Jan Kerbr: S Romeem a Julií až na rajskou louku
Zkušení teatrologové i praktičtí divadelníci hodnotí kompozici slavné tragédie Williama Shakespeara Romeo a Julie jako poněkud nevyváženou. Hovoří se o skvělé expozici a umném rozvíjení vztahů a situací, druhá část však bývá považována za již poněkud méně elegantní klopýtání k efektně tragickému finále. Tento názor patrně sdílejí i loutkáři z Divadla ANPU, režisérka a hlavní protagonista Bela Schenková, její kolega Bob Klepl a další spolupracovníci.
Schenková s Kleplem se před pomalovanou oponou (šťavnatě vyvedená Verona) představí jako poněkud unavený pár kočovných komediantů, který už léta hraje srdceryvnou tragédii o velké a pozemsky krátce trvající lásce. Bela Schenková ovládá loutky představující Julii, Parise, paní Kapuletovou i Rosalindu, Bob Klepl vede a hlasem oživuje Kašpárka, Romea, Kapuleta a jakousi Gvendolínu. S ostatními rolemi se vypořádal Richard Trsťan. Ve výraznějších, především muzikantských akcích je na scéně přítomen rovněž Marco Jaccoud. Vlastní příběh začíná oživením zprvu statického obrázku Verony, které obstarávají především dřevěné figurky, vysouvané z naříznutých otvorů v plátně: objeví se Kašpárek, ale i třeba jen "doplňující" rotující ruka, ňaderná svůdnice a její obdivovatel s pohyblivým genitálem. Do toho znějí jadrné italské či pseudoitalské výrazy, temperamentní zvukový podkres je však srozumitelný. Nejde v něm o filozofické hlubiny, ale o aktivizování lidské tělesnosti.
Po vytažení opony, která ovšem ještě v dalším vývoji inscenace hraje, má divák možnost sledovat drobné marionety, jejichž akce rámuje kamenný portál, využitý už v Kleplově inscenaci Pitínského Buldočiny před lety v Divadle Na zábradlí. Zhuštěný děj v podání loutek je proložen několika lyrickými extempore, v nichž oba protagonisté "z masa a kostí", vzhledem k používaným prostředkům působící náhle jako obři, prožívají milostné vzplanutí. Nejsou to už žádní teenageři a angličtina originálu, kterou oba nasadí, zní poněkud školsky, výslovnost upomene na jazykový kurs pro začátečníky. Takové zlidštění romantických hrdinů se jeví jako velmi dojemné, křehká zranitelnost vztahu je pak demonstrována i při zatažené oponě, kdy jsou po sobě toužící paže obou herců prostrkávany otvory v plátně. Autoři hudby Miki Jelínek a Max Jaccoud tu neváhali funkčně využít také nejsugestivnější momenty z partitury slavného Prokofjevova baletu na dané téma.
Jsou-li v akci loutky, příliš nefilozofují, ale jednají - týká se to stručného Merkucia, rtuťovité chůvy i hulvátského bratra Lorenza. Mníšek totiž na Julii neurvale pokřikuje, aby do sebe uspávací prostředek už konečně vpravila. Velkou tragédii jadrně komentuje česky přidrzlý Kašpárek. Scéna se důmyslně proměňuje, například živý muzikant se hotoví k výkonu pod podlahou jevišťáka (a my ho máme možnost vidět), boční panely se pohybují dopředu i dozadu, mění tak perspektivu i aktivní poměr diváka k tomu, co se právě odehrává. Tím získává jevištní dění značnou dynamiku. Kromě požitku z mnohoznačně tragikomické atmosféry i vtipně zkracovaného veledíla světové dramatiky se neubráníme obdivu k tomu, co všechno Schenková, Klepl a Trsťan stihnou.
V úvodu zmíněný "macešský" vztah k druhé části Shakespearovy hry je demonstrován skutečně "raz dva". Chůva vymezí regiony Veronu a Mantovu (toto Romeovo útočiště po nucené emigraci) na jevišti vedle sebe a zprávu o údajné Juliině smrti podává okamžitě, téměř ji jen křikne z jedné lokality do druhé. Finálová "jatka" v hrobce Kapuletů vyřešili pak v APNU elegantně. Po fatálním nedorozumění se mrtvé loutky obou milenců ocitnou bez opory vodičů, tak se děje i dalším příchozím (jednajícím postavám patrně ze žalu puká srdce), čímž postupně vznikne drobnější pyramida bezvládných marionet. Bela Schenková ovšem oznámí, že se Romeo a Julie ocitli v ráji, jejich pobyt tam pak sledujeme z filmových dotáček, které "mají na svědomí" Tonička a Miroslav Jankovi. Pobyt na louce, kde se Schenková a Klepl v bílém spolu s dětmi a psy radují (k čemuž patří i rustikální pojídání kuřat), je sugestivně natočený, vzhledem k předchozí produkci však přece jen trochu dlouhý. Přesto nás doprovází pocit radosti, že tentokrát všechno dobře dopadlo.
Jan Kerbr
Divadlo ANPU - William Shakespeare: Romeo a Julie. Režie a dramaturgie Bela Schenková, scéna Barka Zichová a Bela Schenková, hudba Marco Jaccoud a Miki Jelínek, realizace: Radomír Vosecký, Barka Zichová a Naďa Jamníková, hlavní technik: Radomír Vosecký, světelný design: Tomáš Žižka, pohybová spolupráce: Jana Vašáková, filmové dotáčky: Miroslav a Tonička Jankovi, produkce: Hafan studio & Divadlo bratří Formanů.
