Kurýr 2/2003

Z domova
Praha <br> Půl roku po povodních znovu zahájilo svůj provoz divadélko Říše loutek maňáskovou hrou pro nejmenší O pejskovi a kočičce. Současně začíná hrát i Národní divadlo marionet, s nímž se loutkáři dělí o jeviště.
Dne 15. 2 2003 zemřel Jiří Hanzelka, známý cestovatel a spisovatel. V mladí, jako dorostenec, se věnoval loutkovému divadlu – od roku 1931 byl činný v loutkářském odboru Sokola Královské Vinohrady v Praze 2, kde pod vedením Miroslava Fikariho ztvárnil řadu rolí. Na mnoha inscenacích se spolupodílel i jako hudebník. V loutkovém divadla působil až do uzavření Sokola v roce 1940.
Předposlední den výstavy Česká loutka se uskutečnila závěrečná doprovodná akce – Keramická výtvarná dílna pod vedením Zdeňka Hedrlína. Zájemci si mohli domalovat keramické korpusy loutek inspirovaných kresbami Mikoláše Aleše. Součástí programu bylo i slavnostní předání cen vítězům v soutěži LOUTKA, kterou ve spolupráci se Správou Pražského hradu uspořádal časopis ABC.
1. a 2. března se konal v sále divadle Akcent na Praze 5 V. ročník Smíchovské rolničky.
Ve dnech 1.-4. 3. probíhal na Žižkově 10. žižkovský masopust. Vystoupilo zde mimo jiné Divadlo Continuo a Julie a spol.

Hradec Králové
Divadlo DRAK se s inscenacemi Černošská pohádka a Všechno lítá, co peří má, vypravilo do divadla Givatayim v Tel Avivu. Kromě 15 odehraných představení měli izraelští diváci možnost seznámit se s prací divadla v rámci workshopů Josefa Krofty.

České Budějovice
V Divadle pod čepicí se uskutečnila dne 14. 3. 2003 ve 20.00 hod. vernisáž výstavy „Nikdy nekončící cesta“. Výstava reflektuje téměř devítiletou sisyfovskou práci Studia dell’ arte.

Jaroměř
Dne 22. 2. se konala XXI. Boučkova Jaroměř. Tentokrát se musela přehlídka omezit pouze na komorní scénu Boučkova divadla, a tak letos byla přehlídka skromnější co do kvantity, nikoliv však do kvality.

Ostrava
Vítěznou reklamu na Mladý svět (ze tří odvysílaných) vytvořil tým z Divadla loutek Ostrava – Robert Jarušek (režie), Jiří Philipp (hudba) a Lukáš Knettig (střih). Nejlepší reklamu vybírali diváci televize Prima.

Brno
Divadlo Líšeň vzniklo v Brně v roce 1998 jako nezávislý soubor. Hraje v divadlech, školách, rockových klubech a na festivalech. V rámci projektu Divadlo zapomenutému publiku navštěvuje dětské domovy, ústavy sociální péče, psychiatrické léčebny a podobná zařízení. Specifikem tvorby divadla Líšeň je orientace na hledání nových výrazových možností divadla, zkoušení zatím nevyužitých žánrů a postupů, kterému se podřizuje i množství vyprodukovaných inscenací, výrazně nižší, než je u běžných divadel zvykem. Způsob práce divadla Líšeň zahrnuje přípravu inscenace trvající několik měsíců i roků, a její následnou prezentaci po celé republice i v zahraničí. Nyní našlo divadlo Líšeň působiště na „Dělňáku Líšeň„, ul. M. Kříže 1, s nímž je činnost souboru v posledních letech úzce spjata.
Dělnický dům ve staré Líšni byl postaven ve 30. letech z příspěvků místních občanů. Hrálo se tu, tancovalo, jedlo, pilo, veselilo. Líšeňští byli na svůj dělňák patřičně hrdí. Všemu učinila rázný a dosti nečekaný konec gigantická rekonstrukce na sklonku komunistické éry, která, byť velkolepě započatá, záhy ustrnula z důvodu nedostatku financí. Od té doby budova chátrala. Vše, co zde bylo funkčního a cenného, nenávratně zmizelo neznámo kam.
Členy divadla Líšeň, kteří se o tomto domě koncem minulého století dozvěděli, uhranula jeho magická atmosféra a rozhodli se jej zachránit. Brigádnicky odhrnuli za pomoci svých četných přátel letitý nános suti a uspořádali zde na podzim roku 1999 festival Probouzení ze sutin, který měl veřejnost upozornit na problematiku tohoto pozoruhodného objektu. Odvážná kultura a odvážní diváci ovládli na tři dny téměř odepsanou zříceninu a dokázali, že tento prostor, přestože působí sebevíc zchátrale, nemusí být nadobro ztracen. Další život Dělňáku závisel na rozhodnutí jeho majitele - MČ Brno Líšeň. Líšeňská radnice výzvu vyslyšela a v čele s tehdejším starostou ing. Jiřím Vondálem se přidala na stranu divadelníků a jejich přátel, odhodlaných budovu oživit a vrátit ji jejímu původnímu účelu.
Po průkopnickém festivalu Probouzení ze sutin následoval na Dělňáku od června do září roku 2000 prozatímní kulturní provoz (tehdy pod názvem kulturní dům Stará Líšeň) druhý ročník Festivalu divadla Líšeň organizovaný členy a přáteli divadla Líšeň za finanční podpory MČ Brno Líšeň a administrativní pomoci místního Kulturního centra. Budoucí podoba působení divadla Líšeň na Dělňáku závisí hlavně na výši získané finanční podpory. Cílem je maximálně využít multifunkční prostor, který zde po rekonstrukci vznikl a jenž spravuje Kulturní centrum Líšeň, a nabídnout program s dramaturgií zaměřenou na originální a původní projekty divadelní, pohybové a hudební produkce nekomerčního charakteru. Divadlo Líšeň zde bude nejen pravidelně uvádět vlastní inscenace, ale i představovat mimobrněnské divadelní soubory a hudební skupiny, pořádat další ročníky festivalu i realizovat „Otevřené dílny„ pro sídlištní mládež.
Slavnostní zahájení provozu proběhne 19. 3. 2003 v Dělňáku Líšeň, Martina Kříže 1, Brno

Výstavy
V Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi se konají následující roční výstavy: 1. 2. koná výstava Byli jsme a budem, mapující spolková loutková divadla, od 15. 2. výstava kreseb a loutek Šárky Váchové a od 1. 3. je zde možno shlédnout expozici Království z papíru, představující stolní papírová divadélka. V témže muzeu lze mimo jiné vidět výstavy Zdeněk Smetana dětem (13. 3.-20. 4.) nebo Josef Kábrt – Animovaný film a ilustrace (25. 4.-8. 6.)
Papírovým divadlům budeme v souvislosti s výstavou v Muzeum loutkářských kultur věnovat větší pozornost v příším čísle.

Ze zahraničí
Polsko
Katedra loutkářství v polském Bialystoku organizuje letní workshop animace loutek. Uskuteční se od 23. 6. do 6. 7. 2003 a víc informací se dozvíte na adrese www.puppet.man.bialystok.pl.

Rusko
Ruská sekce UNIMA má nového předsedu – stal se jim známý režisér rjazanského loutkového divadla Valerij Šadskij.

Řecko
V Aténách bylo otevřeno Nové loutkové centrum (Vas. Konstantinou 28, Mkoniatika, Agioi Anargyroi, Athény). Centrum je otevřeno pro veřejnost každý čtvrtek a nabízí obsáhlou knihovnu se zaměřením na loutkářskou tematiku, loutkářskou videotéku, internetovou kavárnu, katalogy, časopisy atd. Prostor je zároveň možno využívat jako zkušebnu, místo pro loutkářské workshopy či projekční sál.
Více informací o řeckém loutkovém divadle získáte na obnovené adrese www.geocities.com/unimahellas. V dohledné době by měla být zprovozněna i anglická verze.

Francie
13. Světový festival loutkových divadel v Charleville-Mézičrs se letos bude konat od 19. do 28. 9. 2003. Více informací na www.marionette.com nebo festival@marionette.com.

Japonsko
Kaikyo Drama Muzeum - České loutky v Japonsku
Do japonského města Mojiko na ostrově Kjušu přišlo koncem února několik pečlivě zabalených beden z Prahy. Po příslušných formalitách byly bedny převezeny do nového Kaikyo Drama Muzea na břehu Kanmon kanálu – významného dopravního lodního uzlu mezi japonskými ostrovy Kjušu a Hokaido. Prefektura Fukuoka objednala zásilku z Prahy.
Nejprve byl vybalen paravan z dřevěných pomalovaných lamel, který tvoří pozadí pro obsah další bedny: uvnitř je socha muže v téměř životní velikosti. Paravan se skládá z 12 částí a je na něm olej – abstraktní japonská krajina z doby před 300 lety. Podobně jako byl paraván v bedně uložen rozložený je i socha bez hlavy a bez rukou. Co ale obsahují další, menší bedny? Vybalování jde pomalu, ale brzy se objevují nové figury. Dvě mají japonské obličeje, hlavy s typickým samurajským účesem. Tři další jsou Evropané. Japonci jsou v kimonech, jeden s mečem, Evropani v uniformách. Postavy jsou řezané, ale nejsou to sochy. Téměř metrové figury mají pohyblivé klouby, nitě vedou od rukou a nohou k vahadlům. Ano, jsou to marionety a animační loutky.
Celá zakázka byla japonským muzeem svěřena před rokem pražským umělcům, grafičce a návrhářce Michaele Bartoňové a uměleckému řezbáři Antonínu Müllerovi. Oba byli nejprve pozváni do Japonska na studijní cestu, aby se seznámili s prostředím a s historickými skutečnostmi, jimiž měli být inspirováni. Jedná se totiž o významnou událost v historii Japonska a o některé její protagonisty.
České tvůrce loutek si vybrali po dlouhém uvažování a snaze dát do konfrontace styl evropský, který je stejně odlišný, tak jako byli cizinci odlišní v dobách jejich prvních návštěv na japonských ostrovech. Po několika měsíčních výměnách mailů, fotografií a dokumentace byly vybráni z evropských tvůrců loutek právě čeští autoři - Bartoňová-Müller. Mají dvanáctileté profesionální zkušenosti se ztvárňováním historických postav v loutkách.
A tak dnes stojí v moderním Drama muzeu ve tvaru lodi socha patera Francisca Xaviera, socha a pět loutek z lipového dřeva a voní ještě českým terpentýnem a kerotixem.

Norsko
Oslo Nye Dukketeatret si v březnu tohoto roku připomíná padesát let existence. Ovšem rok 2003 byl pro toto profesionální loutkové divadlo z hlavního města Norska dvojnásob významný. 18. února se soubor přestěhoval ze starší budovy v prostorách Muzea města Oslo, které se nachází v překrásném areálu Frogner parku, který je turistickou atrakcí, neb je v něm umístěno 200 kamenných soch významného norského sochaře Vigelanda. A přestěhovalo se do mnohem prozaičtější části Osla, která je - sociálně demokratickým slovníkem - obývána převážně rodinami dělnických profesí, navíc do bývalé vozovny městské elektrické dráhy. Rekonstrukcí těchto rozměrných prostor vzniklo ovšem neobyčejně zajímavé, situačně a technicky dokonalé kulturní centrum pro tuto část města. Variabilní jeviště vybavené třemi bloky hydraulické podlahy umožňující devítinásobné rozdělení jeviště, kvazi praktikáblovou sestavou, nebo naopak vytvoření u nás již zcela opomíjené „vany„, či pódia s neomezeně nastavitelnou výškou. Jevištní prostor, stejně jako strop hlediště, je osazen nejméně stovkou nejdokonalejších divadelních reflektorů. Stejně variabilní je i hledištní prostor, ve kterém je umístěna důmyslná železná konstrukce stupňovitě sestavených sedadel pro cca 220 diváků, které lze stejně jednoduše rozevřít v anfiteátrovou sestavu, jako je v úhledném bloku odsunout ke stěně a vytvořit tak doslova taneční sál. K této části také přiléhá restaurační zařízení s průhledem na efektní dřevěný strop staré vozovny. V zadní části je pak ideální malý sál pro alternativní divadelní představení, zejména pak pro nejmenší diváky. Zákulisní prostory poskytují hercům veškeré pohodlí. První patro budovy pak bude sloužit některým zájmovým činnostem obyvatel této městské části. A stejně jako bylo srdečné rozloučení ve starém divadle, ze kterého přejížděli herci, děti a loutky starou elektrickou soupravou, bylo srdečné přivítání v novém působišti. Zde na herce, děti a loutky čekaly zástupy nových diváků, ale také komedianti na chůdách a s planoucími ohni a polykáním plamenů, aby je v průvodu, za doprovodu bubnů, převedli do právě otvíraného divadla. Pak už se zviditelňovali místní politici, hovořil starosta města Oslo a vystoupili kolegové z muzikálového divadla, tanečníci i amatérský dětský soubor a domácí se prezentovali krátkou ukázkou výsledků desetidenního workshopu na téma černého divadla. Oslavy padesáti let a otevření nové scény uzavře první premiéra v novém divadle, kterou se souborem připravuje významný norský režisér Petter Naess, jehož film byl v loňské nominaci na amerického Oskara. Vybral si a dramaticky upravil Aristofanův „Mír„. Odvaha, s jakou se soubor vrhl do přípravy této staré antické satirické komedie, je pro tento, věkem nepříliš mladý kolektiv, příznačná. A tak i my jim přejeme, aby jim jejich nadšení vydrželo i do dalších let. (JS)

10. PRAŽSKÉ QUADRIENNALE
13. – 29. června Průmyslový palác - Výstaviště Praha
Pražské Quadriennale – mezinárodní soutěžní přehlídka scénografie a divadelní architektury představuje v současné době jedinou akci tohoto obsahu a rozsahu na světě. Letošního jubilejního 10. ročníku se zúčastní divadelní výtvarníci, architekti a studenti uměleckých škol z více než padesáti zemí z celého světa. Poprvé se představí umělci z Oceánie, Indie, Peru, Singapuru, Taiwanu…
Soutěžit se letos bude ve dvou sekcích – v národní sekci a v sekci divadelní architektury. Kurátorkou národní sekce je Helena Albertová. Zde se formou národních expozic návštěvníkům představí divadelní kultura všech kontinentů. Novinkou bude průvod kostýmů známých postav světové dramatiky.
Kurátorem české účasti na PQ je scénograf David Marek. Jeho tématem pro národní expozici je tvůrčí dialog režiséra a scénického výtvarníka. V sekci architektury se nechal inspirovat loňskými záplavami a jejich „scénografií„ v postižených divadlech.
V sekci divadelní architektury, kterou má kurátorsky na starosti arch. Pavel Bednář, budou vystaveny jednak realizované projekty, ale i inspirativní, zatím nerealizované návrhy. K jejich prezentaci bude použito nejmodernějších výstavních technologií.
Sekce scénografických škol je koncipována ve dvou rovinách – prezentace tvorby jednotlivých uměleckých škol na národním principu a vedle toho společný mezinárodní projekt OISTAT SCENOFEST.
S podtitulem Infarkt konvence! vstupuje do struktury PQ interaktivní výstava Srdce PQ. Pod uměleckým vedením Tomáše Žižky vzniká zcela mimořádný mezinárodní projekt, situovaný do Střední haly Průmyslového paláce. Na jeho přípravě pracují umělecké týmy z celého světa, jejichž společnou inspirací jsou lidské smysly. V prostoru Střední haly vznikne kreativní zóna, v níž bude fungovat interaktivní bar pro smysl chuti, zeď vzpomínek pro čich, zvuková laboratoř, masážní studio pro tělo i duši atd. Denní program Srdce PQ budou tvořit prezentace, workshopy, diskuse, semináře a každý večer se zde odehraje představení.
Zvláštní pozornost věnují organizátoři dětem. Pro ně je připraven speciální program PQ dětem, který jim pomůže zábavnou formou, pomocí her a úkolů, vnímat rozsáhlou výstavu a současné divadlo.
Program Pražského Quadriennale 2003 rozšíří řada doprovodných akcí a partnerských projektů, které se konají nejen na Výstavišti, ale i na dalších místech Prahy. Více informací na www.pq.cz

ASSITEJ
K Světovému dni divadla pro děti a mládež (20. 3.) se ve dnech 20.-22. 3. 2003 konal druhý ročník přehlídky divadla pro děti mládež. V Divadle v Celetné a v klubu Mlejn se odehrálo 11 představení 9 souborů.

OMLUVA
Omlouváme se autorce článku Americké divadelné radosti Loutkář 1/2003 str. 32-34 paní Ivetě Škripkové za nepřesné uvedení jejího jména.