Městské divadlo Brno uvádí Shafferovo drama Equus

Peter Shaffer

EQUUS

Jméno bezmála dvaaosmdesátiletého anglického dramatika máme spojeno v prvé řadě s dramatem Amadeus (1979), které jak v jevištní podobě, tak ve Formanově filmovém přepisu dosáhlo světové proslulosti. Šest let před Amadeem dokončil autor hru s názvem Equus, která alespoň statisticky vzato, tedy podle počtu repríz premiérové inscenace v Londýně (1973) a na Broadwayi (1974), byla dokonce o chlup úspěšnější než příběh o Salierově pronásledování Mozarta. V centru dramatu Equus stojí (stejně jako v Amadeovi) dvojice mužských postav, které se ocitají v hluboce ambivalentním vztahu. A podobně jako Amadeus těží z historie, tak i námět Equa vychází se skutečné události; autor ji však (právě tak jako v Amadeovi historii) výrazným způsobem modifikuje. Faktografickým jádrem hry je případ jednoho mladíka ze Suffolku, který oslepil šestadvacet koní a dostal se pro tento hrůzný zločin před soud. Shaffera tento příběh fascinoval, ale umínil si jej interpretovat svým vlastním způsobem.

Sedmnáctiletý Alan Strang v jeho hře oslepí šest koní ve stáji, kde vypomáhá jako uklízeč a ošetřovatel. Od soudu se dostává na psychiatrickou kliniku, kde se jeho případu ujímá psychiatr Martin Dysart, vnitřně vyhořelý člověk ve středních letech. Dysart pátrá po motivaci Alanova podivného zločinu a toto postupné hledání vnáší do hry vzrušující, vpravdě detektivní napětí. Divák se tak krok za krokem dozvídá o Alanových rodičích (bigotní matce a otci, zapřísáhlém ateistovi), o jeho nemotivující práci prodavače v obchodě s elektrickými spotřebiči, a najmě o vývoji jeho soustředěného vztahu ke koním. Ten se u přecitlivělého dospívajícího chlapce stupňuje až k chorobnému zbožňování: kůň se mu stává magickým, iracionálním ztělesněním spontánní životní energie, tajemným božstvem jménem Equus. Adorace koní ovšem nabývá takové intenzity, že rušivě zasahuje do Alanova probouzejícího se sexuálního života: ve chvíli intimního sblížení s dívkou jménem Jill - ve stájích, tedy na «posvátné půdě», kde uctívá své božstvo - vyvolá rozjitřená, ke koním příliš upjatá fantazie psychický a fyziologický blok; Alan, rozčarován a pokořen sexuálním neúspěchem, oslepí své vlastní bohy, takto svědky jeho milostného fiaska. Shafferovu dramatickou výpověď nelze plně parafrázovat, zdůrazněme pouze, že jeho hra je něčím víc než brilantním ztvárněním psychické aberace a že do ní vstupují širší společenské významy a v symbolické podobě i základní otázky lidských hodnot. Výrazně se to projevuje v podstatném paradoxu hry: při tom, jak se psychiatr Dysart postupně dostává do Alanovy psychiky, zároveň a mimoděk analyzuje sebe sama. Prostřednictvím Alana poznává Dysart prázdnotu svého vlastního života, podobně jako Salieri prostřednictvím Mozarta objevuje svou vlastní průměrnost.

Inscenaci Shafferovy vynikající hry velké intelektuální síly uvede Městské divadlo Brno v režii Zdeňka Černína, ve scéně a kostýmech Jana Duška a s hudbou Davida Rottera. V ústředních rolích psychiatra Dysarta a jeho pacienta Alana Stranga vystoupí Viktor Skála a Vojtěch Blahuta. Alanovy rodiče představují Miroslava Kolářová a Josef Jurásek. Dysartovu známou, soudkyni Salomonovou ztělesňuje Pavla Vitázková, Jill Masonovou Hana Holišová nebo Hana Briešťanská, Mladého jezdce Patrik Bořecký, majitele stájí Robert Jícha a Sestru na psychiatrické klinice Jana Glocová.

Equus je na Činoherní scéně Městského divadla Brno ke zhlédnutí od své premiéry 16. února 2008

-jz-

Zdroj: polackova@mdb.cz