Divadlo pomohlo muži bez domova k návratu do 'normálního' života
Praha 7. prosince (zpravodaj ČTK Jiří Janda) - Pomoci lidem bez domova začlenit se do většinové společnosti je hlavním cílem, s nímž občanské sdružení Ježek a čížek v Praze před šesti lety založilo stejnojmenné divadlo. Jeho herci jsou právě bezdomovci. Jedním z těch, kteří nabízenou možnost využili, je Petr Bláha. Diváci ho mohou vidět pražském klubu Roxy/NoD v jedné z hlavních rolí představení Křeček v kanapi, které pražští herci zahrají v rámci mezinárodní divadelní přehlídky bezdomoveckých divadel Hic Sunt Leones.
Stejně jako řada dalších bezdomovců, jichž se v souboru během jeho existence vystřídaly již stovky, přivedl k divadlu Bláhu časopis Nový prostor. "Nikdy jsem nežebral, ale snažil jsem se vždycky něco vydělat. Prodával jsem Nový Prostor, což jsem považoval za práci," řekl ČTK Bláha.
"Není vůbec jednoduché někde stát osm hodin a nabízet lidem časopis," konstatoval osmatřicetiletý vyučený mechanik z Teplic, který přišel o bydlení po neshodách s bývalou partnerkou. "Jednou jsem přijel z montáže a zjistil, že vrátila klíče od služebního bytu," zavzpomínal Bláha na čtyři roky starý nejnepříjemnější zážitek svého života. K příbuzným by se prý nevešel, a proto odjel do Prahy.
Za typického bezdomovce se Bláha přesto nepovažuje. "Na ulici jsem nespal, ale našel jsem si vagon, který jsme s kolegou obydlili," vysvětlil. Poté, co jeho dočasný příbytek dráhy odtáhly, přebýval v ubytovnách či azylovém domě; nakonec se mu podařilo sehnat stálé zaměstnání údržbáře i podnájem.
"Vždycky jsem se snažil mít nějaké další aktivity, divadlo nebo sport," uvedl Bláha, který se před dvěma lety s týmem českých bezdomovců dokonce podíval do Švédska na bezdomovecké mistrovství světa ve fotbale. Fyzická aktivita mu pomáhá také k získávání divadelních rolí, které ho baví. "Jsou většinou dost pohyblivé, protože jsem sportovnější typ a na rozdíl od spoluhráčů to dokážu udýchat," vysvětlil.
Herci divadla Ježek a čížek zkouší jednou týdně, před vystoupením až třikrát. Zkoušky bývají bezplatné, za představení dostávají symbolický stokorunový honorář, prý "na kafe a cigára". Alkoholu se Bláha ale vyhýbá. "Ne, že bych problémy neměl, ale než jsem do něčeho spadnul, tak jsem v sobě vždycky našel nějakou zarážku," uvedl.
"Snažil jsem se pohybovat ne mezi lidmi, kteří jsou opravdu jen na ulici a pijí tam 'čůčo', ale mezi těmi, kteří mě nějakým způsobem motivují a dávají naději," vyprávěl Bláha. Dostat se na ulici je podle něj velmi snadné, vrátit se zpět však stojí velké úsilí.
"Záleží na tom, jak je člověk vychován a jakou má vůli. Když s tím nic nechce dělat, snadno propadne alkoholu nebo drogám. Já jsem z rodiny věděl, že to je krok do pekel, a tak jsem se vždycky snažil mít aktivity, které by mě z tohoto prostředí vytáhly a přivedly do normálního světa," dodal.
jnd rot kš
