Divadlo F. X. Šaldy uvede Čajkovského operu Jolanta
Jednoaktová opera „Jolanta“ je posledním hudebně-dramatickým dílem klasika ruské operní školy 19. století, Petra Iljiče Čajkovského. Zpracoval zde niterný romantický příběh o nevidomé princezně Jolantě, jíž probuzená touha a nalezená láska otevřely cestu k uzdravení ze slepoty. Předobrazem k námětu, které v libreto přetvořil skladatelův bratr Modest, stejně tak jako operu Piková dáma, se stala skutečná postava princezny Jolandy Lotrinské, žijící v 15. století. Čajkovský v libretu získal jedinečné téma pro svou hlubokou éterickou duši a přetvořil ji do řeči tónů mistrovským způsobem, hodným zralého mistra na vrcholu tvůrčích sil.
Premiéra opery se konala 6. 12. 1892 v Mariinském divadle v Petrohradě. Dílo, spolu s proslulým baletem Louskáček, nastudoval český dirigent Eduard Nápravník, přední osobnost tehdejší ruské hudební kultury. Liberecká režie herce a režiséra Petra Jeništy vyšla charakteru díla maximálně vstříc zacílením na nebývalou lyričnost námětu i hudby.
Vyjádření režiséra Petra Jeništy: „Je to nádherný příběh o pravé i opičí lásce, o zaslepenosti a slepotě, o síle pravdy v aplikaci k sobě samému i důležitosti tolerance k jinakosti ostatních. A k tomu Čajkovského hudba. Je toho dost, čím toto dílo může uchvátit.“
Hudební nastudování šéfdirigenta Martina Doubravského se tradičně vyznačuje pečlivým přístupem a dobrou znalostí interpretačních specifik klasické ruské operní školy.
Vyjádření šéfdirigenta Martina Doubravského: „Měl jsem to štěstí dirigovat čtyři opery Petra Iljiče Čajkovského. Každá z nich překvapuje specifickým kompozičním a orchestračním přístupem. Jolantu, poslední z nich, vnímám jako dílo výrazně bilancující, které se od předchozích v mnohém liší. V úvodu poukazuje na intimní svět Evžena Oněgina, závěr evokuje velká zvuková pléna Pikové dámy a Panny orleánské. V díle rovněž nalézám výraznou paralelu s Čajkovského vnitřním světem, kdy Jolantina slepota zprvu může znamenat osamění, které autor sám hluboce prožíval. Svou vnitřní depresi Čajkovskij zřejmě vyřešil hlubokým příklonem k Bohu, což je nepochybně jedním z výrazných poselství této opery.”
V liberecké inscenaci Jolanty hrají výraznou roli scéna a kostýmy, dílo výtvarníka a scénografa Davida Janoška. Obojí se vyznačuje nápaditou stylizací historických archetypů a bezmála útokem na divákovu
fantazii. Ze sólistů se můžeme těšit na Lívii Obručník Vénosovou v titulní roli, Sergeye Kostova jako Hraběte Vaudémonta, na Pavla Kubáně jako Vévodu Roberta, či na oblíbeného Pavla Vančuru jako Krále Reného i na řadu dalších vynikajících pěvců.
