Legenda vzpomínala, jak se v koncentračním táboře rozhodla tančit
Ostrava 25. listopadu (ČTK) - Na těžké chvíle prožité během války v koncentračním táboře, které ale zároveň znamenaly osudové rozhodnutí zasvětit celý život tanci, vzpomínala v Ostravě Yehudith Arnonová. Tato osmdesátiletá legenda izraelského tance přijela do severomoravské metropole, aby se osobně zúčastnila české premiéry baletu skladatele Ference Jávoriho Purim aneb Volba osudu. Představení s židovskou tematikou věnovalo slavné tanečnici Národní divadlo moravskoslezské.
"V Birkenau se nás tísnilo na malém prostoru asi tisíc žen, každý dělal co mohl, aby to vydržel. Někdo zpíval, já jsem se rozhodla tančit, bylo to něco jako gymnastika. Dozorci si vybrali pár žen a ty jim musely tančit. Když jsem odmítla, postavili mě do sněhu, kde jsem musela strávit nějakou dobu. Tam jsem se rozhodla, že budu tančit celý svůj život. Je mi 80 let a stále tančím," svěřila se novinářům v Ostravě, kam přijela se sádrou na levé ruce, kterou si zhruba před měsícem při pádu poranila.
Rodačka z Československa, která byla za války internována v několika koncentračních táborech a po válce žila v Budapešti, se do své rodné země vrátila čtyřikrát. Netajila se tím, že Ostrava ji příjemně překvapila. "Připadám si tady jako na úplně jiné planetě. Protože Izraelem otřásají válečné konflikty, ale v Ostravě jsem našla pokoj a mír a lidi s otevřeným srdcem. Akorát neumím česky, jenom dobrý den a děkuji," omlouvala svou angličtinu drobná usměvavá dáma.
Fyzické omezení pro tanec podle ní neexistuje vůbec žádné. "Je těžké říct, kde je hranice. Tančila jsem i s lidmi postiženými Parkinsonovou chorobou, nejdůležitější je být s lidmi, kteří vás podporují," uvedla Arnonová, která působila jako umělecká vedoucí souboru Kibutz Dance Company. Dodnes je aktivní jako taneční pedagožka a stále se věnuje objevování mladých talentů. V Izraeli se podle ní tančí hodně a pracuje tam hodně choreografů.
Šéf baletu Národního divadla moravskoslezského Igor Vejsada se s ní seznámil během svého působení v Izraeli, kam tanečnice v roce 1948 emigrovala se svým manželem.
Choreografii dramatu o lásce ke svobodě a síle sebeobětování Purim aneb Volba osudu, které je ztvárněním příběhu ze Starého zákona - Knihy Ester, připravil kubánský tanečník William Fomina. Autoři díla se inspirovali příběhem židovské dívky, která byla manželkou perského krále. Svou odvahou a statečností zachránila Židy před připravovanou záhubou a dokonce dosáhla toho, že se mohli vrátit do Izraele, který museli po zničení prvního jeruzalémského chrámu Babyloňany opustit. Na památku této významné události slaví Židé svůj nejveselejší svátek - purim.
Elena Mazurová kš
