Kurýr Loutkáře 6 / 2002
PÁR SLOV NA ÚVOD (A TAKY NA ZÁVĚR - ROKU)
Milí čtenáři a příznivci našeho časopisu,
jubilejní rok, ve kterém se Loutkář dožil 90 let své existence, pomalu končí. Každoroční předsilvestrovské bilancování, které je pro nás vždy především revizí nesplněných slibů, dostalo vlivem letošních povodňových událostí trochu jinou optiku. Vzhledem k situaci lidí i institucí, kterým několik letních dnů zamíchalo osudy, se nám řada našich potíží kolem vydávání Loutkáře zdá malichernými. Ale od srpna uplynulo přece jen už pár měsíců, a tak jsme si v redakci kladli otázku: Co jsme vám my letos zůstali z našich slibů dlužní? Zcela určitě to je více recenzí ze současné produkce našich profesionálních divadel v Čechách i na Moravě (amatéři si nemohou na nezájem na stránkách této revue letos zase tolik stěžovat), další pokračování vámi žádaného technologického seriálu a konečně slibovaná knihovnička o edičních novinkách u nás i v zahraničí. Takže už víme, co bude součástí našich novoročních předsevzetí pro rok 2003.
Doufáme, že se vám i nadále bude líbit naše barevná obálka (pro ty, kteří nás podezírají z rozhazovačnosti a poukazují na úspory, bychom chtěli říci, že to není barevná obálka, která dostává náš časopis do finančních kleští, a že to není ani lepší papír, ke kterému jsme se v průběhu let dopracovali...), že oceníte nejen rozsah, ale především obsah, který se bude v příštím ročníku - kromě zmíněných recenzí - věnovat více portrétům a tvorbě mladých umělců (profesionálů i amatérů, autorů, herců, režisérů i výtvarníků, studentů i čerstvých absolventů KALD DAMU) a že vás seznámíme i s jejich úvahami o oboru, kterému se rozhodli věnovat. Mimo to zde znovu najdete všechny své oblíbené rubriky mapující naše i zahraniční loutkové divadlo, jeho historii i teorii i novinky v oblasti dramatické tvorby. A abychom vás ještě trochu navnadili: pro abonenty, které chceme bonifikovat za zvýšené předplatné, chystáme na konci roku znovu prémii! Přejeme vám klidné Vánoce a šťastný rok 2003 s časopisem LOUTKÁŘ!
Vaše redakce
Nina Malíková, odpovědná redaktorka
Kateřina Čejková, manažerka
OMLUVA:
Pozorní čtenáři, kteří si prohlíželi historické snímky z počátků loutkářské katedry DAMU (z prastarých negativů, které jsme náhodou objevili, je vyloudil obětavý Viktor Kronbauer) jistě okamžitě poznali, že na str. 213 na fotografii v levém horním rohu není Vojtěch Sucharda, ale jiná osobnost českého loutkového divadla - akademický malíř Vít Skála.
Z D O M O V A
Hradec Králové
Jak se Janči stal králem - to je nový titul v repertoáru hradeckého DRAKu. Pohádka je uváděna v režii Josefa Krofty a při jejím vzniku se inscenátoři (režisér Josef Krofta, který je spolu se Zorou Vondráčkovou spoluautorem scénáře, výtvarník Marek Zákostelecký a autor hudby Jiří Vyšohlíd) inspirovali knihou Mileny Hübschmannové "Romské pohádky". Inscenace je malým příspěvkem k stále probíhající diskusi o soužití různých národností v našem státě, příspěvkem o možnosti inspirovat se v naší tvorbě kulturou, která je trochu jiná než naše. V současné době probíhají v Hradci předpremiéry inscenace, slavností premiéra bude až po Novém roce.
V prvním prosincovém týdnu absolvovalo Divadlo DRAK zájezd do Izraele. Diváci v Tel Avivu měli možnost vidět inscenace Všechno lítá, co peří má a Hopla! Kukla pukla!
Plzeň
Docela neokázale se vypravilo i naše další profesionální divadlo do daleké ciziny. Divadlo Alfa hostovalo v druhé polovině září v Japonsku. Na tom by nebylo nic tak divného, zajímavé ale je, že si hostitelé vyžádali titul skutečně velmi specifický. Plzeňští zde totiž uvedli vedle titulu Rikki-tikki-tavi i svou úspěšnou inscenaci Jeminkote, Psohlavci! Inscenace viděli diváci v Takasaki, Tokiu, Maebashi a Koshigaye. Dalším cílem plzeňské Alfy bylo na přelomu listopadu a prosince francouzské město Limoges. Diváci zde mohli vidět klauniádu Jana Jirků Tajuplný ostrov Lorelaj a výstavu loutek Ivana Nesvedy z fundusu divadla. České speciality připravil Francouzům pan Pilc, dlouholetý provozovatel restaurace v objektu Alfy, kterého návštěvníci Skupových Plzní jistě dobře znají.
Ostrava
O nových změnách v toto severomoravském loutkovém divadle jsme psali už v minulém čísle. Tentokráte nás v divadelním měsíčníku Vahadlo zaujala nejen anketa o významu slova "vahadlo", ale i rozhovor s Jiřím Volkmerem u příležitosti obnovené premiéry Pohádek Františka Hrubína (O Budulínkovi, Karkulce, loupežnících a veliké řepě), kterou divadlo uvádí v jeho režii. A co si myslí výtečný loutkář Jiří Volkmer o významu loutky a loutkového divadla dnes? "Před rokem osmdesát devět došlo k částečnému úpadku loutkového divadla. Stávalo se, že bylo dokonce na nedělních představeních pro veřejnost téměř prázdno. Dnes se děti do divadla opět vracejí... Věty typu "loutkové divadlo je jen pro malé děti" nejsou oprávněné. Zajímavější a kvalitní loutkové inscenace pro děti zaujmou i dospělého diváka. Pokud ne, není něco v pořádku."
Most
Patnácté narozeniny mosteckého Divadla rozmanitostí proběhly pro loutkářskou obec skoro nenápadně. Ve Zpravodaji Městského divadla v Mostě jsme však našli hodnotící článek k tomuto jubileu z pera ředitele Městského divadla PhDr. Václava Hofmana. Jeho pohled na posledních pět let divadla Rozmanitostí, které pracuje pod vedením Antonína Klepáče bude jistě zajímavý i pro čtenáře Loutkáře: "... Nástupem Antonína Klepáče do funkce uměleckého šéfa Divadla rozmanitostí se umělecký profil této scény, od podoby určované jeho předchůdcem Jiřím Středou, pochopitelně změnil. Bezpochyby se nepotvrdily obavy, že divadlo nepůjde cestou divadla především pro děti a mládež, i když odklon od tvorby pro nejmenšího diváka ve prospěch představení určených odrostlejším dětem, mládeži i dospělým, je patrný. Poetika Divadla rozmanitostí z konce osmdesátých a počátku let devadesátých se nepochybně změnila. Vzrostl počet inscenací, využívajících jen malou (někdy ani tu ne) část uměleckého souboru, přičemž počet studovaných titulů nevzrostl. A tak občas docházelo a dochází k určité umělecké i tvůrčí stagnaci uměleckého souboru jako celku i jako jednotlivců. Donekonečna se opakují odchody zkušených a loutkářsky oddaných herců a příchody mladých, lidsky i umělecky nezkušených zájemců o divadelní práci. Za celých dlouhých pět let se nepodařilo pro spolupráci získat kvalifikovaného herce nebo herečku a tak již několikátý návrat Jitky Rakové byl vyvážen pohříchu neplánovanými odchody Ivany Zajáčkové nebo Ivany Lantové v současné době následované odchodem Zdeňka Turka. Uměleckému vedení naší loutkářské scény nelze upřít snahu odchody nahradit a umělecky soubor posílit. To se však - s výhradou nástupu talentovaného dua Alferi - Šmejkal, zaměřeného především na autorské divadlo - dlouhodobě nedaří..."
Svá kritická slova, která padla na současný stav Divadla rozmanitostí (jeho návštěvnosti na vlastní scéně i na zájezdech, jeho umělecké i ekonomické situace) zakončil ředitel zastřešující scény přece jen trochu smířlivěji: "... K narozeninám se sluší dávat dárky... Snad by měl být praktický, určitě odpovídající módním trendům a v neposlední řadě by měl být náležitě reprezentativní, hodné vysoké úrovně obdarovávaného. Dárek se jmenuje IVECO-DAILY 35 S 11 V a je to dar, který zvýší mobilitu celého divadla a umožní nenutit umělce zajíždět na zájezdové štace již za ranního kuropění s několikahodinovým předstihem potřebným pro postavení scény, její nasvícení apod."
V ý s t a v y
Na stránkách Loutkáře jsme již několikráte věnovali zaslouženou pozornost pilné dvojici výtvarníků Michaela Bartoňová a Antonín Müller.Tentokráte mohli jejich tvorbu vidět ve Východních Čechách. Výstavu s názvem Loutka jako artefakt (s podtitulem Bartoňová/Müller pro evropská divadla - návrhy, technologie a loutky všeho druhu) připravilo ve spolupráci s nimi Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi ve své muzejní galerii v Břetislavově ulici. Výstava byla zahájena 23. 10. a otevřena do 8. 12. 2002.
Současné česká divadelní architektura - to byl název výstavy, která seznamovala návštěvníky Západočeského divadla a Galerie U kamene v Chebu se současnými výsledky práce architektů na nových řešeních, úpravách i rekonstrukcích prostorů pro divadlo v české republice. Výstava, která navazovala na předchozí expozici v Plzni, kde ji připravila plzeňská Západočeská galerie, proběhla v Chebu ve dnech 19. 10.-29. 11. 2002
Česká loutka. V Praze na sebe poutá zájem veřejnosti výstava Česká loutka, která se může pochlubit i celou řadou doprovodných akcí. V hracím prostoru expozice najdou návštěvníci připravenou scénu - osvětlené jeviště, hlediště a pět marionet. To vše je výzvou k vytvoření jedinečného představení - třeba jen pro pár přátel či pro vlastní pobavení. Loutky vyrobil Karel Vostárek a definitivní podobu jim vtisknou až návštěvníci pomocí zvlášť připravených "kostýmů". Ve stejném prostoru bude do vánoc vznikat také paralelní výstava - "hradní salón loutek", která umožní návštěvníkům stát se také vystavujícími - pokud přijdou na výstavu s loutkou, kterou sami vyrobili a která splňuje následující podmínky: jedná se o marionetu ne vyšší než 80 cm (včetně vodícího drátu), k jejíž výrobě bylo použito aspoň jednoho běžného předmětu. Aby se o této akci dovědělo co nejvíce lidí, je připravena série speciálních pohlednic, které by se měly stát inspirací pro tvorbu loutek. Autory těchto pohlednic jsou někteří z vystavujících loutkářů (František Skála, Petr Nikl, Michaela Bartoňová, Antonín Muller, Marie Jirásková, Petr Hřebíček ad) a pohlednice připravili na téma "Jak jsem si vyrobil loutku". Jednou z odměn po ty návštěvníky, kteří přispějí svou loutkou k narůstající výstavě, bude pozvána na předvánoční večerní loutkovou slavnost v sobotu 21.prosince 2002, na které budou předány ceny autorům ohodnocených loutek, odehraje se velmi netradiční loutkové představení a celá slavnost bude zakončena světelným průvodem loutek po Pražském Hradě. Tato slavnost bude přístupná i pro širokou veřejnost.
Příští vlna - Next wave a její Orghast 2003.
Orghast - to je název almanachu příští vlny a revue nezávislé scény plus RED (Revue Exotického Divadla), kterou vydává nakladatelství Pražská scéna. Orghast 2003 vyšel u příležitosti letošního festivalu Next wave 2002 a z jeho bohatého obsahu (stojí za to obzvláště pro ty, kteří se chtějí dovědět více o současné české nezávislé scéně a jejích proudech) upozorňujeme na texty Jiřího Jelínka, leadra Divadla DNO i na texty Ondřeje Cihláře z Vosto5 - Divize UNION. (S Ondřejem Cihlářem přinášíme rozhovor v tomto čísle na str. xxxxxxx). Divadelníkům závislým i nezávislým pak je věnována v rubrice Dokumenty/historie studie Jana Dvořáka Neznámý EFB aneb Emil František Burian v Osvobozeném divadle a divadle Dada. Nenechte si ujít! Almanach Orghast dostanete mimo jiné i v knihkupectví Prospero (199 Kč)
Z E Z A H R A N I Č Í
Bulharsko
Z Varny přišlo poděkování Českému středisku UNIMA, které poskytnutím materiálů (fotokopie loutek a scénických návrhů) přispělo ke kompozici výstavy věnované nedožitým narozeninám Jiřího Trnky. Materiály byly doplněny ještě ze strany Českého centra v Sofii a z osobního archivu doc. Maji Petrové, někdejší posluchačky a absolventky oboru scénografie loutkářské katedry pražské DAMU. Výstavu již před dvěma lety inicioval a s neúnavnou pečlivostí připravoval MUDr. Konstantin Trošev, kterému patří zase náš díky, za poctu významnému českému umělci. Vernisáž a vzpomínkové odpoledne se konaly ve Varně 5. 10. 2002 v přímé souvislosti s festivalem Zlatý delfín.
Velká Británie
V časopise BrUNIMA Bulletin 111 (listopad 2002), který vydává Britské centrum UNIMA je na str. 17 věnován velký článek a dvě doprovodné fotografie (autorem je Meg Amsden) týkající se záplavami postižené pražské Říše loutek. Součástí článku je nejen popis situace od paní Pavly Rowan, která byla očitou svědkyní následků ničivé povodně, ale i výzva k členům britské UNIMY k účinné finanční pomoci. Potěšila nás ve stejném čísle časopisu i propagace našeho kalendáře Loutkář, který pro zahraniční zájemce nabízí ojedinělé knihkupectví s loutkářskou literaturou pana Raye DaSilvy v Londýně.
Francie
Ve výstavních prostorách Mezinárodního loutkářského institutu v Charleville Mézieres se koná od 5. 11.-5. 1. 2003 výstava Jana a Evy Švankmajerových, jejichž dílo, filmy ale i kresby, plastiky, objekty i loutky se nejen ve Francii těší mimořádné pozornosti.
Německo
V Drážďanech oslavilo 4. 10. 2002 20 let své existence Museum auf Radern (Muzeum na kolech), jehož protagonistu - dr. Olafa Bernstengela - jsme měli možnost vidět s programem sestávajícím z historických loutkářských varietních čísel i u nás.
