Člověk mnoha rolí Jan Kačer slaví sedmdesátku
Praha 1. října (ČTK) - Tvář Jana Kačera, člověka mnoha životních, divadelních i filmových rolí, zůstává během let pozoruhodně neměnná. Vážný, přemýšlivý a podle svých slov i přísný a částečně asketický režisér je už téměř půlstoletí nedílnou součástí českého kulturního života. Letos 3. října oslaví své 70. narozeniny.
Jako o režisérovi se o Janu Kačerovi mluví nejčastěji. Nemenší uznání (a zřejmě i mnohem větší popularitu) si však vysloužil jako televizní a filmový herec. K jeho nejznámějším rolím patří postava fanatického rytíře Armina von Heide ve Vláčilově Údolí včel či slavný tajný agent W4C. Celkem si Kačer zahrál v plné padesátce snímků či seriálů - za zmínku stojí především Jana Eyrová, Smrt si říká Engelchen, Flirt se slečnou Stříbrnou, Svědek umírajícího času, Člověk proti zkáze, z novějších pak Bolero nebo Výchova dívek v Čechách.
Velkou kontroverzi Kačer vyvolal svým nedávným účinkováním v seriálu Rodinná pouta, mýdlové opeře z dílny televize Prima. Mnozí nedokázali pochopit, že toho uznávaný umělec v letech "má zapotřebí". Jan Kačer však výtky na svou adresu odmítl s tím, že je divadelník, který pracuje na základě toho, co se mu nabídne. Myslí si ostatně, že pro něj doba velkých rolí již pominula, neboť filmoví režiséři zpravidla točí příběhy o své vlastní generaci, a o ty starší se jen málo zajímají.
Jan Kačer nikdy nezastíral ambice rozšířit svou působnost i za hranice uměleckého mikrosvěta. Touha aktivně se podílet na životě společnosti jej přivedla do světa politiky i k aktivní charitativní činnosti. Již desetiletí stojí v čele Nadace Charty 77, která poskytuje pomoc handicapovaným lidem.
O svém životě napsal Jan Kačer již dvě autobiografie, Jedu k mámě a Mírnou oklikou. Budoucí režisér a herec se narodil 3. října 1936 v Holicích. Jeho otec byl obchodník židovského původu a poté, co nacistické Německo obsadilo Sudety, si vzal život. Tím své syny, tehdy dvouletého Jana a o deset let staršího bratra zřejmě zachránil před deportací do koncentračních táborů a téměř jistou smrtí.
Cesta mladého Jana Kačera vedla nejprve do Bechyně, kde vystudoval keramickou školu, poté na pražskou DAMU, obor režie. Již během studia působil v ostravském Divadle Petra Bezruče, kam po dokončení školy se skupinou svých spolužáků přesídlil. Místní divadlo se mu podařilo výrazně oživit. V roce 1965 pak stál u zrodu jedné z nejslavnějších pražských divadelních scén, Činoherního klubu, kde si v následujících letech udělal jméno především inscenacemi ruské klasiky.
V polovině 70. let byl poslán do "vyhnanství" zpět do Ostravy, paradoxně však směl hostovat v zahraničí. V roce 1986 se do metropole vrátil, tentokrát na prkna Divadla na Vinohradech. V roce 1990 přešel do činohry Národního divadla. Sedm let zde režíroval nové inscenace, nyní je již pouze členem hereckého souboru.
Po listopadu 1989 byl Jan Kačer nakrátko poslancem federální Sněmovny lidu a dvakrát (v letech 1996 a 2004) neúspěšně kandidoval do Senátu ČR.
S manželkou Ninou Divíškovou, známou herečkou, která v poslední době excelovala například ve filmu Příběhy obyčejného šílenství, se Kačer seznámil na studiích. Jsou spolu již půl století a vychovali tři dcery.
Zuzana Lizcová rmi kš
