Kateřina Čejková: O kouzelné kuličce
Divadelní festival Dítě v Dlouhé určený pro děti všech věkových kategorií, jejich rodiče, učitele i vychovatele, jehož šestý ročník se letos konal od 27. dubna, skončil v sobotu 1. května vyhlášením vítěze divácké ankety o Cenu Vojty Šálka. Získalo ji Kejklířské divadlo z Českých Budějovic za inscenaci O kouzelné kuličce aneb Jak Vojta k šikovnosti přišel. Vítěze festivalu a držitele velkého marcipánového šálku opět určili svým hlasováním sami dětští diváci, kteří po každém představení vhazovali do uren lístky s hodnocením. Kejklířské divadlo tvoří trojice Szilárd Boráros, Jan Brůček a Vojta Vrtek, která spolu spolupracovali již na Cirkusu Vitae divadla Continuo, které se snaží ve svých inscenacích reallizovat francouzský „nový cirkus“ (off cirkus) v Čechách. Poté se jejich cesty rozešly. Nyní se však všichni tři znovu spojili a ve spolupráci s Josefem Brůčkem, vedoucím Tatrmanů ze Sudoměřic u Bechyně, vytvořili novou, a rovnou třeba říci, že pozoruhodnou inscenaci.
Inscenace je určena především pro hraní na ulici, má být součástí projektu Komedianti Teátru Víti Marčíka, ale lze ji hrát i v uzavřeném prostoru.
Divadelně sběhlý Josef Brůček vytvořil přehledný text na motivy příběhu o hloupém Honzovi, „který k rozumu a princezně za pomoci kouzelného dědečka přišel“.
Výtvarník Szilárd Boráros pak k realizaci textu dodal představu divadla na divadle (a nebo možná v tomto případě „cirkusu na cirkuse“, neboť se mnohdy doslova jedná o „cirkus na kolečkách“). Loutky působí mile starosvětsky, jako by zrovna odešly z nějakého dřevěného kolotoče. Vzhledem k potřebám praxe jsou loutky bytelné, jedná se vlastně o figuríny na podstavci - věšáku. Pro hraní na ulici, s kterým má trojice bohaté zkušenosti, je stabilnost a nepřehlédnutelnost loutek důležitá. Tyto loutky téměř v životní velikosti rozhodně vítr neodfoukne a diváci je nepřehlédnou. Jejich charaktery jsou jasně čitelné – padouch hrabě, nedovtipní loupežníci, hodná máma a spanilá princezna. Jen u krále trochu mate oficírská uniforma, jejíž smysl se vysvětlí až na samém konci představení.
Dva kejklíři přitáhnou na jeviště maringotku s nápisem Cirque Theatre (Kejklířské divadlo) a hledají svého principála, pro kterého mají vystavět cirkusový stan. Principála však na určeném místě nenajdou, a proto se rozhodnou pobavit shromážděné publikum jakoby právě vznikající pohádkou. Herci se „bratrsky“ rozdělí o to, kdo co bude hrát – Vrtek hloupého Vojtu, a Brůček všechny ostatní postavy. Domnívám se, že to je více než rozumné řešení vycházející z dovedností obou protagonistů. Brůček dovedně animuje i mluví všechny loutky, zatímco Vrtek bezkonkurenčně předvádí své kejklířské umění. Z přivezené maringotky oba protagonisté začnou vytahovat loutky, pak sama maringotka slouží jako kulisa zámku či lesa. Na zámku se má princezna vdát za nehodného hraběte, kterého jí doporučuje otec. Princezna však hraběte prokoukla a za žádnou cenu si ho vzít nehodlá. Prohlásí, že si raději vezme prvního mužského, který se v zámku ukáže. Hrabě trikem sebere králi žezlo a dá ho loupežníkům výměnou za to, že do zámku nepustí žádného muže. Mezitím Vojtova máma připraví koblihy pro krále a pošle s nimi ne příliš šikovného a bystrého a Vojtu na zámek. Vojta snadno projde. Vždyť kdo by se o takového nešiku zajímal? Cestou však potká kouzelného dědečka, který dá Vojtovi kouzelnou kuličku. Kuličku má Vojta použít, až mu bude nejhůř, ale ten si nakonec poradí i bez ní. Vojta dorazí na zámek, zároveň s hrabětem, který znovu dotírá na princeznu. Princezna si (k pobavení dospělé části publika) uvědomí, že Vojta je přece jen kus chlapa, a řekne tatíčkovi králi, že toho a žádného jiného si vezme za muže. Král s hrabětem pošlou Vojtu pro žezlo k loupežníkům. Tváří v tvář loupežnické chase začne Vojta konečně jednat a obere loupežníky nejen o žezlo, ale i o jejich nože, sváže je i s proradným hrabětem a odvede na zámek.
Král si uvědomí, že Vojta splnil všechny úkoly a svolí k sňatku Vojty s princeznou.
Vojta přijde k slibované šikovnosti již při setkání s kouzelným děděčkem. Dá totiž dědečkovi šátek, ve kterém nese koblihy. Aby donesl koblihy v pořádku, začne s nimi žonglovat. A tím zahájí celý seriál žonglování, které je jedním z půvabů představení. Žonglování pak využije i k přelstění loupežníků, kteří mu sami začnou dávat další a další předměty k žonglování, a to včetně svých nožů. Kejklířské dovednosti se Vojtovi hodí i při dalším z králových úkolů, kdy se má sám vézt na trakaři.
Přechod pohádkového příběhu k cirkusové produkci je sice trochu násilný, ale vezmeme-li v úvahu, že se jednalo o čtvrtou reprízu, inscenace má šanci ještě v průběhu doby dozrát.
Závěrečná děkovačka, kdy vystupující postavy jsou představovány jako zaměstnanci cirkusu (Vojtova máma jako prodavačka lízátek, princezna jako krasojezdkyně, král jako dromtér – krotitel lvů) pak působí značně neorganicky a samoúčelně a slouží jen k předvedení Vojtovy šikovnosti v žonglování.
Přes tyto dílčí nedostatky považuji inscenaci za zdařilý příspěvek k vývojové linii nového cirkusu (či off-cirkusu) v Čechách.
Josef Brůček: O kouzelné kuličce aneb jak Vojta k šikovnosti přišel
Výprava: Szilárd Boráros, realizace: Vojta Vrtek, Jan Brůček, hrají: Vojta Vrtek a Jan Brůček
Kejklířské divadlo, České Budějovice Psáno z reprízy 29. 4. 2004
