelní kostýmy a rekvizity. Na konci turné ukazoval tachometr neuvěřitelných 26.000 km.

Představení se hrála nejen ve větších městech (v Cordobě například pro 1.200 diváků), ale také v městečkách, kde je vystoupení zahraničního divadelního souboru naprostou vzácností. Na některá místa se soubor po prvním úspěchu vracel opakovaně. Průběh turné pak zajišťoval stotřicetičlenný produkční tým.

Výjimečné pro tento zájezd bylo i složení souboru. Poprvé v historii byl na základě konkurzu přizván ke spolupráci umělec z jiné země - mladý argentinský herec a klaun Enzo Ordeig. Na jeviště přinesl energii a múzičnost, charakteristickou pro jihoamerickou kulturu - a do každodenního soužití se souborem pak neodolatelný humor a nadhled.

Poslední představení ve městě Azul mělo v sobě skrytou symboliku. Ve skvěle udržovaném starobylém divadle byl krásný nejen sál pro diváky, ale oproti běžné praxi tu bylo i pohodlné zákulisí a vybavené šatny herců. V každé z nich bylo několik bordó dřevěných židlí s koženými, udržovanými sedáky. Pan ředitel jednu z nich obrátil - a ukázal svůj dlouho utajovaný trumf. Na spodní straně všech židlí byla totiž zažloutlá značka výrobce, který je sem ve sto kusech dodal na objednávku ještě dávno před druhou světovou válkou. Byla to firma THONET- Republica Checo-Eslovakia.

Soubor bude po nezbytném odpočinku opět k vidění v pražské Redutě a dalších českých městech.

Vladimír Kubíček

Zdroj: mail1718@seznam.cz

Autor článku: Informace z divadel