08.05.2003 00:00

Kurýr 1/2003

Z DOMOVA
Nejrůznější z českého loutkářského hnízda
Praha a Jihlava
Hafan studio nám spolu s přáním všeho dobrého do roku 2003 sdělilo, že "…v Jihlavě vzniklo nezávislé divadlo T.e.j.p a prostřednictvím Hafana můžete navštívit jejich zbrusu nové představení Edisóni." Agentura Hafan má dále na starosti i další skupiny a tituly: Divadlo bratří Formanů, Divadlo ANPU (s inscenací Svatební košile a ve spolupráci s Kleplovým rodinným divadlem i Romea a Julii) a dvě inscenace Števa Capka - Pes závozník a Faustroll.

Loutkové divadlo v posteli, tak by se dalo nazvat předvánoční turné Ottokarova loutkového divadla, které v době od 26. 11. do 12. 12. 2002 probíhalo v pražských nemocnicích a hrálo, jak už je jeho zvykem - v posteli. Toto kočovné loutkové divadlo navštěvuje pravidelně nemocnice, a to jak v Praze, tak v německém Stuttgartu. Jevištěm bývají většinou nemocniční postýlky. Pan Ottokar Seifert a jeho spolupracovnice Marka Míková přicházejí čas od času na nejrůznější dětská oddělení s mnoha kufříky, ve kterých jsou loutky nejrůznějších velikostí. Hrají pohádky, nebo vymyšlené příběhy, většinou společně s dětmi vymýšlejí fantastická představení. Někdy jen vyleze z kufříku mýval a chce podrbat, jindy se vynoří z kufříku celá africká nemocnice, nebo malý dřevěný betlém a občas se stane, že v nemocnici na bílé peřince poskakují žabáci. Marka nosí z pokoje do pokoje malé elektrické pianko, a tak se ozývají veselé koledy. Nezřídka se připojí i malí pacienti, nebo maminky. Věk nerozhoduje. Když si člověk začne hrát, zapomene na bolest a nebo je schopen si o svém trápení popovídat třeba s malým Kašpárkem. Kdo si hraje, uzdraví se rychleji... (Předvánoční turné sponzoroval Českoněmecký fond budoucnosti a německé firmy: Würtembergische AG, Merzedes Benz a Marine Apotheke Ravensburg.)
V Praze bylo po pětileté pauze a rekonstrukci znovu otevřeno Švandovo divadlo (původně postaveno r. 1881 jako Divadlo u Libuše, pak nazváno podle svého zakladatele divadelního ředitele Švandy ze Semčic Švandovo divadlo, později Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, posléze Divadlo Labyrint a nyní opět pod původním názvem Švandovo divadlo). V suterénu divadla - v komorním prostoru Studia divadla zakotvila po dlouholetém putování po nejrůznějších pražských divadelních scénách nezávislá divadelní skupina Buchty a loutky. Ve Švandově divadle budou hrát několikráte v měsíci a to pouze pro dospělé! Ve svém novém působišti mají i zcela nový divadelní stan (je to spíše malý hangár než tolik u nezávislých skupin populární šapitó), o jehož architektonické řešení se postaral renomovaný scénograf Miroslav Melena. Stan, jehož stavbu provádějí Buchty a loutky za půldruhé hodiny (!) bude sloužit nejen pro hraní vevnitř, ale počítá se s ním zejména pro vystoupení na nejrůznějších festivalech a akcích doma i v cizině. Novou premiérou v novém prostoru a v novém stanu je inscenace s názvem Pomsta, která je inspirována románem A. Dumase Hrabě Monte Christo (více o této inscenaci v kritice na str. 36 v tomto čísle). Ve stanu ve Švandově divadle budou mít diváci možnost vidět i Urbilda, Gilgameše, Příběh člověka či Koncert Josef K. Buchty a loutky v pronajatém prostoru ve Švandově divadle počítají i s dalšími akcemi, které by měly být svázány s aktivitami mladých výtvarníků. Na únor chystají uvedení pilotního dílu k zamýšlenému televiznímu seriálu Chcípáci, připravují divadelní instalace s pracovním názvem Kadibudky a v červnu by chtěli uvést novou pohádku pro nejmenší. Pro ty, kteří sledují a mají rádi jejich tvorbu pro děti, máme povzbudivou zprávu. Nejen představeními pro dospělé se hodlají Buchty a loutky nadále zabývat, dohoda se Švandovým divadlem však má závazný dovětek: pražská představení pro dospělé budou hrát Buchty a loutky výlučně ve Studiu Švandova divadla. Ti, kdo mají zájem o Tři prasátka, Opičku Jenovéfu a další "dětské" tituly, nemusí ztrácet naději!
V divadle Vikadlo (Vinohradské kavárenské divadlo) se uskuteční ve dnech 26.-27. 4. 2003 přehlídka pohádek pro děti z repertoáru sólových loutkářů.
Loutkový film Vánoční koledy, jejichž scénář a režie je dílem výtvarnice Šárky Váchové (animace Oldřich Bělský, kamera Jan Müller, hudba Jiří Kolafa) a které pro Českou televizi vyrobila Anima, s.r.o. (2001-2002 Česká televize), jsou všem, které zaujaly při své televizní premiéře, nyní k dispozici i na videokazetách (Cena 375,-Kč). Najdete zde nejen oblíbené koledy jako Půjdem spolu do Betléma, Byla cesta, byla ušlapaná či Pásli ovce valaši, ale ještě celou řadu dalších.
Zdá se to až neuvěřitelné, ale série ocenění za inscenaci KALD DAMU Nikola Šuhaj pokračuje. Posledním úlovkem tohoto zbojníka je Cena Evalda Šorma. Toto ocenění bylo uděleno jako součást grantu divadelní a literární agentury DILIA na podporu inscenační tvorba studentů uměleckých škol a filozofických fakult. Předal je 12. 12. 2002 jeho čestný patron, předseda senátu Petr Pithart, za přítomnosti ministra kultury Pavla Dostála, předsedy agentury DILIA Jiřího Srstky, předsedy grantové komise Alexandra Jerieho a dalších významných hostů. Cenu převzali společně děkanka Markéta Schartová a režijní tandem inscenace - SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), za přítomnosti prof. M. Klímy. Plaketa ceny je k vidění v kanceláři děkanky DAMU a inscenace Nikola Šuhaj v divadle DISK v Praze.

Divadelní noviny a loutkové divadlo. Inscenace našich statutárních i amatérských loutkových divadel i nezávislých skupin pronikly i do pravidelného kritického bodování v Divadelních novinách (Divadelní noviny č. 1/2003, ročník XII., 8. 1. 2003). Řada kritiků totiž využila příležitosti oborové konfrontace, kterou poskytuje každoročně Přelet nad loutkářským hnízdem, a tak došlo poprvé na stránkách Divadelních novin v obsáhlém bodování i na loutky. Podle této tabulky patří k představením, která se mohou pochlubit v hojné míře pověstnými "puntíky" s označením "nenechte si ujít" či dokonce "zážitek" Liška Bystrouška hradeckého DRAKu, Kabaret tlukot a bubnování z Minoru a Revue souboru DNO. Vysoká ocenění získaly i dvě inscenace posluchačů KALD DAMU: Kára bláznů a Nikola Šuhaj.

Plzeň
Halleyova kometa se na nebi objevuje jednou za pětasedmdesát let. Betlémská hvězda se začátkem prosince vrátila na jeviště plzeňského Divadla Alfa po sedmi letech.
Vyšla hvězda nad Betlémem je montáží textů ze stejnojmenné knihy Josefa Voláka, které jsou doplněny umělými písněmi Adama Michny z Otradovic, lidovými zpěvy a fragmenty z půvabných lidových vánočních her českého baroka.
„Znalost příběhů Starého a Nového zákona patří ke všeobecnému vzdělání právě tak jako znalost doložitelné historie. Vždyť bez této znalosti nelze porozumět stovkám uměleckých děl ani mnoha běžně užívaným úslovím, ale především jen těžko se lze s tímto handicapem vydat na cestu za poznáním a procítěním duchovní dimenze světa,„ vysvětluje návrat titulu dramaturg Alfy Pavel Vašíček. „Více než čtyřicet let nám bylo pronikání do této dimenze jak jen možno ztěžováno. Například v roce 1984 propukl skandál, když v úvodu k jednomu z představení zazněly z našeho jeviště koledy. A ještě v roce 1988 se vážně diskutovalo o tom, může-li se v představení pro děti objevit postava anděla,„ vzpomíná na dobu ještě nedávnou.
Inscenace Vyšla hvězda nad Betlémem byla připravena v rekordním čase už na podzim 1990. Její mimořádně příznivé přijetí způsobilo, že byla uváděna až do roku 1995 a dosáhla 128 repríz. V představení s originálně použitými loutkami nechybí ani humor, který vyvažuje velikost citovou vroucnost tématu. Herci jsou zároveň muzikanty a zpěváky.
Během dvanácti let od prvního uvedení se v souboru Alfy vyměnilo mnoho herců, takže i proto obnovená premiéra nemůže být přesnou kopií původního nastudování. Navíc hudba vyšla z nových dispozic účinkujících, a proto v doprovodu znějí tentokrát i housle Máši Mrázkové a klarinet Roberta Kroupara, za varhany namísto Miroslava Pokorného usedla herečka Marta Jurečková. Beze změn nezůstalo ani aranžmá scénické, které režisér Tomáš Dvořák přizpůsobil novým podmínkám. Večerní premiéra 13. prosince zároveň slavnostně zakončila Rok Josefa Skupy a Jiřího Trnky v Plzni.

2002 – „ROK JOSEFA SKUPY A JIŘÍHO TRNKY„
Rok 2002 byl spojený se 110. výročím narození Josefa Skupy a 90. výročím narození Jiřího Trnky, světově uznávaných umělců, kteří dlouhá léta působili ve městě s nebývalou loutkářskou tradicí – v Plzni. Právě proto město Plzeň ochotně zareagovalo na podnětnou myšlenku výtvarníka a teoretika PhDr. Bronislava Losenického a rozhodlo se loňský rok vyhlásit „Rokem Josefa Skupy a Jiřího Trnky„. Předzvěstí bylo vydání kalendáře 2002, které iniciovalo Divadlo Alfa a autorsky se na něm i podílelo. Kalendář zmapoval významné Skupovy životní etapy a prezentoval jeho scénografické práce pro Městské divadlo v Plzni.
„Rok Josefa Skupy a Jiřího Trnky„ oficiálně odstartovalo Divadlo Spejbla a Hurvínka představením „Hurvínkův výlet do XXI. století„, do celoročního projektu se pak zapojily téměř všechny velké plzeňské kulturní instituce i ty další spravované Plzeňským krajem.
Západočeská galerie uspořádala výstavu ze Skupovy výtvarné tvorby, ale zahrnula i činnost divadelní, kresby a návrhy scén, fotografie z divadla feriálek, doklady o jeho spolupráci s filmem, osobní listiny, dokumenty z koncentračního tábora, soukromou korespondenci i památkové předměty.
Západočeské muzeum připravilo výstavu nazvanou „Příběh loutek„. Návštěvníkům v ní přiblížilo více než stoletou historii plzeňského loutkářství a představilo jak exponáty z vlastních sbírek, tak i z majetku současných amatérských a profesionálních plzeňských scén. Celá expozice byla současně i pobídkou k naplnění dlouholeté snahy plzeňských loutkářů, muzejníků i veřejnosti k otevření plzeňského muzea loutek. V Galerii města Plzně byla k vidění expozice „Trnka a Plzeň„, na které byla některá umělcova díla veřejností spatřena vůbec poprvé. Vystaveny byly ilustrace, práce pro divadlo i volná tvorba. Největší část se samozřejmě zabývala filmem.
O další výstavu v Galerii se pak postaral přední český scénograf spolupracující s divadlem Drak v Hradci Králové Marek Zákostelecký. Návštěvníky zaujala nápaditě instalovanými loutkami, kostýmy a kulisami. Zákostelecký do Plzně přivezl ještě ukázky ze své plakátové tvorby, ilustrací a designu časopisů.
Studijní a vědecká knihovna představila divadelní hry českých loutkářů s akcentem na dílo J. Skupy a J. Trnky na výstavě „Loutková hra„. Pod názvem „Loutky„ se dále prezentovaly práce žáků Zvláštní a Speciální školy.
Středisko volného času dětí a mládeže připravilo výběr ilustrací J. Trnky v knize pro děti a mládež „Od sněženek k sněhulákům aneb kouzelný kalendář s obrázky J. Trnky„. Výstava vznikla ve spolupráci vydavatelství Albatros a Albert Boskovice.
Český rozhlas odvysílal čtyři půlhodinové pořady podle scénáře dramaturga Alfy Pavla Vašíčka, věnované Josefu Skupovi, Jiřímu Trnkovi, Revolučnímu Kašpárkovi, který pomáhal bourat Rakousko- Uhersko a Karlu Novákovi.
Na multikulturním projektu průběžně velmi aktivně spolupracovalo Divadlo Alfa, mimo jiné pořadatel festivalu profesionálních loutkových divadel „Skupova Plzeň„.
Nikoliv pihou, ale škaredým vředem kazícím krásu oslav, se stalo řádění vandalů v Šafaříkových sadech. Plastikám loutek Spejbla a Hurvínka, slavnostně odhaleným v červnu během přehlídky Skupova Plzeň, byly po necelých čtyřech měsících uťaty hlavy. Uražená Spejblova hlava se našla poblíž, Hurvínkovu si vandal zřejmě odnesl. V současné době jsou obě figurky autorů Savvase Vojatzoglu a Jaroslava Pleskala v rekonstrukci.
Celoroční akci slavnostně zakončil vedoucí Odboru kultury plzeňského magistrátu Vladimír Líbal začátkem prosince před večerní obnovenou premiérou „Vyšla hvězda nad Betlémem„ v Divadle Alfa. Oděn jako Hurvínek do krátkých kalhot s laclem, vybaven zlatou čupřinou a odstávajícíma ušima, podupával molitanovými dřeváky a poděkoval všem účastníkům, kromě výše jmenovaných i dlouholetému Skupovu spolupracovníkovi MUDr. Luboru Zahrádkovi, Knihovně města Plzně, Unii výtvarných umělců plzeňské oblasti, Finále Plzeň, Nadaci 700 let města Plzně a dalším.

Ostrava
Ostravské Divadlo loutek se na přelomu roku 2002/2003 představilo španělskému publiku. Loutková pohádka Jána Romanovského Princezna Majolenka, v úpravě a režii Stefana Kulhanka, ředitele vídeňského loutkového divadla MOKI, byla nadšeně přijata dětským publikem v Madridu, Lalaze, Jaénu, Cáceresu, Logroňu a na Kanárských ostrovech. Lanzarote a Fuenteventura. Úspěšný zájezd ostravských loutkářů zprostředkovala pražská umělecká agentura Peitho.

Chrudim
Ve dnech 29. a 30. 11. 2002 uskutečnila skupina českých, německých a švýcarských herců pracujících technikou černého divadla pod hlavičkou Theater am Radhaus Essen (pro agenturu Turneetheater Landgraf), v Chrudimi (kde také probíhala více jak dvouměsíční příprava souboru na další divadelní sezónu), dvě benefiční představení. Prvním byl Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho, druhým premiéra dvou hudebních pohádek: Prokofjevův Péťa a vlk a Šeherezáda Rimského-Korzakova. Inscenace Šeherezáda vznikla na hudbu symfonické suity Rimského-Korsakova a černodivadelní melodramatické libreto Jiřího Středy, který je zároveň také režisérem představení. Oba tituly scénograficky realizoval Jiří Procházka, někdejší absolvent loutkářské katedry DAMU, žijící nyní střídavě v Čechách a ve Švýcarsku, a byla nastudována v autorském zpracování a v režii Jiřího Středy. Výtěžek dobrovolného vstupného ve výši 4 300 Kč byl rozhodnutím chrudimského obecenstva zaslán na konto povodní postižené amatérské loutkové scény Rolnička ze Zbraslavi.

Liberec
V Naivním divadle Liberec došlo k personální změně – od 1. 2. 2003 nastupuje jako dramaturg Vítek Peřina.

Malovice – Praha
Po delší odmlce, způsobené pilnou přípravou zatím nezrealizovaného projektu La Stodola, nám Divadlo Continuo představilo nové složení svého souboru a seznámilo nás s chystanými aktivitami. V souboru zůstávají kmenoví členové Helena Štouračová, Petr Štourač a Libor „Salvi“ Kubeš, novými členy jsou Jiří „Prasetaun“ Juráš, Petr „Čajna“ Jonášek a Ceiline Vallée. Ke spolupráci na přípravě a realizaci několika nejbližších sezón přizvalo Divadlo Continuo produkční a producentskou společnost Happy End Production (tato společnost mj. produkčně realizuje festival …NextWave/Přístí vlna…). Nejbližší chystaná premiéra je inscenace Život v peří, která se uskuteční na přelomu dubna a května. V groteskní paralele lidského bytí, prostřednictvím příběhu ze života ptactva, posunuje Divadlo Continuo velmi výrazně poetiku i inscenační postupy, známé z jeho předchozích inscenací, k sevřenějšímu divadelnímu tvaru.

VÝSTAVY
Zdeněk Miller dětem, to je název další výstavy v chrudimské muzejní galerii v Břetislavově ulici čp. 75. Malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, scénárista, režisér a výtvarník kresleného filmu se do povědomí několika generací diváků zapsal řadou filmů (Měsíční pohádka, O štěnátku, O nejbohatším vrabci na světě, O Čtverečkovi a Trojúhelníčkovi...),ale největší úspěch je zřejmě spojen s titulem Jak krtek ke kolhotkám přišel, který vznikl v r. 1957 a doslova si vynutil mnohodílné pokračování. Výstava, kterou můžete od 29. 1. do 9. 3. 2003 vidět v galerii chrudimského loutkářského muzea, je stejně jako převážná část Millerovy tvorby, věnována dětem.
Na vánoční výstavě v galerii Scarabeus na Letné byly od 16. 12. 2002 do 10. 1. 2003 prezentovány, kromě betlémů a poštovních známek s vánočními motivy, také poštovní známky s motivy loutek, zapůjčené speciálně pro tuto výstavu Muzeem loutkářských kultur v Chrudimi. Jedná se o známkovou tvorbu zemí bývalého socialistického bloku a hlavně arabských emirátů, které se specializují na tzv. obrázkové známky. Výstava těchto známek je doplněna loutkami zapůjčnými z Umělecké scény Říše loutek.

ZE ZAHRANIČÍ
Německo
Ve dnech 6.-8. 9. 2002 se konal v německém Preetzu již XV. ročník mezinárodního loutkářského festivalu papírového divadla. (Nejde jen o inscenace hrané s dvojrozměrnými plošnými papírovými loutkami a v plošných "listových" kulisách ve stylu našich vystřihovaných tzv. "rodinných divadélek", ale i o inscenace zcela moderní!) Teto zvláštní fenomén slaví znovu své úspěchy -stejně jako stínové loutkové divadlo- zejména v Německu, Švýcarsku a Francii. Festival papírového divadla se v Preetzu konal poprvé v r.1988, letos se na něm představilo 17 skupin z 8 zemí ( Velké Británie, Holandska, Švédska,, Dánska, Norska, Německa, USA a Jižní Afriky). Kontaktní adresa pro ty, kteří chtějí o festivalu s touto u nás méně známou divadelní technikou vědět víc: Dirk Reimers, Bahnhofstrasse 10, 24 211 Preetz, Deutschland. tel/fax: 043 42/71 99 32, e-mail: dirk.reimers@polidor.de, www.preetzer-pepiertheatertreffen.de

Francie
Novým ředitelem Mezinárodního loutkářského institutu v Charleville-Mézieres se stal pan Christian Chabaud, režisér a vůdčí osobnost významného francouzského divadelního souboru DARU. Poslední premiérou tohoto souboru, který využívá prvků činoherního, loutkového divadla i videa, je inscenace hry Michela de Ghelderode Escurial.
Ve Strasburku se bude konat v březnu (7.-22. 3.) XIV.ročník mezinárodního loutkářského festivalu. Mezi více jak 25 pozvanými soubory jsou i u nás známé divadlo Arc en terre s protagonistou Massimo Schusterem (bude hrát svou novou inscenaci Ronceveaux a Mahabharata), soubor Amoros et Augustin (L oeil nu - Nahé oko) a americká skupina Bread and puppet s představením Kašírovaná katedrála.

Rakousko
Ve zpravodaji rakouského centra UNIMA jsme se dočetli, že Českou republiku na 24. mezinárodní loutkářském festivalu v Mistelbachu v r. 2002 reprezentovalo kromě ostravského Divadla loutek s Krylovovým Trumfem ještě Divadlo ŠUS s Červenou Karkulkou a divadlo Tlupatlapa s inscenací Strom. Nejpočetnější zastoupení na festivalu představovaly divadelní soubory z Německa s celkovým počtem 14 zúčastněných. Ve stejném bulletinu jsme našli i velmi podrobnou informaci o výstavě loutek v Českém Krumlově s výzvou k návštěvě města i zajímavé expozice.

Kanada
O festivalu La semaine mondiale de la marionnette v Saguenay-Lac-Saint-Jean Québec/Kanada jste se mohli dočíst v časopise Loutkář již několikrát. Ve zpravodaji Sdružení québeckých loutkářů Marionnette en manchette jsme našli nejen fotografii Zuzany Schmidové z "festivalového evergreenu" Jak chodil Kuba za Markytou z tohoto setkání, ale i obsáhlý materiál na téma „Vyrůstá tradice z invence, nebo invence z tradice?“, který byl součástí doprovodného workshopu a jehož autorkou není nikdo jiný než dramaturgyně a autorka Iva Peřinová.

Přečetli jsme za vás
Dvanácté číslo časopisu Puppetry International (podzim 2002), který vydává dvakrát ročně UNIMA USA, se věnuje vztahu loutkářství a opery. Šéfredaktor Andrew Periale se hned v úvodníku vyznává ze svého kladného vztahu k ní. Píše: „Z historického hlediska se ukazuje, že vztah loutkového divadla k opeře je věčný. Jak loutkářství, tak opera v sobě slučují nejrůznější umělecké formy, vytvářejíce tak syntetický celek. Pokusy definovat operu jsou stejně riskantní jako pokusy definovat loutkové divadlo.„
Vzájemnými vztahy těchto dvou divadelních forem se ve svém článku nazvaném prostě Loutkářství a opera zabývá John Bell (překlad přineseme v některém z následujících čísel).
Meg Danielová přináší článek o Kuřátku (La Pulcina Piccola), postavičce loutkového divadla, kterou stvořila Susan Vitucciová v roce 1984. Článek popisuje vznik a postupnou popularizaci této figury zejména v anglicky hovořících zemích.
Haydnovi a marionetám knížete Esterhazyho je věnována studie Stephena Cartera, který se zabývá vznikem budovy loutkového divadla na dvoře knížete Mikuláše Esterhazyho, Haydnovými operami pro loutky a složením dvorské loutkářské skupiny. Článek je doplněn stručnou bibliografií na dané téma a souvisejícími internetovými adresami.
Až do Orientu nás zavádí článek z pera Kuang-Ju Fonga (?) a Stephena Kaplina – ti píší o čínské opeře, zejména o tom, jak ji adaptovat tak, aby byla srozumitelná americkému publiku. Ve svém textu se zmiňují o překladu příběhů, o převádění pohybových konvencí i hudby.
V květnu 2001 přebíral na své domovské Harvardské univerzitě režisér Peter Sellars medaili za umělecký přínos. Při té příležitosti se sešel se svým kolegou a spolužákem, hercem Johnem Lithgowem, aby mu ve veřejné debatě odpověděl na několik otázek týkajících se jeho působení v loutkovém divadle. Záznam tohoto rozhovoru naleznete na stránkách Puppetry International.
Časopis dále přináší zprávu režisérky a scénografky Amy Trompetterové o loutkové inscenaci Lazebníka sevillského, kterou připravila pro Brooklyn Opera Society.
Recenzní stránky se věnují anglickým knihám The Secret Life of Puppets (Tajný život loutek) od Victorie Nelsonové, The GOG and MAGOG: The Giants of Guildhall (Gog a Magog: Obři z radnice) od F. W. Fairholta a The Wayang Golek of Indonesia (Vajan Golek z Indonesie) od Mimi Herbertové a videokazetě Worlds of Imagination (Svět fantazie).

Redakce děkuje
všem, kteří nám poslali vánoční či novoroční blahopřání. Mezi těmi, která v sobě obsahovala loutkářské motivy, patřilo mj. blahopřání Loutkového divadla Radost z Brna, Divadla loutek z Ostravy, Loutkářského souboru Ahoj z Chrudimi a z těch zahraničních novoročenka Antona Anderleho, Theatre Taptoe z Belgie a Centre for Puppetry Arts z USA.

Redakce se omlouvá
– autorce a nové spolupracovnici redakce Martě Ljubkové že v popisce fotografie u jejího článku v č. 5/2002 na str.225 není Adam Renč v Žabákových dobrodružstvích v roli titulní, ale v roli Amora. Autorka článku nemá s chybnou informací nic společného.
– autorce Blance Josephové-Luňákové, že z jejího článku vypadlo nejen její jméno, ale i část závěrečné věty, která celá zní: "... A my bojujeme za to, aby to diváci i kritikové už jednou pochopili a přestali brát loutku pouze jako panáčka pro pobavení těch nejmenších."
– autorovi Emilu Havlíkovi (o to více, že vždy zdůrazňuje, že se nerad vidí "tištěnej" a že jsme jeho dopis adresovaný vedení katedry KALD DAMU použili jako článek), že jsme se v přepisu dopustili několika chyb. Tedy oprava (viz Loutkář 6/2002 str.): v 6. řádku shora místo kavárensky vybaveném foyeru má být vybaveném foyeru, v 8. řádku zdola místo ilusivního iluzivního a v 6. řádku zdola samozřejmě vivant profesores. Také místo gruderovskou má být gruderskou. Při známé pečlivosti Míši Havlíka si teď připadáme jako lotři a prosíme o odpuštění.
Víme, že korektorních nedostatků je v č. 6 mnohem více a prosíme pečlivé čtenáře, aby prominuli, že v předvánočním chvatu a ve snaze distribuovat vám poslední číslo ještě v roce 2002 se nám nedostatků vloudilo krom obyčejně. Nechceme se zaříkat, že se tak nestane, chybovat je přece lidské. Jen se pokusíme, aby tato lidskost nebyla nejcharakterističtějším znakem naší práce. Děkujeme za pochopení.

Autor článku: Loutkář