Jan Přeučil rád hraje
Praha 15. února (ČTK) - Třiatřicet let hrál v divadle, o které se podle něj "otřel" snad každý, kdo v české kultuře něco znamená - v Divadle Na zábradlí. Se svou vizáží a charakteristickým hlasem se Jan Přeučil, od soboty 17. února sedmdesátník, zařadil už od začátku herecké kariéry mezi "puncované" filmové i divadelní záporáky. Škatulka "zlounů" mu však nikdy nepřekážela v jeho další lásce - hraní pro děti.
Herecká profese je pro Jana Přeučila, narozeného 17. února 1937 v Pardubicích, celoživotním koníčkem. Cestu k vysněnému herectví však neměl jednoduchou. Jeho otce odsoudil tehdejší režim v procesu Milady Horákové, což poznamenalo život celé rodiny. Proto se místo školy vyučil v ČKD Stalingrad dřevomodelářem a vedle toho studoval večerní gymnázium. Na vytouženou DAMU se dostal až napodruhé, v roce 1956 ho tam nakonec odvážně prosadil profesor Radovan Lukavský.
Hned po absolutoriu v roce 1960 o něj projevilo zájem Divadlo Na zábradlí, a tak vlastně přešel z lavic DAMU jen na druhou stranu Anenského náměstí. "Prožil jsem tam období nádherná, ale i bolestná a velice složitá," shrnul 33 let divadelního života Přeučil. Pracoval tu s řadou vynikajících kolegů pod vedením špičkových režisérů, jako byli Jan Grossman, Evald Schorm, Jiří Krejčík, Jaromil Jireš, Jaroslav Gillar či Jiří Menzel.
Od roku 1982 také vedl činohru divadla, ale po pěti letech si vybral hraní a s šéfováním skončil. "Svobodně jsem se rozhodl, že odejdu na volnou nohu ve chvíli, kdy se divadlo začalo rozlamovat," komentoval pak svůj odchod z divadla v roce 1993. Od té doby je - jak s oblibou říká - nezávislým hercem.
S chutí si pak vyzkoušel na velkém jevišti Hudebního divadla v Karlíně pro sebe nový žánr - muzikál. A ke komornějšímu projevu se potom vrátil na scéně Divadla Metro.
Přeučil se řadí k výraznějším hercům, vyznává herectví plastické, syté a plné barev, často používá kontrast a nadsázku. Nikdy nepatřil mezi "líbivé" herce. Rád hraje charakterní role, ale jeho fyziognomie a hlas jakoby plný zadržovaného napětí ho od mládí "odsoudily" především do rolí tvrdých mužů na šikmé ploše a různých zloduchů, i když má na svém filmovém kontě čítajícím přes sto padesát snímků i muže zákona. Jeho rejstřík je rovněž plný suverénních intrikujících elegánů a rafinovaných seladonů či úlisných rádců.
"Hrát padouchy je asi můj herecký úděl, ale já je hraji strašně rád," nezapírá Přeučil. "Darebáci, to bývají zvláštní figurky, podivíni s neuvěřitelnými charaktery, jsou zajímavější než klaďasové," potvrdil, že zaškatulkování mezi lotry mu nevadí. Ty "mrchy" na jevišti nebo ve filmu opravdu jen hraje.
"V soukromí se snažím na sebe ono 'zlounství' nenechat působit," vyvrací herec častou představu lidí, že je snad také takový rošťák. Naopak, v civilu je známý jako šarmantní gentleman, elegán, v poslední době v neodmyslitelném klobouku, milovník anglického humoru.
Snad i proto si své "zlouny" rád odreagovává v pohádkových rolích sympatických princů a dobráků. Při pohádkách se také seznámil s dětmi milovanou vypravěčkou Štěpánkou Haničincovou. Prožili spolu 33 let. Potom, co Štěpánka v roce 1999 zemřela, poznal "další Pohádku" - svoji nynější ženu, loutkoherečku Evu Hruškovou, první televizní Popelku. S ní znovu navázal na náročnou práci s dětmi, hraje loutkové muzikály a proniká do tajů nové profese loutkoherce.
Přeučilův podmanivý hlas s vypilovanou výslovností se léta ozývá z rozhlasu, zní z dabingu. Herec rád recituje verše, svými jazykovými rozcvičkami oživuje řadu zábavných pořadů. Zkušenosti z dlouholeté výuky na DAMU zúročuje dnes ještě na Akademii umění v Banské Bystrici či v kurzech rétoriky pro manažery.
"Pro mě je herectví v nejlepším slova smyslu droga," přiznává Přeučil. A při všech aktivitách se snaží, aby "kvalita firmy" byla stále dobrá.
Iva Pokorná rmi kš
