12.04.2022 10:36

Město Nymburk uspořádá Týden Miroslava Macháčka

Město Nymburk ve spolupráci s Ministerstvem kultury, Národním divadlem, Institutem umění – Divadelním ústavem a rodinou Miroslava Macháčka si připomínají 100. výročí narození vynikajícího českého herce a režiséra Miroslava Macháčka, nymburského rodáka.

Sám Macháček poprvé vystoupil na scéně nymburského Hálkova divadla jako dvouletý černoušek ve hře J. K. Tyla „Strakonický dudák“. Vyučil se strojním zámečníkem a jako dělník pracoval v pražské továrně Aero, později jako mechanik na Letišti Kbely. V té době už spolupracoval s Dramatickým studiem ČIN v Praze. Po skončení druhé světové války byl přijat na obor herectví Státní konzervatoře v Praze, kde byl jeho ročníkovým učitelem Miloš Nedbal. V roce 1948 nastoupil do prvního angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, odkud dále putoval přes Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého v Praze, České Budějovice, Městská divadla pražská až do Národního divadla, kde nastoupil jako režisér v roce 1959. Za svůj umělecký život vytvořil desítky inscenací, v řadě v nich vystoupil také jako vynikající herec. V šedesátých letech se rovněž podílel na vzniku Činoherního studia. K nejvýznamnějším titulům v Národním divadle patří jeho slavná režie hry bratří Čapků „Ze života hmyzu“ z roku 1965, s níž ND hostovalo v osmi evropských zemí, včetně Velké Británie. V roce 1975 vystoupil na schůzi v Národním divadle s kritickým referátem a krátce poté byl hospitalizován v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Zde si na doporučení lékaře psal deník, který byl po jeho smrti vydán pod názvem Zápisky z blázince. Po návratu z léčebny následují další legendární režie v Národním divadle a v roce 1979 vznikla inscenace „Našich furiantů“, která je považována za vrchol Macháčkovy režijní tvorby a jeden z vrcholů českého poválečného divadla vůbec.  Počínaje 1. lednem 1989 však byl „nezařaditelný“ Macháček vedením Národního divadla penzionován, aby se už v listopadu vrátil zpátky. Podílí se na vzniku Občanského fóra, je členem vedení stávkového výboru ND a opět se pouští do divadelní práce. Samostatnou a významnou kapitolou herecké tvorby Miroslava Macháčka jsou také jeho filmové role, kterých je více než padesát. K nejvýznamnějším patří židovský lékař Braun z filmu „…a pátý jezdec je Strach“, nebo jiný lékař, špičkový neurochirurg v dramatu „Skalpel, prosím“. Poslední divadelní roli Miroslava Macháčka byl profesor Serebjakov v Čechovově „Strýčku Váňovi“ z roku 1990. Miroslav Macháček zemřel 17. února 1991 po dlouhém boji s rakovino a je pohřben v rodném Nymburce.

A právě rodný Nymburk se rozhodl připomenout tuto významnou osobnost Týdnem Miroslava Macháčka (2. - 8. května 2022).

PROGRAM

Autor článku: Ladislav Langr

Město Nymburk uspořádá Týden Miroslava Macháčka

Festivaly

21.11.2025

OST-RA-VAR 2025: Ostrava se opět stane místem, kde rezonují skvělá činohra a diskuze kolem divadla

Na konci listopadu (26. 11. – 30. 11.) bude Ostrava hostit už 27. ročník Festivalu ostravských činoherních divadel OST-RA-VAR. Přehlídka je určena divadelním profesionálům současným i budoucím, umělcům, překladatelům divadelních her, recenzentům, divadelním teoretikům i studentům uměleckých škol.

20.11.2025

Feet Forward Festival: nový festival současného tance a pohybového divadla pro děti a mládež úspěšně završil svůj nultý ročník v Kulturní stanici Galaxie

V úterý 4. listopadu 2025 byl v pražské Kulturní stanici Galaxie zakončen nultý ročník Feet Forward Festivalu zaměřeného na současný tanec a pohybové divadlo pro děti a mládež. Během sedmi dnů festival ve spolupráci s produkčním kolektivem DanceConnected přilákal stovky diváků a divaček na celkem šestnáct akcí pro veřejnost i školy. Šest z nich bylo přístupných také neslyšícímu publiku.

13.11.2025

Festival Případ pro sociálku otevírá témata hromadění i provinilého potěšení

Divadlo Venuše ve Švehlovce pořádá od 24. listopadu do 2. prosince 11. ročník festivalu Případ pro sociálku, který se dlouhodobě věnuje sociálnímu umění a jeho schopnosti otevírat palčivá společenská témata. Letošní ročník se zabývá fenoménem hromadění – materiálních věcí, vztahů, vzpomínek i zvyků – a provinilým potěšením, jež označujeme jako guilty pleasure.