Divadlo Spejbla a Hurvínka čekají jubilea a oslavy
Řada jubileí a výročí čeká v těchto dnech pražské Divadlo Spejbla a Hurvínka, jeho loutky i herce. Například ušatý "Hurjavz" oslaví 2. května šestaosmdesátiny, zatímco před dvěma týdny uplynulo 82 let od chvíle, kdy se při premiéře Revue z donucení poprvé na jevišti objevila Mánička a psí kamarád Žeryk.
Současně je tomu 45 let, co Máničce propůjčuje svůj hlas herečka, autorka a režisérka této scény Helena Štáchová; za paní Kateřinu mluví už čtyři desítky let. Ředitelkou se stala v roce 1996 po smrti svého manžela Miloše Kirschnera, který vedení divadla převzal po jeho zakladateli Josefu Skupovi v roce 1966.
A navíc - Martin Klásek je interpretem dvojice S+H už tři desetiletí. Podobně jako Kirschner dělá z obou dřevěných protagonistů inteligenty, když za ně mluví i v cizích jazycích.
Hurvínek patří mezi legendy českého loutkového divadla. Děti i dospělé baví od 2. května 1926. Přišourá se ke svému oteckovi Spejblovi v typických dřevácích, zakoulí očima, fistulí pronese něco vtipného, zakončí to charakteristickým chááchááá - a publikum je jeho. Ani duchovní otec Josef Skupa nemohl tušit, že stvořil opravdu nesmrtelnou dvojici.
Vstup Máničky a Žeryka na scénu a první setkání s Hurvínkem se uskutečnilo 19. dubna 1930 ve hře Hurvínkova jarní revue. První loutku podle návrhu Josefa Skupy a za výtvarného přispění Jiřího Trnky vyřezal Gustav Nosek, autorem té nynější byl Zdeněk Juřena. Její interpretkou byla Anna Kreuzmannová, po válce Božena Weleková. V roce 1967 převzala roli Štáchová, která posílila Mániččinu zvídavost, inteligenci i aktivitu. Žeryka na Skupovo přání vytvořil rovněž Nosek, který ho až do roku 1938 vodil a byl jeho interpretem. Nyní mu hlasivky propůjčuje Miroslav Polák.
První inscenace s Máničkou a Žerykem uzavřela amatérské působení zakladatele této scény Josefa Skupy; od srpna 1930 působil v Plzni na profesionální bázi. Už v roce 1919 prý načrtl první podobu Spejbla, jemuž měla být cizí jakákoli novota a jehož mozku unikal dosah věcí kolem něj.
Na sklonku roku 1943 bylo divadlo uzavřeno a loutky skončily v trezoru gestapa. Po válce se jejich novým útočištěm stala Praha - na téměř 50 let takzvaný hasičský dům na Vinohradech a poté rekonstruovaný sál někdejšího kina Svornost v Dejvicích. Oba ušatí hrdinové hráli ve třech desítkách zemí čtyř kontinentů a na více než stovce zájezdů promluvili téměř dvaceti jazyky. Jejich třetím "tátou" je Martin Klásek, který je členem souboru od svých šestnácti let.
