Chvála bláznovství

Ingvar AMBJORNSEN, Axel HELLSTENIUS Divadlo Kalich, Praha 1

23. listopadu 2008

Podle mého názoru jednoznačně nejlepší činohra jaká na repertoáru pražského Divadla Kalich v současné době je!

Strhující herecké výkony dvou hlavních představitelů – bratrů Vladimíra a Michala Dlouhých doplněné neméně dobrou Klárou Cibulkovou a Robertem Jaškówem Vás nenechají jen tak v klidu sedět, ale doslova Vás zvednou ze židlí.

Je skutečným zážitkem pozorovat Vladimíra Dlouhého, jak má svou postavu nastudovanou do nejmenšího detailu. Jeho chorobná obava z toho, co ho čeká venku, za zdmi jeho nového bytu, jeho v křeči zkroucené prsty i jeho neuvěřitelně odborná mluva o jakémkoliv světovém problému ve mně vyvolali myšlenku: Co kdyby inscenaci viděl někdo, kdo ani jednoho herce nezná? A co kdyby to zkusili zahrát jen tak někde jinde, třeba v restauraci nebo na zastávce? Poznali by kolemjdoucí, že se jedná o špičkové herectví? Nebo by je opravdu považovali za dva blázny.

Ano, dva blázny. Protože to, co předvádí Vladimír Dlouhý, v tom mu velmi zdatně sekunduje i Michal Dlouhý. Jeho nadšení pro vše nové (hlavně pro ženské pohlaví), jeho jednoduché a při tom velmi upřímné chválení všeho co se mu líbí a zejména všeho, co mu chutná, to vše je tak opravdové a skutečné, že to až bere dech.

Nesluší se, abych pěl takové chvalozpěvy jen na dva ze čtyř herců inscenace, ale když bratři Dlouzí jsou fakt tak dobří! Klára Cibulková má, bohužel, velmi málo prostoru k tomu aby předvedla, co v ní je. Je to škoda, protože její komediální herecký talent, zvláště se zaměřením na satiru, je skutečně úchvatný. Po návratu z mateřské dovolené jen září a hraje velmi uvolněně a s radostí.

Robert Jašków byl jediným, kdo mi na jevišti připadal trochu křečovitý a neuvolněný. Možná to bylo jeho evidentním nachlazením, možná skutečností, že tuto roli alternuje s Vasilem Fridrichem a asi na něm ten den nebyla řada, kdo ví. Odvedl profesionální výkon, ale přeci jenom trochu studený a plochý.

Poklona až na zem patří i režiséru Ondřeji Zajícovi za to, jak dokázal po celou dobu inscenace udržet takové to napětí, zvědavost a zájem o to, co se stane v příštím okamžiku. A nejen to. Dokázal celou inscenaci gradovat a tu zmíněnou zvědavost stupňovat.

Škoda jen toho levného estrádního výstupu se ztrátou paměti, který celou inscenaci odsouvá do zájezdního hostince kdesi v Horní Dolní. Ten kdyby tam nebyl, mohli by s tím všichni zúčastnění rovnou do Zlaté Kapličky.

„Život je krátký, umění trvalé.“

Pavel Klejna

Zdroj: office@klejna.eu