Divadelní hra připomíná odvážnou lékařku z první republiky
O československé lékařce Vlastě Kálalové Di Lotti, která před 100 lety založila nemocnici v Bagdádu, věnovala se výzkumu tropických chorob a jejíž život tragicky poznamenala válka, vznikla divadelní inscenace. Hraje se formou scénického čtení, ve kterém účinkují herci Jana Plodková a Roman Zach. Záměrem iniciátorů projektu je připomenout dnes téměř zapomenutou ženu, která v době, kdy ženy měly zcela jiné společenské postavení než dnes, dokázala uskutečnit svůj sen a pomáhat tam, kde si málokdo troufl.
Ilona Borská o ní napsala román Doktorka z domu Trubačů, který poprvé vyšel roku 1978. I na jeho základě napsala teatroložka a literární vědkyně Lenka Jungmannová divadelní hru, která získala jevištní tvar díky spolupráci se scénografkou Andreou Královou, castingovou režisérkou Kateřinou Oujezdskou a muzikantem Janem Matáskem. Představení uvádějí v Atelieru 22 na Újezdě, další bude 8. prosince. Oujezdská řekla ČTK, že snem tvůrců je natočit o Kálalové film.
Vlasta Kálalová se narodila v roce 1896 v jihočeských Bernarticích do učitelské rodiny. Měla velký talent na jazyky a když začala studovat v Praze medicínu, uměla již anglicky, francouzsky, rusky, italsky, španělsky, německy a turecky. Začala se zajímat o exotické choroby, jimiž se tehdy v Československu zabýval málokdo, a rozhodla se po studiích odcestovat do Orientu a sbírat tam zkušenosti.
Naučila se ještě persky a arabsky, ale pro svůj plán založit v některé orientální zemi nemocnici, kde by čeští lékaři ošetřovali místní obyvatelstvo a přitom získávali znalosti o exotických chorobách, nemohla sehnat finance - i proto, že o ně žádala jako žena. Díky své známosti s Alicí Masarykovou se dostala až k tehdejšímu prezidentovi, který jí pomohl.
V roce 1925 otevřela nemocnici v Bagdádu. Sedm let ji vedla, operovala, pomáhala ženám, jimž by jejich muži nikdy nedovolili, aby je vyšetřoval lékař-muž, přesto byl boj s předsudky mnohdy vyčerpávající. Mnoha lidem zachránila život, zejména dětem. V Bagdádu našla i partnera, Itala Giorgia Di Lottiho a narodily se jim dvě děti. Po letech vyčerpávající práce ale onemocněla horečkou dengue a rozhodla se vrátit se domů. Trápilo jí, že se jí nepodařilo najít svého nástupce a otevřít velký institut pro zkoumání tropických chorob.
Za války se usadila v rodném domě v Bernarticích a otevřela si tam ordinaci. S manželem, který přijal československé občanství, četli v květnu 1945 s nadějí zprávy o blížím se konci války. Ustupující jednotky SS zakročily 8. května 1945 v Bernarticích proti českým povstalcům a zastřelily 44 lidí, mezi nimi i manžela Kálalové a obě jejich děti. Stalo se to v jejich domě, před zraky Vlasty, která zraněná unikla smrti pouze díky tomu, že ji Němci považovali za mrtvou.
Po válce pomáhala sirotkům, učila děti cizí jazyky, sama se ještě začala učit norštinu a islandštinu, jen německy už nikdy nepromluvila. Při procesu s Miladou Horákovou protestovala proti její smrti dopisem prezidentu Klementu Gottwaldovi. Zemřela 15. února 1971. V roce 1992 dostala Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam.
