Divadelní verzi Kachyňova filmu Ucho vydal na CD Radioservis
Trezorový snímek Karla Kachyni z roku 1970 Ucho, natočený podle scénáře Jana Procházky s Jiřinou Bohdalovou a Radkem Brzobohatým v hlavních rolích, byl předlohou komorní inscenace, jejíž premiéru před dvěma lety uvedlo Moravské divadlo Olomouc. V divadelní adaptaci si zahráli Ivana Plíhalová a Igor Bareš. Jejich výkony jsou na CD s rozhlasovou úpravou této hry, kterou právě vydal Radioservis.
Kachyňův film, jehož ostří bylo namířeno proti praktikám KSČ v období 50. a 60. let, se ocitl v trezoru, k divákům se dostal až po listopadu 1989. Začátkem roku 2010 měla inscenace Ucho podle textu Lenky Procházkové, který napsala na základě filmového scénáře svého otce, premiéru v Praze v produkci Divadla Rity Jasinské a v brněnském HaDivadle. Tvůrci se snažili přiblížit tuto tematiku především mladým divákům, kteří 50. léta nezažili. "Jde o stále platnou orwellovskou touhu po moci, což vidíme i u dnešních politiků," podotkl k aktuálnosti příběhu režisér Lukáš Burian.
Moravské divadlo olomouc: Ucho
Procházková zachovala ze scénáře zhruba 70 procent. "Především dialogy, které jsou úžasné. Táta to ze sebe vychrlil po sovětské invazi; byl sice komunista, ale nebyl bolševik. Nedokázal se s okupací smířit, v únoru 1971 zemřel," poznamenala k úpravě tato signatářka Charty 77. Doma nalezli 13 odposlechů, jimiž Státní bezpečnost monitorovala dění u "zájmových osob".
"Tento příběh se nestal. Věci, které se opravdu přihodily, byly mnohem horší," vepsal Procházka jako poznámku do scénáře. Líčil v něm dobu, kdy byla ve vilách ministrů a dalších čelných představitelů montována odposlouchávací zařízení, takzvaná "ucha", jimiž StB kontrolovala lidi i v jejich soukromí.
Kachyňův snímek měl premiéru 8. února 1990 v pražském kině Lucerna. Vznikl prý levně za necelé dva měsíce. Filmařům se podařilo v květnu l969 natočit na Pražském hradě příjezd opravdových vládních vozů na recepci. Ucho završilo spolupráci Kachyni s Procházkou; zakázány byly i jejich další snímky Kočár do Vídně, Směšný pán a Noc nevěsty.
"V prosinci 1968 mě Jan Procházka vedl chodbami barrandovských ateliérů do malé projekce zamluvené k jinému, nevinnému účelu. Celuloidová bomba, kterou sem vpašoval promítač, byla už oficiálně prohlášena za zneškodněnou, zakázanou na věčné časy a uloženou nedobytně jako bomby s jadernou náloží. Poprvé a naposled na 20 let jsem tak viděl Ucho," napsal na přebalu CD spisovatel a dramatik Pavel Kohout.
Když byl v roce 1979 vyhoštěn do Rakouska, nalezl způsob, jak autora pomstít. Našel mu německého nakladatele a v produkci televize ZDF natočil remake s nejlepšími rakouskými herci a s Pavlem Landovským v roli hlavního estébáka. Pražský hrad zastoupilo schodiště vídeňského Burgtheatru.
Moravské divadlo olomouc: Ucho
