Jiří Bilbo Reidinger režíruje svou operu
Slovo autora:
Proč opera dell´Arte? Několikrát jsem pracoval na „tradičních“ operních kouscích, které také vycházely znevyčerpatelných situací commedie dell´arte. Například Don Pasqual Gaetana Donizettiho (2005 Národní divadlo Praha - režie: Pavel Mikuláštík) nebo Gianni Schicchi Giacoma Pucciniho či Pagliacci/Komedianti Ruggera Leoncavalla (2008 Národní divadlo Brno - režie: Ondřej Havelka). Ano, i v těchto slovutných hudebních opusech jsem poznával potrhlé šprýmy dávných komediantů, nacházel jejich vůni, vskutku tam byli…ale k mé lítosti báječná hudební složka vítězila nad spontánností, živelností… kejklířského života. Než se všechny ty noty zhmotnily, vyzpívaly… z třeskuté taškařice pomalu vysychala sopečná komika. V uších zněla dominantní, malebně zkomponovaná muzika, ale lehkost, rafinovanost, břitkost vtipu byla pryč. Tu nás s Tomášem Alferim, na popud Sylvie, napadlo, pokusit se z dávných zaprášených podnětů, našich komediantských předků, vystavět „opravdovou“ operu dell´arte, která bude vycházet z principů commedie samotné. Hudba se s divadelní akcí bude provokovat a v improvizovaných spirálách vylétnou k… společnému, života schopnému tvaru ztřeštěných obrazů.
Idea: herci se v ní nesnaží jen zpívat byť vtipné repliky, uvězněné do černých bukvic notového záznamu, ale vše volně dýchá situační expresivitou, která tomuto divadelnímu tylu tak sluší. Hudba s teatrální akcí vzniká, utichá… navzájem se inspirují…Myslíme, že právě tak kdysi hráli chudí kejklíři na italských pláccích.
Všichni spolu byli propojeni, přirozeně se prorůstali, dýchali stejný vzduch! Pryč byl otový akademizmus a commedie mohla ožít! Nejsme žádní objevitelé, chraň Bůh! Jen se „svázanou, sešněrovanou“ operu dell´arte pokoušíme s Alfim, Sylvií, herci a hudebníky z mostecké pánve osvobodit, aby dolétla na místa, odkud kdysi vzešla… Vy diváci můžete posoudit, zda jsme v ní dostatečně vzkřísili hravost, lehkost rodícího se zázraku… zda se k Vám opět přiblížila, něco Vám připomněla… I obraz Rodina Jiřího Sopka, použitý na našem plakátku, je myslím výřečný. První pohled na rodinku zpívajících hlav vyvolá úsměv, ale zároveň jakýsi zoufalý děs… ale není i ve zběsilosti našich trhovců a omediantů kus šílenosti, expresivní naléhavosti… každý se rve o své místo na slunci… a my se přitom smějeme, za břicha popadáme, až v zádech mrzne… Surrealizmus prostupuje tak přirozeně naše všední kroky… … a na tržišti se už schází hudebníci s komedianty… a trhovci je angažují, aby se jim zboží lépe prodávalo… a vše se… tak logicky… vymkne kontrole… Příjemnou zábavu, Váš Bilbo
Zdroj: jiri.kraus@divadlonadlabem.cz
