01.11.2002 00:00

Kurýr – Loutkář 4/2002

FESTIVALY, PŘEHLÍDKY

Kde jsou doby, kdy bylo léto v naší zemi pro divadelní akce mrtvým obdobím! Letní měsíce už řadu let festivaly a nejrůznějšími hudebně-divadelním akcemi přímo hýří, takže sestavit jejich vyčerpávající přehled (o spoluúčasti nejrůznějších loutkářských skupin nemluvě) je věc zhola nemožná. Než vám podáme stručnou zprávu alespoň o některých z nich (Skupově Plzni a Loutkářské Chrudimi je věnována zvláštní pozornost), vraťme se ještě o pár týdnů zpět.

Světový festival loutkářského umění (World Festival of Puppet art) Praha 2002, který se letos konal ve dnech 26. 5.- 2. 6. 2002, vstoupil už do šestého ročníku. Zúčastnila se ho celá řada zahraničních souborů, z České republiky pak - kromě pořádajícího divadla Na královské cestě - i divadlo Kvelb z Českých Budějovic a ostravské Divadlo loutek. Hostem festivalu byl mimo jiných generální sekretář UNIMA pan Miguel Arreche a v porotě festivalu zasedla např. paní Magda Modesto, členka exekutivy UNIMA. Z celé řady cen a nominací vybíráme: představení Vietnamského národního vodního divadla (oceněné jako Nejlepší tradiční představení), za Nejlepší scénář (Královna barev) si odneslo cenu německé divadlo Waidspeicher Puppen Theater, za Nejlepší uměleckou manipulaci čínské loutkové divadlo Guangxi Puppet Art Troupe s inscenací Ohnivý tanec. Cenu za Nejlepší uměleckou kreaci získalo španělské divadlo Rayuela Theatre za inscenaci Max., v konkurenci zúčastněných divadel a souborů zvítězila u poroty inscenace Bambi souboru Green Ginger z Anglie.

Hrad Svojanov znovu divadelní. Hrad Svojanov je už deset let hostitelem nejrůznějších kejklířů, loutkářů a muzikantů a nejinak tomu bylo i letos. V půli července - 13. a 14. 7. 2002 se tu konala již 10. Loutkářská pouť. Zúčastnily se jí samé "známé firmy" - soubor Kejklíř Vojta (což je také Vojta Vrtek) z Hosína, Malé divadélko Rosti a Anny Novákových, Divadlo Trakař z Prahy (tvoří ho poutěmi ostřílení Václav Tausinger a Antonín Novotný), pražské Divadlo Matěje Kopeckého a rovněž pražské Divadlo Elf, které předvedlo svou verzi Johana doktora Fausta. Nechyběla tentokráte ani dnes již téměř kultovní one woman show Jak chodil Kuba za Markytou v jedinečné interpretaci Zuzany Schmidové z Naivního divadla Liberec.

Na středověkých slavnostech na hradě Lichnici na Chrudimsku nechal na počátku srpna svou stopu autor, herec a režisér Luděk Richter, který zde diváky překvapil hororovitou pohádkou Chaloupka v lese, jejíž původ je na Vysokomýtsku.

Ještě těsně před osudnými záplavami se mohli účinkující i diváci společně potěšit v Jižních Čechách na několika divadelních setkáních. Tím prvním bylo Kratochvílení (25.-29. 7. 2002), kterého se účastnili s klauniádami studenti pražské DAMU, ale i divadlo Facka a nechybělo samozřejmě ani pořádající divadlo Continuo. Druhým letním tradičním divadelním setkáním bylo setkání V trávě v jihočeské Bechyni, jehož iniciátorem (a spiritem agens) je Josef Brůček. Kromě řady divadelních spolků (mj. pražský Puchmajer), zde samozřejmě nechyběli ani loutkáři - divadlo Kvelb s inscenací Kašpar Rek a divadlo Líšeň se Sávitrí.

Festivaly, a divadelní setkání, která (jak všichni doufáme) se budou konat na podzim na Letné, v těžce zkoušené pražské městské části Prahy 7, se bude konat (13.-15. 9. 2002) Letenská divadelní pouť. Je zaměřena především na pobavení dětského publika, ale na své si přijdou třeba s hradeckým souborem Dno i ti dříve narození. Také v Dejvicích se v září objeví divadelní akce v plenéru. Divadlo bratří Formanů, neztratilo smysl pro humor a připravuje na lodi Tajemství 5.-15. září 1. Námořní festival.

Několik nevyřčených otazníků zatím provází 8. Dostaveníčko - Raškovy Louny 2002 (19. a 20. října). Tuto neformální přátelskou přehlídku souborů amatérských loutkářů, kterou pořádá Skupina amatérských loutkářů a Spolek loutkářů Louny zatím provázela řada problémů, souvisejících se srpnovou povodňovou vlnou, a tak můžeme organizátorům v daném momentě jen držet palce, aby se zamýšlené setkání podařilo uskutečnit.

VÝSTAVY

Také letošní léto bylo na výstavy tvůrců spjatých s loutkovým divadlem bohaté. Hned na třech místech v Chrudimi jste mohli až do konce prázdnin vidět tvorbu Petra Nikla. V muzejní galerii Muzea loutkářských kultur v chrudimské Břetislavově ulici to byla výstava "nástrojů a masek okamžitých her" nazvaná Světelná koupel (Divadlo MEHEDAHA), v galerii Art v Pippichově divadle expozice Nástroje okamžitých her a soukromá galerii na náměstí představila Niklovu grafickou tvorbu. Petr Nikl sám pak překvapil své diváky i příznivce v noční autorské performanci, která se konala v rámci doprovodných programů Loutkářské Chrudimi.

Krumlovská Inspirace Ltd, incoming service a pražské Národní muzeum (přesněji řečeno loutkářský kabinet divadelního oddělení muzea po vedením Jana Kostrouna) se v Českém Krumlově spojili v projektu nazvaném Pohádkový dům (Firytale House). V rekonstruovaných prostorách historického domu ze 13. století v centru Českého Krumlova je od června možné vidět velkou část loutek na výstavě nazvané Loutkářský kabinet Národního muzea. Loutky zde neuvidíte jen zavěšené či uzamčené ve vitrínách, ale jsou sugestivně aranžovány do divadelních výjevů ilustrujících známé scény z her českých loutkářů (samozřejmě nechybí dr. Faust či Kašpárek obklopený v čarokruhu plejádou čertů). To vše doplněno kulisami i rekvizitami převážně z fundu muzea.

Také další historické místo - tentokráte hrad Křivoklát patřil v létě loutkářské tvorbě. Ve věži Huderka vystavovali životní partneři a spolutvůrci Michaela Bartoňová a Antonín Müller (o této autorské dvojici výtvarníků se můžete dočíst v tomto čísle i na 2. straně obálky v rubrice Galerie) své loutky, divadelní návrhy, grafiky i obrazy. Na výstavě nazvané HRA - D a LOUTKY se od 20. 7.-3. 9. 2002 mohli diváci setkat s loutkami z projektů Faust metamorfózy, Michal Kohlhaas a Vůz se senem inspirovaný obrazy Hieronyma Bosche, jejichž fotografie se několikráte objevily i na obálkách časopisu Loutkář. Na Křivoklátě se také na přelomu července a srpna sešlo na sedmém ročníku řezbářského sympozia nazvaného Křivořezání 2002 pět desítek řezbářů. Zatímco loni se jeho účastníci zaměřili na tvorbu hradního betlému, letos vyřezali sadu loutek pro loutkové divadlo a na závěr sympozia s nimi 4. 8. sehráli představení Posvícení v Hudlicích.

V červenci a v srpnu vystavovala také svou kolekci loutek v Městském muzeu v Počátcích výtvarnice Šárka Váchová.

Pro ty, kteří sledují nejrůznější akce provázející Rok Josefa Skupy a Jiřího Trnky v Plzni připomínáme, že od 26. 11. 2002 až do ledna 2003 připravuje plzeňská Západočeská galerie výstavu z volné tvorby obou umělců.

Svět loutek Františka Pešána - to je název další loutkářské výstavy na niž nás již před prázdninami pozvalo Městské muzeum města Mnichovo Hradiště. V prostorách státní zámku v Mnichově Hradišti (II. patro - otevřeno denně kromě pondělí v době 9-12 a 13 -16 hodin) je od začátku května do konce října 2002 otevřena výstava, která zachycuje historii Divadla z Půdy a jeho principála Františka Pešána, který zde působí jako režisér, výtvarník, muzikant, loutkoherec, autor většiny uváděných pohádek i hudba, umělecký vedoucí a hlavně vůdčí osoba souboru. Je zde vystaveno na sto loutek různých druhů a výtvarných stylů včetně historických loutek, dále výtvarné návrhy dekorací a portálů divadel, ukázka výroby loutek a spousta fotografií z inscenací Divadla z Půdy.

Česká loutka - Císařská konírna Pražského hradu 25. 10. 2002- 2. 2. 2003. Již z tohoto stručného oznámení je patrné, že výstava s názvem Česká loutka bude letos zcela určitě jednou nejvýznamnějších akcí, které přispějí k zviditelnění loutkářství u nás a seznámí i laickou veřejnost s tímto divadelním druhem, který je zahraničními návštěvníky vnímán jako neodmyslitelná součást české národní kultury. Výstavu pořádá Správa Pražského hradu pod záštitou Václava Havla, prezidenta České republiky, odbornou spolupráci a scénář výstavy připravil Jaroslav Blecha z Moravského zemského muzea v Brně a Pavel Jirásek. Výstava Česká loutka přiblíží publiku prostřednictvím vybraných autentických dokumentů mimořádnou tradici českého loutkářství od přelomu 18. A 19. Století do současnosti, se zvláštním důrazem na výtvarný aspekt českých loutek. V tomto rozsahu a orientaci se uskuteční vůbec poprvé. Oba scénáristé (Jaroslav Blecha a Pavel Jirásek) se programově soustředili na loutky - artefakty s akcentem na jejich výtvarné kvality, vědomě vyjmuté z divadelního kontextu a to tak, aby byla co nejvíce zvýrazněna zejména jejich výtvarná hodnota. Výstava představí loutky typické pro divadla kočovných marionetářů, loutky rodinného a spolkového divadla a loutky tvůrců-umělců, jejichž tvorba se vymyká tradičnímu pojetí.
Část prezentující ponejvíce historické marionety českých kočovných loutkářů přiblíží zhruba 200 letou historii českého kočovného loutkového divadla, respektive výtvarnou podobu a technologii tehdy nejběžněji používaných loutek. Představí několik desítek vybraných unikátních produktů tradičních řezbářských dílen a mistrů z 19. a počátku 20. Století (Sychrovský, Suchardové, Allesi).
Druhá pasáž seznámí publikum s loutkami z podivuhodné produkce několika českých loutkářských firem, které podle návrhů řady vynikajících českých umělců vyráběly pro rodinná a spolková divadla, nebudou chybět i loutky jedinečné, originální, vyráběné umělci pro konkrétní rodinná divadla.
Poslední oddíl ukáže loutkářskou tvorbu české klasické moderny, dále nabídne loutky z široké produkce druhé poloviny 20. století až o současnosti. Důraz je kladen ponejvíce na generaci modernistů po první světové válce a avantgardu 20. let, útočící na vžitou tradici a odhalující dosud skryté výrazové možnosti loutek. Exponáty budou zapůjčeny z mnoha českých veřejných i soukromých sbírek, inventářů loutkových divadel a osobního majetku výtvarníků.

Z ČESKÝCH LOUTKÁŘSKÝCH LUHŮ A HÁJŮ /nejrůznější)

Naši v cizině

Naše loutková divadla jsou - pokud jde o zprávy ze zahraničních zájezdů - více než skromná, a tak se nám daří mapovat jejich zahraniční kočování jen díky osobním kontaktům. Berte tedy tento letmý přehled s rezervou, pro ty, kteří se budou cítit dotčeně, že zde o nich není v téhle rubrice ani zmínka, nechť je těchto pár řádků pobídkou, aby "své" redakci Loutkáře dali čas od času o sobě vědět.
Téměř cestopisný deníček s řadou dojemných momentů a s názvem Mallorca aneb Zajímavé historky z cesty nám přišly e-mailem od Víti Marčíka a jeho divadla. Dověděli jsme se z podrobné zprávy, která navazovala na loňský Španělský deníček, že se Víťa ocitl znovu ve Španělsku, že tam pobýval od 13.-21. května 2002, o všech možných strastech i diváckém ohlasu, že hráli i na pláži, ale repertoár nám zůstal utajen.

Více informací nám poskytla profesionální statutární divadla.: 13. ročníku známého mezinárodního letního festivalu Poletni lutkovni pristan (Letní loutkové setkání) ve Slovinsku, jehož programová náplň je věnována především nejmenším, se zúčastnila v průběhu července a srpna hned čtyři česká profesionální loutková divadla: Divadlo Lampion z Kladna s inscenací Poklad baby Mračenice, plzeňská Alfa s Červenou Karkulkou v A dur, hradecký Drak se dvěma inscenacemi pro nejmenší Všechno lítá, co peří má a Hopla, kukla pukla a konečně Naivní divadlo Liberec s obnovenou premiérou hry Ivy Peřinové Kolíbá se velryba. Česká divadla nejsou na tomto festivalu, jehož osu tvoří především účinkování v Mariboru a Ljubljani, ale i přilehlých městečkách, žádní nováčci. Slovinské děti zde viděly v uplynulých ročnících třeba Divadlo rozmanitostí z Mostu a znají i Buchty a loutky. Sympatické na slovinských hostitelích je, že nechtějí, aby hostující soubory nehrály v češtině. "Naše děti by měly slyšet také jinou řeč a vědět, že existují ještě jiné národy", řekla jedna maminka, která na představení velmi pohotově překládala svému dítěti některá odlišná slova v českém představení Pokladu baby Mračenice. A ještě něco: ředitel festivalu (a řadu let také ředitel mariborského loutkového divadla)- pan Tine Varl českou loutkářskou produkci velmi dobře zná. Je nenápadným, ale pozorným divákem řady našich loutkářských festivalů (Skupovy Plzně, Mateřinky i Přeletu nad loutkářským hnízdem) a netají se tím, že právě na tyto festivaly přijíždí vybírat.
Naivní divadlo Liberec, které je co do počtu zahraničních zájezdů u nás letos zřejmě na prvním místě, se na přelomu června a července zúčastnilo s inscenací Alibaba a 40 loupežníků světového loutkářského festivalu Semaine mondiale de la marionnette v Saguenay-Lac-Saint-Jean v Québecu v Kanadě. Vedle domácích kanadských souborů zde diváci mohli vidět i loutkářské vyslance z Brazílie, Španělska, Francie a také Antona Anderleho ze Slovenska s jeho Nejmenším cirkusem na světě.

Japonští loutkáři v Čechách ( a naopak)
Je známé, že vztahy mezi Zemí vycházejícího slunce a naší republikou jsou v posledních letech velmi četné a vřelé a že se viditelně promítají i do oblasti kultury. Japonci si oblíbili především naši hudbu, ale i české loutkové divadlo, které bylo v Japonsku známé dlouho jen z dávného zájezdu brněnské Radosti, začalo úspěšně pronikat i tam (připomeňme si např. loňský zájezd DRAKu). Noriuki Sawa - sympatický mladý japonský loutkář, který už řadu let žije a hraje divadlo v Čechách , spolupracuje na řadě česko-japonských projektů u nás (v poslední době např. Mukaši, mukaši v pražském Minoru a v divadle DRAK Mor na ty vaše rody!), se stal v poslední době i propagátorem a popularizátorem našeho loutkového divadla v Japonsku. Již po několikáté spoluorganizoval v Japonsku letní loutkářský workshop, kterého se jako "guru" účastnil i Petr Matásek. V Japonsku byl letos v létě i režisér Karel Brožek, který doprovázel na úspěšném zájezdě hradecký chlapecký sbor Boni Pueri se kterým loni na jaře nastudoval dětskou operku Hanuše Krásy (na text Adolfa Hoffmeistra) Brundibár.

Přibyl k nám loutkář z Japonska
Nejdřív musím pana Hirofumi Zaitsu představit. Po celý život stavěl v Japonsku golfová hřiště. Žil v rušném a vším, co charakterizuje velkoměsta, přeplněném Tokiu. Vlastně od mládí až do důchodu jezdil daleko do práce a věnoval se jí od rozbřesku do setmění. Je jaksi dáno, že průměrný Japonec se narodí proto, aby tvrdě pracoval a to je neustále motivován k větším a větším výkonům. Přitom je mu souzeno, aby žil v co nejmenším prostoru, evropskému pohodlí na hony vzdálenému. Jenomže krásným snům a představám nezabrání ani podřízenost tradici. A tak se manželé Hirofuimi a Hideko Zaitsuovi vydali do světa hledat zemi, která by odpovídala jejich představám o příjemně prožitém seniorském důchodovém věku. Těch zemí projeli dva a dvacet a dobrou vizitkou pro Českou republiku je, že si vybrali právě ji.
"Měl jsem najednou pocit, že Čechy se ke mně nejvíc hodí", říká pan Hirofumi. Z úst paní Hideko jsem na vlastní uši slyšela, že ještě nikdy v životě nebyla tak šťastná, jako je nyní. Zaitsuovi zakoupili venkovský dům v obci Radeč - asi šest kilometrů od Sedlčan - a s vervou se pustili do jeho přestavby. Těch místností, ten prostor, o jakém se Japoncům jen sní! A obrovská svažitá zahrada, dnes už plná bambusy a kulatinou obložených terásek s květy a bylinkami! Ještě navíc sousedí s půvabným rybníčkem! To není jedna malá, krčící se bonsaj za oknem. To není stísněné bydlení rodiny, koupelna s vanou, která se do nohou zužuje, jen aby se ušetřilo místo… Tady všude kolem jsou lesy, dokonce tisová rezervace, prostě příroda, na Sedlčansku zvlášť poeticky zdobená velkými bludnými balvany.
Čas seniorů je časem odpočinku, zálib a koníčků. Paní Hideko si přivezla z rodné země tyč pro ženské bojové cvičení nagynatu a pan Hirofumi golfové hole a sadu řezbářských nožů. Miluje totiž loutky. Už v Japonsku je zkoušel vyřezávat, ale nebyl čas ani místo. Teď může mít dokonce svou dílnu. Protože to bere po japonsku poctivě, rozhodl se učit řezbařině u jednoho českého mistra v Praze, ke kterému dojíždí. Tenhle řezbář se ještě ke všemu jmenuje Řezáč. Zatrachtilá čeština! Fotografie, které vidíte, ukazují dvě první práce japonského žáka z české lípy: víc než půl metrového čerta a skoro metrového krokodýla. Ale pan Zaitsu má už i mistrovský kousek: Ježíše na kříži. Tak takové jsou pro japonskou seniorskou rodinu Zaitsuových střední Čechy. Našli tu čas pro vnímání krásy a inspiraci pro svou tvorbu. Už je to jejich domov. Pro místní jsou Zajícovi. Málokterý domorodec umí tak jako oni ocenit krásu středního Povltaví. A jazyk? Dobří lidé prý se domluví všude. A ty Zaitsuovi na Sedlčansku našli také.

Jindra Klímová, Příbram

 

CO JE JEŠTĚ NOVÉHO

Český rozhlas 3 - Vltava stanice, která se pravidelně věnuje vysílání zajímavých literárních a dramatických pořadů, začala od 3. 6. 2002 vysílat podle nového programového schématu a pod vedením nového šéfredaktora - Lukáše Hurníka. Mezi novými pořady je i cyklus nazvaný Osudy. 3. 6. byl tento cyklus zahájen desetidílným vyprávěním spisovatele a dramatika Františka Pavlíčka, jehož tvorba i osudy jsou s historií českého loutkového divadla spjaty. Pro odrostlejší milovníky pohádek pak nabízí Vltava v 711 čtvrthodinových nočních pokračováních (23.00 - 23.15) čtení ze stále inspirativních Pohádek tisíce a jedné noci v podání Hany Maciuchové a Josefa Somera. Manažerem redakce je Jakub Matějka, jehož vazby na loutkové divadlo (a zkušenosti s jeho produkováním) jsou, jak doufáme, i pro zastoupení tohoto divadelního druhu v nevizuálním médiu slibné.

Divadelní fakulta AMU má nový, samozřejmě divadelní časopis s názvem Disk. Jeho cílem je podněcovat reflexi dramatického, respektive scénického umění z hlediska kultury, jíž je součástí. Upozorňuje ve svém prvním čísle, které vyšlo v červnu, na ukotvení časopisu v rámci nedávno vzniklého Ústavu teorie a dějin divadelní tvorby fungujícího při Katedře teorie a kritiky Divadelní fakulty AMU a vzdává také hold osobnostem, které stály u zrodu vysokoškolského divadelního učiliště a z nichž některé nikdy nedostaly příležitost podílet se na dalším budování fakulty. Autory článků prvního čísla Disku jsou: Jaroslav Vostrý, Jan Císař, Radovan Lipus, Daniela Jobertová, Zuzana Sílová, Vlasta Krautmanová, je zde rozhovor Zuzany Sílové s Jaroslavou Adamovou o Jiřím Frejkovi, statě Jaroslava Etlíka, Veroniky Bednářové a Kateřiny Miholové a najdete tu i informace o ediční činnosti a plánech Nakladatelství Akademie múzických umění. Disk č. 1 si můžete v knihkupectví Prospero (v Praze v Celetné 17 a v Brně na Skleněné louce), knihovně DAMU Karlova 26, Praha 1, nebo objednat v Nakladatelství AMU, Jindřich Štusák, Malostranské náměstí 12, 118 00 Praha 1, e-mail: jindrich.stusak@amu.cz

Ostravské Divadlo loutek se postaralo o letní překvapení. Nevíme jistě, jestli i pro ostřílené debatéry ostravských kuloáru půjde o novinku, ale zpráva o tom, že dlouholetá ředitelka Divadla loutek v Ostravě ing. Jarmila Hájková odešla k 1. 7. na vlastní žádost z divadla a přešla do České televize v Ostravě. Zdánlivě nenápadná a křehká ale ve skutečnosti sympaticky tvrdošíjně cílevědomá ředitelka pomohla překonat divadlu vnitřní krizi způsobenou nečekanou smrtí výtečného člověka a režiséra Miroslava Vildmana, zviditelnila divadlo konstituováním nového mezinárodního festivalu Spectaculo interesse a konečně dokázala neuvěřitelné - dosáhla postavení nové budovy pro "své" loutkové divadlo, tedy věc, která patřila po desetiletí pro loutkáře do oblasti snů. Nevíme, do jaké míry se podepsal její odchod na řadě dalších změn v ostravském Divadle loutek, takže pro čtenáře Loutkáře jen fakta: Od 1. 7. je novým uměleckým šéfem divadla výtvarník a režisér Tomáš Volkmer, který s divadlem spolupracoval už od roku. 1990. Dosavadní šéf - Petr Nosálek se po několikerých návratech do Divadla loutek (naposledy znovu ve funkci uměleckého šéfa) znovu rozhodl pro práci ve svobodném povolání. Divadlo má i novou lektorku dramaturgie - je jí Hana Galetková.

 

BLAHOPŘEJEME neb ZASLANÝ ROZHOVOR S JUBILANTEM

Ladislav DVOŘÁK (nar. 24. 6. 1922 v Soběslavi), zakladatel a v letech 1966 - 1970 ředitel plzeňského Divadla dětí, režisér a především vynikající herec. Plzeňskému působení předcházelo angažmá v Krajském oblastním loutkovém divadle v Mariánských Lázních a Karlových Varech, brněnské Radosti a Malém divadle v Českých Budějovicích. V roce 1972 založil se svou ženou Marcelou Truxovou Divadélko DOBRÝ DEN, s nímž oba odehráli více než tři a půl tisíce představení a ve kterém - na občasnou žádost učitelek mateřských škol - účinkují dodnes.

"Žít po osmdesátce je nevkusné", řekl Einstein…
…těmito slovy mě přivítal ve svém útulném doubraveckém bytě. S Einsteinem bych si v tomto případě dovolila nesouhlasit. Láďa Dvořák svou neuvěřitelnou osmdesátku oslavil letos v červnu a vzhledem k jeho výtečné formě by bylo nanejvýš "nevkusné", kdyby rezignoval na oslavy dalších a dalších narozenin, nemluvě o těch začínajících devítkou…

Paměť má výbornou, a tak při vyprávění nebylo těžké sáhnout až k samým počátkům Divadla dětí. Spočítali jsme si, že je to už šestatřicet let, co tehdejší divadlo "malých forem", které neslo název Divadlo v Alfě, bylo zrušeno. Láďa Dvořák, tehdejší režisér Malého divadla v Českých Budějovicích, byl vybrán, aby po odstupujícím řediteli Bedřichu Svatoňovi přebral funkci. Nastoupil do Plzně se svou ženou loutkoherečkou Marcelou Truxovou a s kamarádem muzikantem Mirkem Pokorným. Měl dát divadlu nový směr - zaměřit se výhradně na tvorbu pro děti. Odboru kultury vypracoval nový statut a vlastně "přes noc" vymyslel divadlu nový název, v němž se jeho zaměření obráželo: "Divadlo dětí.""

Takhle to zní jednoduše, ale základní repertoár se "přes noc" vymyslet nedal… Nebylo co hrát, ale už v září měli premiéru. Nazkoušeli totiž kompletně převzatou inscenaci, kterou Láďa dělal v Českých Budějovicích - Urbánova "Bleděmodrého Petra" a do první sezóny ještě uvedli další převzaté představení z Kladna "Vajíčko v kočárku", které režírovala Markéta Schartová. Mezitím stačili vyrobit vlastní dvě premiéry - Malíkova "Míčka Flíčka" a "Pohádky Karla Čapka". A další sezónu další čytři nové tituly... O režie se staral sám nebo zval k hostování Jana Bartoše, Josefa Kroftu a Jiřího Jaroše. Do sezóny 1970-1 přijal dramaturga a režiséra Jiřího Středu, ale to už bylo všechno jinak… "Mne smetla normalizace, ale moje divadlo žilo dál a to bylo to hlavní. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl zůstat v divadle jako člen souboru," vzpomíná bez hořkosti.

Jedním z nejúspěšnějších představení té doby byla hra Ivana Pilného "Jak se dělá cirkus". Nastudovali ji s výtvarníkem Petrem Matáskem jako černodivadelní revui, Pokorný složil funkční "cirkusovou" muziku. Bylo to nejhranější představení a stou reprízu oslavilo v Tunisu na prvním zahraničním zájezdu divadla. Tři týdny putovali po Tunisku a hráli nejen dětem, ale hlavně dospělým. A pozor! Arabsky! "Já musel hrát jednoho z klaunů za Pepíka Smitku, který mi emigroval, a arabštinu jsem se musel rychle doučit. ILID KELEM JESR - MEJÁML ŠĚÍ, JÉ SACHÁR!"

Na mou otázku, jestli mě právě neurazil, zavrtěl hlavou a s úsměvem přeložil - "KDO MOC MLUVÍ - NIC NEUDĚLÁ, SKŘÍTKU!" Ještě předtím než jsme oba na chvíli zmlkli (abychom si pochutnali na báječném pudinku, který vykouzlila jeho žena Marcela), jsme se na skok vrátili k právě proběhnuvší letošní Skupově Plzni. A jak jinak - zavzpomínali na dobu, kdy vlastně vznikla, protože i počátky tohoto festivalu jsou úzce spjaty s Láďovým působením v Plzni. V lednu 1968 tu byla odhalena pamětní deska Josefu Skupovi a při té příležitosti přijelo zahrát Divadlo S+H. A protože začínající Divadlo dětí potřebovalo získat pozornost plzeňské veřejnosti a zařadit se mezi ostatní československá loutková divadla, Láďa Dvořák se rozhlédl, co která hrají, a rok nato pozval do Plzně na lednové oslavy čtyři z nich. Tak začala "Skupova Plzeň" a v dalších ročnících se stala soutěžní přehlídkou s udílením cen a posléze i s mezinárodní účastí.

Láďa nebyl jen ředitel zavřený v kanceláři, ale rozhodující měrou se na tvorbě podílel. Skoro ve všech inscenacích hrál a deset jich sám režíroval. K těm svým letošním "nevkusným" narozeninám dostal krásný dopis od dramaturga Jirky Středy, kde vzpomíná na doby dávno minulé a jmenuje pár rolí, které Láďa hrál… Všudybyla v Komenského "Labyrintu srdce", Hanse Christiana Andersena v jeho "Pohádkách", kde prý mu byl i velmi podobný… krále ve "Zlatovlásce z Chlumce", Punche v "Punchovi a Judy", Mr. Žorže v "Kaštance", vypravěče v inscenaci "Ze starých letopisů"… Ve "Sluhovi tří mušketýrů" podle A. Dumase dokonce hrál šest postav. A protože vím, že by tuhle pasáž z dopisu Jiřího Středy asi sám nikdy nezmínil, ocituji ji za něj, jelikož je nejenom krásná, ale hlavně pravdivá… Píše se v ní: "Nemělo by to znít směšně, protože to myslím zcela upřímně - všichni ti noví adepti naší divadelní práce by se u tebe měli učit. Asi by ti to nebylo moc po chuti, ale měl bys se dostat do těch nepříliš přesvědčivých loutkářských učebnic, abys tam definoval to, co začíná být mnohdy opomíjeno, a to pokoru, obětavost, přemýšlivost a velkou loutkohereckou vynalézavost…"

Blanka Josephová-Luňáková

 

Z CIZINY

P o l s k o

Letos poprvé se konal od 1.- 6. 6. v polských Katovicích ve Slezském loutkovém divadle Atheneum nový loutkářský festival nazvaný Katovice - dětem. Byl to festival pro děti, jakási obdoba naší Mateřinky, tedy festival, který doposud v Polsku chyběl. Jeho organizátoři si od dalších ročníků slibují zájem dospělých o tvorbu pro nejmenší, která zatím stojí jakoby na okraji zájmu dospělých tvůrců. Festival je mezinárodní a soutěžní. Porota se letos skládala ze šesti porotců a udělovala ceny za nejlepší inscenaci, z nejlepší ženský a mužský herecký výkon, čestné uznání udělovalo slezské oddělení Svazu polských divadelních umělců. Festivalu se zúčastnily celkem čtyři soubory z Polska a tři ze zahraničí - z Ukrajiny, Slovenska a České republiky. Hlavní cenu za nelepší inscenaci si odvezlo krajinské divadlo z Rovného za představení Noc Božího narození. Cenu ze nejlepší ženský herecký výkon získala Jarmila Vlčková z Divadla u Staré herečky z Hradce Králové za inscenaci O líné Liduně a třech přadlenách (psali jsme o ní v Loutkáři 6/2001), cena za nejlepší mužský herecký výkon putovala do Banské Bystrice k Viktoru Sabovi za jeho výkon ve hře Ivety Škripkové Červená Karkulka aneb Večírek u madame D Aulnoy, když se podával jahodový čaj a přednášely verše. Čestné uznání získalo divadlo DUHA ze Slupska. Festival podle referencí v polském tisku splnil očekávání pořadatelů i veřejnosti a tak nezbývá než polským loutkářům popřát Zlomte vaz! I do dalších ročníků.

Trochu kaskadérsky vypadal záměr rektora polské Divadelní Akademie a zároveň ředitele festivalu dr Marka Waszkiela , kterého dobře známe jako divadelního historika, informovaného odborníka nejen z našich loutkářských festivalů, ale i jako aktivního člena exekutivy UNIMA, když se ujal letos v červnu (21.- 27. 6. 2002) organizace Mezinárodního festivalu loutkářských škol v polském Bialystoku. (Jen pár zasvěcených vědělo, že Marek Waszkiel kromě nelehké přípravy festivalu zamířil navíc těsně před jeho konáním na schůzi exekutivy UNIMA do Atlanty v USA, aby pomohl v důležitém rozhodování o další práci na Světové loutkářské encyklopedii ). Festival měl ve srovnání s obdobnými akcemi z minulosti tentokráte skutečně grandiózní rozměry: zúčastnilo se ho 16 škol z Evropy i Asie!!!, Českou republiku reprezentoval III. ročník Katedry alternativního a loutkového divadla s inscenacemi Inspirace - Hmota (ročníkový vedoucí Miroslav Krobot) a Moje dětství (pod vedením Marka Bečky). Více než 300 účastníků z 28 zemí zhlédlo celkem 61 představení a během festivalu se mohlo zúčastnit dvoudenního semináře a setkání organizovaného komisí UNIMA, která je zaměřena právě na profesní studium loutkového divadla. Podle úspěšných výsledků tohoto setkání byl festival v Bialystoku výzvou dalším zemím k organizování podobné mezinárodní pracovní konfrontace.

S l o v e n s k o

Významný slovenský loutkářský festival Bábkárská Bystrica letos oproti minulým dvanácti ročníků trochu předsunul dosud zavedený termín konání, a tak v době, kdy budete číst toto číslo, budou už jeho organizátoři hodnotit jeho letošní průběh. Cílem Bábkárské Bystrice 2002 (13.-17. 9. 2002) bylo představit divákům nejrůznější formy loutkářského umění ve střední Evropě a ve Švýcarsku (19 představení pro děti, mladé lidi i dospělé ve třech divadelních sálech města) a umožnit jim prožít tento svátek loutkářského umění spolu se Dny města Banská Bystrica a Radvanským jarmarkem. Poprvé se zde otevřel i prostor (Otevřená divadelní zóna v šapitó) pro pouliční divadlo, žongléry a komedianty i nejrůznější hudební kapely. Součástí bohatých divadelních akcí v interiérech i v exteriéru byl také 15. 9. ve vile Dominika křest knihy o loutkovém divadle Šamani, mágové a komedianti (sprievoda bábkárskimi divadlami, višegrádske konfrontácie) kterou připravil z příspěvků řady slovenských i zahraničních autorů bratislavský Divadelní ústav a hostitelské banskobystrické Divadlo na Rázcestí Česká republika prezentovala svou současnou divadelní tvorbu nejen prostřednictvím loutkářských souborů a divadel (DRAK, Naivní divadlo, Divadlo loutek, nezávislé skupiny Dno, ŠUS atd...), ale i v "Českém loutkářském hnízdě " působícím ve festivalovém centru, kde měli festivaloví hosté možnost koupit si českou odbornou divadelní literaturu i vidět videoprojekce současných trendů českého loutkového divadla. Více o festivalu si přečtete v příštím čísle.

I t á l i e

Loutkové divadlo - jeho formy, historie i současnost pronikají samozřejmě i na CD-ROM. Nedávno připravilo palermské loutkářské muzeum vedené paní Pasqualino a ve spolupráci s IIM v Charleville -Mézieres CD-ROM s názvem Where are the puppets? Puppets in the European museums (Kde jsou loutky? Loutky evropských muzeích) , kde zachyceny loutkářské sbírky z muzea z Palerma (Museo internazionale delle marionette Antonio Pasqualino), Francie (Institu international de la marionnette), Stockholmu (The interntional Marionette Museum, Marionetteatern) a z belgického Bruselu (Théatre Royal de Toone) i ukázky manipulace s nimi. Zajímavému mezinárodnímu projektu, na němž se i finančně spolupodílela výše prezentovaná muzea, lze možná vytknout snad jen to, že v materiálech chybí zmínky nejen o chrudimském Muzeu loutkářských kultur, ale např. i o mnichovských sbírkách Městského muzea, které patří k jedněm z nejzajímavějších v Evropě. Přes všechna možná vysvětlení - od financí po termíny projektu - se však nemůžeme ubránit pocitu, že mezi loutkářskými muzei by bylo třeba ještě větší vzájemné informovanosti, a že letošní chrudimské sympozium by v tomto smyslu mohlo být prvním blýsknutím na lepší časy.

M a ď a r s k o

Příjemným překvapením je CD-ROM The World of Puppets (Svě loutek) vydaný v Maďarsku. Kromě historie loutkového divadla v Maďarsku zde najdou zájemci informace i o loutkovém divadle v Evropě a Asii. Obrázky i ukázky z inscenací (400 stran textu, 900 obrázků a 40 minut video nahrávek) jsou doplněny přehledným textem, v příloze se nacházejí základní údaje o 70 maďarských loutkářských souborech a skupinách. Autorkou projektů je paní Emoke Mészárosová, CD-Rom vyšel v říjnu roku 2001, v maďarsko-anglické dvojjazyčné verzi a za podpory maďarského ministerstva kultury a Národního kulturního fondu. Nápad nijak nový, ale zato úspěšně dovedený až do konce. Nezbývá než závidět.

Dezsö S z i l á g y i (22. 8. 1922 v Gyule) - 80 let

Celé dnešní maďarské loutkářství - chtěj nechtěj - vylezlo zpod gogolovského pláště. Maďarsko po zestátnění nenásledovalo ve všem vzor velkého bratra, síť profesionálních loutkových divadel se neuskutečnila. "Řidiči kulturní politiky si mysleli, že pro uměleckou výchovu příštích pokolení jediné loutkové divadlo úplně stačí. Dbali pak ovšem pečlivě na to, aby toto jediné divadlo zapomnělo na své skutečné kořeny a tradice a přesně napodobovalo repertoár a styl moskevského Ústředního loutkového divadla a pod vedením dělnického kádra se Állami Bábszínház po deseti letech existence dostalo do krizové situace - umělecky i fakticky.

Rok 1958 byl tragickým rokem v dějinách "Maďarské lidové republiky". Sotva dva roky po revoluci nastala doba odplaty, odvetných opatření, doba rozsudků smrti a poprav. A v této temnotě se v oblasti loutkářství - možná z nevšímavosti, politika přece měla jiné starosti - stane něco neobvyklého a nelogického: politicky spolehlivého, stranickou školou vyučeného dělnického kádra vystřídají na postu ředitele mladým teoretikem loutkového divadla, autorem a dramaturgem loutkových her, jedním slovem - odborníkem. A mimochodem nestraníkem.

Pětatřicetiletý ambiciózní odborník, bývalý redaktor v novinách, vystudovaný právník JUDr. Dezsö Szilágyi začíná všechno od počátku: ze zdánlivé smrti vzkřísí tradice lidového a jarmarečního loutkářství (krátce před tím byla zničena bouda, ve které hrál maňáskář Henrik Kémenyi, ale postihlo to pod označením "maloměšťácké přežitky" i další) a svolá svůj kruh přátel, což je skupina k mlčení odsouzených spisovatelů, aby začali psát pro loutkové divadlo. Byli svými "vážnými" díly sice pro budovaný socialismus příliš nebezpeční, ale nevšímavost moci je považovala pro děti zřejmě za neškodné. Maďarské loutkářství si tedy už nemůže stěžovat na nedostatek literárně hodnotných her: nejlepší básníci a spisovatelé padesátých let z nedostatku jiné možnosti publikování ale také z prostých ekonomických důvodů napsali desítky loutkových scének a komedií pro amatérské soubory a později i pro Állami Bábszinház. Tyto hry jsou dodnes na repertoárech divadel jako díla cenné a živé klasiky loutkářské dramaturgie.

Silágyi léta bojoval o to, aby zmizela tíseň monopolního postavení jediného loutkového divadla a toto divadlo dostalo konečně další partnery. Když je definitivně jasné, že to v dohledné době nebude možné, reorganizuje své divadlo. Z Ällami Bábszinház se stane celostátní instituce, která hraje např. v 70. letech více jak 1 400 představení ročně. A mezitím vzniknou jako inscenace jako Dřevěný princ (1965) a Podivuhodn mandarin (1969) Bély Bartóka, János Háry (1972) J. Kodálye, Stravinského Petruška (1965) a Příběh vojáka (1976) nebo Čajkovského Louskáček (1978).

V roce 1992 odešel Dezö Szilágyi do penze. Ze Státního loutkového divadla (Ällami Bábszinház) se stane Budapest Bábsinház. Soubor se rozdělí na dvě části, druhá půlka vytvoří v komorní budově nově divadlo - Kolibri Szinház. Szilágyiho se konečně uskutečnil. Dnes působí v Maďarsku celkem 11 profesionálních loutkových divadel a spousta nezávislých souborů. Tak či onak, všichni jsou nějak svázáni s touto historií - ať už jako její přívrženci či odpůrci nebo jako ti, kteří v polemice s ní hledají nové formy, nové možnosti, nový jevištní jazyk figurálního divadle. Ale ať už je jejich vztah k Szilágyiho éře jakýkoli, jedno je jisté: bez ní by bylo všechno jinak, a tak je jeho osmdesátka tak trochu svátkem všech maďarských loutkářů.

Géza Balogh

 

F E S T I V A L Y

Holandsko

Loutkářský festival s nejdelší tradicí je spojen v Nizozemí se jménem města Dordrecht a s jeho organizátorkou loutkářkou, režisérkou, herečkou , výtvarnicí i autorkou Damiet van Dalsum. Festival, který se bude v roce 2003 konat již po osmnácté změnil trochu své jméno - nejde už o Micro festival (Damiet van Dalsum tvrdí, že dávno "mikro" rozměry přerostl), ale o 18. Mezinárodní loutkářský festival Dordrecht 2003, který bude tentokráte doplněn i krátký běh letní loutkářské školy určené všem, kteří se chtějí zdokonalit v tomto umění. Festival se bude konat od 25.6. do 29.6. a už teď se mohou zájemci o účast jak na festivalu na ve workshopu informovat i kontaktovat pořadatele na následujících adresách: Internationaal Poppentheater Festival, Aardappelmarkt 9, 3311 BA Dordrecht /he Netherlands. Telefon: ++31-78-6+40342, e-mail: damiet@dordt.nl. Další informace: www.microfestival.dordt.nl nebo www.damiet.dodrt.nl.

Chorvatsko

Již za dva roky se v Chrovatsku uskuteční Světový kongres UNIMA spojený s velkým světovým loutkářským festivalem. Festival i kongres proběhnou v Rijece v prvním červnovém týdnu roku 2004. Již teď organizátoři pečlivě vybírají hostující soubory a soustřeďují tipy na doprovodný program. Divadla i soubory mohou posílat už teď informační materiál doplněný videonahrávkou ze své produkce přímo na adresu: Rijeka Puppet Theatre, Blaža Polica 6, 51 000 Rijeka, Croatia - Chorvatsko, Evropa. E-mail: gradsko-kazaliste-lutaka@ri.hinet.hr, webová adresa: http://gklri.tripod.com

Autor článku: Loutkář