Gallery Art Factory a Divadelní ústav zvou na výstavu Petr Lébl 1 : 1

 Petr Lébl: 1 : 1

(k nedožitým 40. narozeninám)

"Věci se můžou zvětšovat nebo zmenšovat nebo můžou mít jiné barvy nebo být z jiných materiálů, než jsme zvyklí. To je tak všechno, co se s nimi dá dělat. Lidi jsou jediní, na které tyto postupy neplatí. Nemám potřebu lidi deformovat, neboť sním o realismu, ve kterém je sice všechno jinak, ale lidi zůstanou 1 : 1 ."

(Petr Lébl, 1990)

O VÝSTAVĚ

místo konání: Gallery Art Factory, Václavské náměstí 15, Praha 1
vernisáž: 3. května 2005 v 17:00 hodin
doba trvání výstavy: od 3. května do 7. června 2005
kurátor: PhDr.Vlasta Smoláková CSc., Divadelní ústav
výtvarné řešení: Mgr. Egon L. Tobiáš, Michaela Machoňová

Výstava mapuje tvorbu tohoto universálního divadelníka v celém jejím rozpětí: od jeho počátků v amatérském divadle DOPRAPO (poté Jak se vám jelo, poté JELO), kde rázem upoutal svou první inscenací Vonnegutovy Grotesky (1985), přes jeho první setkání s profesionálním divadlem (zejména skandální inscenace hry Egona Tobiáše Vojcev v divadle Labyrint, 1992) až k jeho vrcholné éře v Divadle Na zábradlí (zejména trilogie Čechovových her Racek, Ivanov, Strýček Váňa).

Výstava bude sledovat Léblovu tvorbu nejen chronologicky, ale také v dalších rovinách. Návštěvníci budou mít možnost seznámit se s Léblem - režisérem, Léblem - scenáristou a scénografem, ale také s Léblem - člověkem. K vidění budou ukázky z jeho scénářů, skici k návrhům kostýmů, návrhy scénické výpravy, grafické materiály (plakáty, divadelní programy) až po faximile režijní knihy Cyrano z Bergeracu, kterou režíroval v Národním divadle Habima v izraelském Tel Avivu.

Materiálová základna výstavy má následující opory:
· Léblovu divadelní pozůstalost, jíž disponuje jeho matka Eva Léblová: obsahuje dokumentaci celého amatérského období a materiál k inscenacím, vytvořeným mimo Divadlo Na zábradlí, dále rozsáhlou videotéku a soukromý fotoarchiv;
· archiv a fundus Divadla Na zábradlí: zde jsou uloženy fotografie, videotéka, písemné materiály, kostýmy a fragmenty scénických výprav, týkající se Léblova působení Na zábradlí;
· soukromé fondy Léblových spolupracovníků a přátel z amatérského i profesionálního období, včetně zahraničních.

O PETRU LÉBLOVI

Mimořádně nadaní lidé mívají obvykle i mimořádný osud. To doslova platí o Petru Léblovi (16. 5. 1965 - 12. 12. 1999). Jeho životní běh byl od prvopočátku spojen s divadlem. Od svých 15 let byl členem amatérského souboru DOPRAPO (poté Jak se vám jelo, později JELO), kde také získal svou první hereckou roli v inscenaci Kolotoč splněných přání. Vystudoval střední průmyslovou školu grafickou, obor grafická úprava tiskovin. Několikrát dělal přijímací zkoušky na FAMU; verdikt zněl: nepřijat "pro nedostatek talentu".

Od svých režijních počátků, kdy se v roce 1985 představil dnes již legendární inscenací Grotesky podle Kurta Vonneguta, se Lébl prosazoval jako výsadní tvůrce inscenace: byl autorem scénáře, výtvarníkem scény a kostýmů, tvůrcem zvukové (hudební) partitury, nad tím vším pak režisérem. V profesionálním období (1992 - 1999) hned zkraje v Divadle Labyrint šokoval inscenací Tobiášova Vojceva a oslnil inscenací hry T. Dorsta Fernando Krapp mi napsal dopis. V roce 1993 vstoupil poprvé - jako host - inscenací Pitínského hry Pokojíček do Divadla Na zábradlí. Od sezóny 1993/94 až do své předčasné smrti zde působil jako umělecký šéf. Vytvořil tu celkem jedenáct inscenací: všechny se staly středem vzedmuté pozornosti kritiky, dvě z nich - Racek (1994) a Ivanov (1997) - získaly Radokovu cenu, další na ni byly nominovány. U naprosté většiny z nich figuruje Lébl - pod pseudonymem Wiliam Nowák (též W. N.) - jako autor scénické výpravy; u zbylých, kde spolupracuje s technicky erudovaným partnerem, mu vždy náleží autorství ideje scénického řešení.

Jako scénografa si ho přizvali ke spolupráci jiní režiséři: J. A. Pitínský, V. Chytilová, D. Levin - režisér inscenace Zadržitelný vzestup Artura Uie v německém Schwerinu. Svou komplexní představu scénografického řešení vtiskl coby hostující režisér též inscenaci Rostandova Cyrana z Bergeracu v divadle Habima v izraelském Tel Avivu (1996) a Smetanovým Braniborům v Čechách v pražském Národním divadle (1997).

Rozpětí Léblových výtvarných aktivit se tím však zdaleka nevyčerpává. Coby student a absolvent Střední průmyslové školy grafické, obor grafická úprava tiskovin, se Lébl výrazně prosazoval v celé škále dalších výtvarných žánrů, především jako grafik:
· ke všem svým amatérským inscenacím navrhoval originální divadelní programy a v této praxi pokračoval i v profesionálním období;
· k některým inscenacím navrhoval divadelní plakáty, další vytvořil "na zakázku" pro jiné divadelníky;
· po nástupu do Divadla Na zábradlí navrhl novou podobu vstupenky a určil celý výtvarný design divadla (včetně precisního, stylového řešení interiéru jeho kavárny).

Vizualita a výtvarno zkrátka prostupovaly veškerou Léblovou činností, resp. existencí: projevovaly se v častých proměnách jeho účesu a vizáže a ve stylu oblékání; uplatňovaly se v jeho práci s dramatickým textem (dokladem jsou režijní knihy plné náčrtů aranžmá, detailů scénické výpravy, rekvizit, kostýmů a masek dramatických postav i souběžně vypracovávané deníky); důraz na vizualitu kladou Léblovy filmové a televizní scénáře (realizované i nerealizované).

Petr Lébl byl bezesporu největší talent mezi českými divadelními režiséry posledního dvacetiletí dvacátého století. Dnes, z odstupu, je to jasné i těm, kdo to za jeho života popírali. Kritiky zvláště provokovala akcentovaná vizuální stránka Léblových inscenací: díky mimořádné imaginaci a zároveň díky schopnosti své vize kreativně scénicky realizovat, byl Lébl mnohokrát nařčen z marnotratného hýření efekty, z artistnosti a vnějškovosti, z "plýtvání talentem"...

JAK NA PETRA LÉBLA VZPOMÍNÁ...

Bohumil Klepl
Když se řekne Petr Lébl, vybaví se mi dobrý režisér. Teď, s odstupem času, můžu být hrdý na to, že jsem s ním dělal. Dřív to bylo složitější. Petr patřil mezi ty komplikované lidi, kteří vymýšlejí blázniviny. Později se vždycky ukázalo, že to má smysl. Divadlo nemá být jenom usedlá měšťácká zábava. A to Petr uměl, vybočit z kolejí. Petr byl výjimečný a chybí tady.

Bořivoj Navrátil
Odcházel jsem tehdy z Národního divadla zcela rozhodnut zanechat své milované profese. Osud mi však poslal do cesty režiséra Petra Lébla. Nepohodl se s představitelem hlavní role Dorstovy hry "Fernando Krapp mi napsal dopis" a požádal mě, jestli bych roli nepřevzal. Bylo to 14 dní před premiérou. Přikývl jsem a zažil, jak asi vypadá koupel v živé vodě. Petr Lébl, mladý, všemi múzami olíbaný divadelník, mi vrátil chuť hrát dál, protože mě přesvědčil, že to má smysl. Po tři roky jsem se pod jeho vedením (to už bylo v Divadle Na zábradlí) radoval z práce, která mi otvírala nepoznané obzory.

Iva Janžurová
Petr Lébl měl pro divadlo prostě geniální talent. Měl obrovskou fantazii a obrazovou představivost, kterou dokázal velice jednoduše do své práce soustředit, takže výsledný obraz byl vždycky mimořádný. On jakoby v tom svém vidění žil daleko před námi. V partnerství s Petrem Léblem se mi podařilo být tou nejpoddajnější partnerkou, která čeká, jak režisér pokyne. Podařilo se mu totiž otevřít ve mně netušené možnosti, na které bych sama nepřišla. A výsledek byl vždycky úžasný a překvapující.

Petr Čtvrtníček
V poslední době na něj často myslím. Víc než kdy jindy by teď měl přijít a něco udělat. Tehdy mě jeho smrt obrovsky bolela. Ovšem jen do chvíle, než jsem pochopil, že to prostě musel udělat. Musel. Měl nepředstavitelné deprese a ten čin bylo bohužel jediné kloudné východisko. Jinak mohl skončit jako medvídek na práškách a ten oheň, který v něm hořel, by za pomoci medikamentů pomalu vychladl. A to by bylo horší než smrt.

Zdroj: Pavlína Fechterová, pavlina@2media.cz