Lucie Kolouchová: Boxing kissing loutking…
Inscenace souboru Buchty a loutky, který v loňské sezóně pohostinsky zakotvil v pražském Švandově divadle, jsou si vlastně podobné jako vejce vejci – ať už jde o texty, které většinou travestují či parodují notoricky a od dětství známé knihy, filmy anebo jejich motivy. Hovořit o dětství je tu zvlášť důležité – ačkoli nejde přímo o dětskou literaturu, výběr a úprava textu vždy nějak souvisí s dětským čtením daného tématu, které se nebojí ani velkých slov a gest. Zároveň je tu ale přítomno i parodizující pousmání dospělého světa, jeho odstup. Nejmarkantnějším příkladem (hovořím o inscenacích určených primárně dospělému diváko-vi) míšení dospělého, ironizujícího a dětsky naivního přístupu je inscenace Pomsta, uváděná s výmluvným podtitulem Jak čet´Michal Hrabě Monte Christa. Výraznost a osobitost výtvarné stránky za textem rozhodně nezaostává – pro poetiku Buchet a loutek je typická její na první pohled neuspořádanost a chaotičnost. Scéna bývá vyrobena z papundeklu a odstřižků látek, časté je využití velmi naivistických zadních malovaných kulis, které opět připomínají domácí loutková divadélka. Stejně tak loutky – většinou marionety – evokují způsob, jakým si na velké příběhy hrají děti a zároveň tak vytvářejí odstup od vážnosti či patetičnosti tématu. Na scéně se tak v rámci jedné inscenace sejdou dřevěné řezané marionety, plyšová zvířátka – maňásci a vlastně jakýkoli předmět, do kterého jde vrazit drát. Výsledek bývá vskutku postmoderní a zároveň domácky milý.
Nejnovější inscenace Buchet a loutek, Rocky IX, je jak výtvarným pojetím, tak dramaturgicky, pokračováním starších inscenací souboru (výraznější výjimkou vybočující z linie je snad jen Gilgameš s loutkami a scénou z přírodních, neopracovaných materiálů a existenciálním laděním). Text vy-chází a hojně cituje z (nejen) boxerských filmů, spíše než o podle titulu očekávané x-té pokračování Rockyho jde ale o variaci na známý, až archetypální příběh o hrdinovi, který se díky lásce vyhrabal z bahna k výšinám a cestou ještě stihl poznat sama sebe.
A znovu – text, sám o sobě místy patetický, je s dokonalým načasováním shazován – tu loutkou Rumcajse v roli barmana, tu Rockym zmláceným tak, že je z něj doslova krvavá sekaná, kterou doktor dává do pořádku nefalšovaným opečením na pánvi. Scénu tvoří dvě vedle sebe umístěná malá jevišťátka s portály v barvách americké vlajky, na kterých kromě svérázných loutek (dřevěnými marionetami jsou vlastně jen Rocky, jeho milá a jeho soupeř) občas vystoupí i manipulátoři, respektive jejich ruce či hlavy.
Dvojice jevišť slouží po filmovém vzoru také k předvedení detailu – na jedné ze scén se ukáže zvětšený výřez vedlejšího výjevu (ani zde nejde o princip u Buchet a loutek nový).Obzvlášť působivá a až naturalistická je pisoárová scé-na, kde spolu vedou dialog dva proudy žluté tekutiny stříkající na bílé dlaždičky. Hlavní postavy představují kromě loutek i jejich vodiči, takže při boxerském matchi boxuje (a logicky i prohrává) loutka Rockyho s hercem Radkem Beranem, když se síly vyrovnávají, nastupuje na místo loutky její vodič Marek Bečka. Ryze činoherní výstupy (trénink Rockyho – Bečky, roztleskávačka Víta Bruknera či Indiáni) také zajišťují předěly a další shození dojímavého děje na jevišti. Podobnou funkci mají i čas a rytmus – některé scény jsou natahovány a zpomaleny málem k nevydržení.
Princip, na kterém je Rocky vystavěn, opravdu není v kontextu inscenací Buchet a loutek něčím novým nebo objevným, ale o to jim nejspíš ani nejde. Základem tu zůstává hravost, neustálé překvapování nápady a vtipy, hříčkami slovními i výtvarnými, divadlo, které nebere smrtelně vážně sebe ani svět. Buchty a loutky zkrátka neexperimentují – drží se toho, co jim jde nejlépe.
Lucie Kolouchová
Divadlo Buchty a loutky – Praha: Rocky IX, režie: Radek Beran, výprava: Bára Čechová, hudba: Vít Brukner. Premiéra 27. 2. 2004 ve Švandově divadle na Smíchově, Praha.
