Křehká Odetta z Labutího jezera Hana Vláčilová oslaví padesátiny
PRAHA 23. února (ČTK) - Byla ideální lyrickou Odettou i svůdnou Odilií v Čajkovského Labutím jezeru, nezapomenutelnou Giselle ve stejnojmenném romantickém baletu či vzpurnou Frygií ve Spartakovi. V pražském Národním divadle tančila 25 sezon a ztvárnila tři desítky rolí. Někdejší primabalerina české první scény Hana Vláčilová oslaví v sobotu 25. února padesátiny.
Vytříbená taneční technika, hudební cítění a smysl pro estetickou působivost pohybu ji předurčily k interpretaci stěžejních rolí klasického baletního repertoáru. Její doménou byly postavy vyžadující lyrický typ tanečnice, plný citovosti, ale i technické bravury. "Tanečník bez srdce a bez duše? Člověk v hledišti pozná, jestli to myslíte upřímně, nebo jestli jen předvádíte pohyby, které vám řekli, že máte dělat," svěřila se Vláčilová, jež se sólistkou první scény stala už ve svých dvaceti letech.
K jejím životním výkonům patří bezesporu titulní role v Prokofjevově Romeovi a Julii v pozoruhodném nastudování Miroslava Kůry a Petra Weigla, v níž se na scéně Národního divadla poprvé objevila v polovině sedmdesátých let. Jedna z nejvýraznějších osobností československého a českého baletu 20. století se však netoužila realizovat jen v ryzí klasice. Nebyly jí cizí ani postavy vyjadřující složitý dramatický děj jako Margarita v Dámě s kaméliemi, jež ji čekaly spíše v závěru taneční kariéry.
Zájem rodilé Pražačky se sportovním zázemím zprvu přitáhla gymnastika. Brzy ale dostal přednost balet. Že se rodí tanečnice velkého talentu, naznačilo již její vítězství v mezinárodní baletní soutěži ve Varně v roce 1972. Jako šestnáctiletá konzervatoristka byla tehdy nejmladší účastnicí soutěže. Po absolutoriu tanečního oddělení pražské konzervatoře v roce 1973 pokračovala další rok ve studiích na akademickém tanečním učilišti v Petrohradě a odnášela si další ceny z domácích i světových baletních klání.
Jako sólistka poprvé vystoupila ani ne dvacetiletá tanečnice na jevišti berlínské Komické opery v roce 1975 v roli Julie ve známém Prokofjevově baletu. To už byla rok členkou baletního souboru pražského Národního divadla, kde počínaje rokem 1975 začala tančit sólové party. Působila také jako stálý host Komické a Státní opery v Berlíně, účinkovala i na dalších zahraničních scénách.
Za téměř čtvrt století coby primabalerina baletu Národního divadla byla Vláčilová také princeznou Aurorou ve Spící krasavici, Mášenkou v baletu Louskáček nebo Lisetou v Marné opatrnosti. Titulní role ztvárnila i v romantickém baletu La Sylphide, v pohádkové Popelce a v řadě dalších baletních děl.
V roce 1986 se stala zasloužilou umělkyní a v polovině 90. let získala prestižní cenu Philip Morris Ballet Flower Award pro nejlepšího baletního umělce, jež se v Česku uděluje od 1993. O čtyři roky později zvítězila v anketě Klubu přátel baletu Národního divadla o nejoblíbenější tanečnici. Je držitelkou mnoha cen a uznání z domácích i zahraničních festivalů a soutěží.
S Národním divadlem a kariérou baletní sólistky se Vláčilová rozloučila v červnu 1999 rolí Giselle, s níž jakoby osudově debutovala i na svém absolventském koncertě na konzervatoři počátkem sedmdesátých let. Baletnímu umění ale zůstala věrná i po ukončení aktivní taneční dráhy. Od roku 1999 šéfuje baletnímu souboru pražské Laterny magiky, vyučuje na pražské Taneční konzervatoři a dále spolupracuje se svou někdejší domovskou scénou.
Její povolání jí přivedlo i životního druha. Nejprve taneční partner, někdejší sólista baletu Národního divadla Jan Kadlec, se později stal jejím manželem. Mají syna, jenž se divadelní múzou zlákat nenechal, zaujala ho informatika.
Dana Petrů rmi kar
