Inscenace Putinovi agenti souboru Temporary Collective bude opět uvedena na Jatkách78

Putinovi agenti mají velký úspěch. Není to v tomto případě zpráva z politických a analytických rubrik seriózních médií, bulváru či černé kroniky, ale důvod, proč po říjnových vyprodaných premiérových představení přidávají v divadle Jatka78 další termíny stejnojmenné inscenace na pomezí divadla a filmu. V holešovickém experimentálním divadelním prostoru se tak Putinovi agenti usídlí znovu o víkendu 18. a 19. ledna 2020.

Soubor Temporary Collective v čele s režisérkou Petrou Tejnorovou si v projektu volně inspirovaném stejnojmennou knihou Ondřeje Kundry vzal do hledáčku zpravodajské tajné služby v příběhu jediného odhaleného ruského agenta po roce 1989, českého občana Roberta Rachardža. Průvodcem a jediným hercem večera je Petr Vančura. Ten diváky provede jedinečným zážitkem, který se odehraje jenom jednou, právě v ten daný večer. Do tvůrčího týmu si režisérka přizvala dále dramaturgy Jana Tošovského a Ninu Jacques, scénografa Antonína Šilara, střihačky Zuzanu Walter a Petru Maceridu, kameramany Kryštofa Melku, Marka Bartoše, Dominika Žižku a další. Inscenace bude uvedena 18. a 19. ledna 2020 a další reprízy jsou plánované na 26., 27. a 28. dubna téhož roku. Více informací a vstupenky prostřednictvím sítě GoOut.net najdete zde: http://www.jatka78.cz/en/play/putinovi-agenti.

Žánr live cinema, ve kterém dochází k propojení divadelního jazyka a filmové technologie, je pro přenesení tématu politické a špionážní kauzy na divadelní scénu ideální. „Na live cinema mě baví zejména rozpor mezi tím, co se reálně odehrává na jevišti a tím, co divák vidí na plátně. Film umí podávat důkaz i o tom, co se nikdy nestalo. Tentokrát pracujeme s úplně novou filmovou technikou a zkoumáme zcela jiný způsob vyprávění. Celé je to jedna velká hra, ve které účinkuje jeden herec a v komparzu se objeví tak trochu celá naše země a její občané,“ vysvětluje Petra Tejnorová.

Divadelní film skládá fragmenty ze života agenta Roberta Rachardža, včetně jeho mnohých špionážních úspěchů. Vzhledem k tomu, že kauza ruského agenta není ani po deseti letech uzavřená a stále se v ní objevují nové informace, dává inscenátorům smysl se jí v divadle i dnes zabývat. Podařilo se jim najít průsečík mezi divadlem a špionážním thrillerem, mezi tajemstvím, napětím a fakty a dávají možnost divákům tento neuvěřitelný příběh prožít. „Asi před rokem za mnou přišla Petra Tejnorová a Honza Tošovský s tím, že by podle mé knihy Putinovi agenti chtěli udělat inscenaci. Připadalo mi to jako dobrý nápad, a když mě o něco později pozvali na ukázku, jak by představení mohlo vypadat, byl jsem z toho nadšen. Mělo to spád, vtáhlo to publikum a zároveň to řešilo téma, které je ve veřejném zájmu řešit," říká k tomu autor knihy Putinovi agenti Ondřej Kundra.

Porevoluční vývoj a vstup Česka do NATO v roce 1999 a o pět let později do EU posílil přesvědčení veřejnosti, že nám již velká rizika nehrozí. Případ Roberta Rachardža je možná klíčem k pochopení toho, jak důležité pole je Česká republika pro Ruskou federaci. Významný britský žurnalista a specialista na problematiku Ruska a východní Evropy Edward Lucas často hovoří a upozorňuje na podceňování schopnosti ruských tajných služeb: „Rusko nebylo více než dvacet let prioritou, a ti, kdo na jeho nebezpečnost upozorňovali, riskovali často své kariéry. Ruská špionáž funguje na jiných principech. Tamní služby investují mnoho času a peněz do dlouhodobých projektů, často bez vyhlídky na okamžitý úspěch. Pokud naverbujete dvacetiletého studenta, může trvat desítky let, než vám bude užitečný. Ale v momentě, kdy se tak stane, mohou být následky ničivé.“