Městské divadlo v Mostě uvede Shakespearovu komedii Sen noci svatojánské
V pátek 30. září se odehraje očekáváná premiéra komedie Williama Shakespeara Sen noci svatojánské, kterou aktuálně s mosteckým souborem připravuje režisér Filip Nuckolls (v Mostě je podepsaný pod inscenacemi Teror, Světáci a Společenstvo vlastníků) a absolventka divadelní režie Hana Launerová. Společně se podílí na koncepci Zbyňka Srby a slibují zábavnou podívanou.
Filip Nuckolls - režisér
Rodák z Ústí nad Orlicí vystudoval Gymnázium v nedaleké České Třebové. Mezi lety 1997 a 2004 studoval režii činoherního divadla na pražské DAMU. Už za studií založil společně se svými spolužáky Vladimírem Čepkem, Thomasem Zielinskim a Jánem Šimkem nezávislé divadlo M.U.T. V roce 2002 se stal kmenovým režisérem pražského Divadelního spolku Kašpar v Divadle v Celetné. Od roku 2005 byl režisérem a později také uměleckým šéfem Činoherního studia v Ústí nad Labem. Pod jeho vedením divadlo slavilo velkou řadu uměleckých úspěchů, ale v závěru jeho působení došlo k tlakům na ukončení činnosti divadla. Za záchranu divadla se tehdy ovšem ozvala téměř celá kulturní veřejnost i výrazná část místního obyvatelstva. Krátce poté, co za Nuckollsova přispění divadlo obhájilo svoji pozici, odešel Filip Nuckolls v roce 2014 z vedení divadla na „volnou nohu“ a předal štafetu v řízení této umělecké scény nově příchozím tvůrcům. Během svého působení v Ústí nad Labem hostoval na řadě dalších scén a v práci napříč divadly celé republiky pokračuje dosud. V roce 2016 stál u zrodu divadla 6:16, které v současné době hraje v pražském prostoru Jatka 78. Jeho první režijní prací se souborem činohry Městského divadla v Mostě bylo v roce 2018 soudní drama Ferdinanda von Schiracha Teror.
Hana Launerová – asistentka režie
„Doufáme v show, která bude vkusná, v intencích humoru, zároveň bude ctít Shakespearovskou tradici“
Slovenská rodačka Hana Launerová studovala Soukromou konzervatoř v Nitře a v současnosti ukončuje studium divadelní režie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Vedle studia aktivně tvoří jako dramatička, básnířka, dramaturgyně, režisérka a performerka na poli nezávislého i profesionálního divadla.
V rámci svého dosavadního působení spolupracovala na realizaci inscenací ve Studiu hrdinů v Praze (Oči ve sloup, režie: Jiří Adámek), v Malém divadle v Českých Budějovicích (Devatero pohádek, režie: Jiří Jelínek), Loutkovém divadle Žilina (Dějiny Evropy, režie: Truban), Divadle Andreje Bagara v Nitře (Naděje umírá poslední, režie: Peter Oszlík), Divadle Jana Palárika v Trnavě (Ferlinghetti nebo Lunapark v hlavě, režie: Mário Drgoňa) či v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (Mluviti Pravdu, režie: F. Nuckolls).
Trvale působí jako dvorní dramaturgyně nezávislého Divadla Houže.
Jaká byla tvá cesta k nám do mosteckého divadla?
Za to vlastně může Covid, úplná náhoda a režisér Filip Nuckolls. Během studií na vysoké škole jsem si domluvila stáž v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, což bylo těsně před pandemií.
Poté přišel Covid, který posunul všechny naplánované projekty a nás s Filipem spojila inscenace Mluviti pravdu. Naše vzájemná spolupráce očividně dopadla dobře, protože poté si mě Filip pozval na spolupráci právě do Mostu, kde byl neplánovaně osloven ke spolupráci na inscenaci Sen noci svatojánské. (původně měl inscenaci režírovat Zbyněk Srba, který se podílel na koncepci, pozn. red.) Protože je Filip poměrně vytížený režisér a aktuálně má více projektů, tak potřeboval výpomoc a oslovil mě jako asistentku režie.
Jaká je pro tebe spolupráce právě s Filipem Nuckollsem?
Filip je mimořádně profesionální člověk, který své řemeslo výborně ovládá. Právě díky schopnosti dobré organizace práce šetří čas, protože přesně ví, co chce a zároveň dokáže vytvořit velice příjemnou atmosféru, což vždy vede ke zdárnému výsledku. Vše funguje jak na lidské, tak profesní úrovni. Cítím, že zkoušení baví jak herce, tak tvůrčí tým a věřím, že tím pádem bude inscenace bavit i diváky.
Aktivně se věnuješ i poezii. Byla pro tebe tedy divadelní režie vždy jasná volba?
Poezie je způsob, kterým komunikuje mé nitro s okolním světem. Je tedy pro můj život nepostradatelná a nezbytná. Nedá se jí vyhnout, najde si mě všude.
Na konzervatoř jsem se hlásila z dramatického kroužku se záměrem zlepšit kulturní úroveň na Slovensku. Chtěla jsem se sama někam posunout, ale zároveň inspirovat ostatní. Na VŠMU jsem první rok studovala dramaturgickou tvorbu a pak jsem přešla na režii. Strašně ráda a velmi často pracuji s textem a slovem jako takovým. Paradoxně od té doby, co studuji režii, tak dělám prakticky více dramaturgii.
Jaký je tvůj vztah k Shakespearovi?
Shakespeare stál za tím, že jsem se rozhodla nestudovat herectví, ale režii a dramaturgii.
Když jsme ve třetím ročníku dělali Romea a Julii, tak jsem se při monologu Julie tak zablokovala, že jsem si řekla, že takto už ne. Proto jsem se rozhodla, že se chci dostat na druhý břeh, a naopak pomáhat hercům, aby zablokovaní nebyli. Aby dokázali pracovat sami se sebou a kreativně fungovat.
Mám zkušenost s Hamletem a ženskými postavami v Shakespearovi všeobecně. Konkrétně Sen noci svatojánské nebyl mou oblíbenou hrou, ale při aktuální práci na mostecké inscenaci jsem zjistila, že mi ta hra nebyla nikdy vysvětlená dobře a do hloubky, a proto jsem si k ní nenašla cestu. Neviděla jsem všechny vrstvy, které ta hra má, například kulturní, společenské, historické a autorské.
Takže až teď při zkoušení jsem se do Snu noci svatojánské tak trochu zahleděla.
Jaké bude mostecké zpracování inscenace? Na co můžeš diváky nalákat?
Inscenace bude situační, plná zajímavých motivací. S Filipem jsme se shodli, že doufáme v show, která bude vkusná, v intencích humoru, zároveň bude ctít Shakespearovskou tradici.
Ctít chceme také koncepci Zbyňka Srby. Inscenace bude pro diváky hravá a výpravná, což na velkém mosteckém jevišti vynikne.
Kam povedou tvé kroky po premiéře v Mostě?
Premiérou v Mostě se pro mě uzavře jedno celkem poklidné období a roztočí kolotoč přesunů a cestování. Pár dní po premiéře odlétáme s divadlem Houže na festival do indonéské Yogyakarty na mezinárodní festival Pesta Boneka, po návratu mě čeká zkušební proces pohádky pro důchodce, umělecká rezidence, kde se budu věnovat dramatizaci reportážní novely s názvem Papuša a začátkem příštího roku zkoušení absolventské inscenace v rámci školy.
Slovo dramaturga
Sen noci svatojánské se Williamu Shakespearovi zdál před více než čtyři sta dvaceti lety a dosud je to jedna z jeho nejlepších a nejhranějších komedií. Hra patrně vzešla ze soukromých svatebních oslav a svatba (jako téma) určuje strukturu i atmosféru celé hry. Navíc zde nalezneme paralely i s jinými Shakespearovými hrami, především s Romeem a Julií nebo s komedií Marné lásky snahy. V jádru rafinované zápletky jsou svatby, všudypřítomná láska a všelijaké magické záměny a komická nedorozumění.
Láska donutí čtveřici mladých milenců k riskantnímu činu: ocitnou se na útěku v hlubokém lese. Zde však uprostřed magické noci vládnou bytosti z jiných světů a osudy smrtelníků se proplétají a obracejí naruby. Nedosti na tom, nedaleko ještě zkouší skupinka amatérských divadelníků (v civilním životě řemeslníků) komedii o osudové lásce a jsou zkoušením natolik zaujatí, že si nevšímají vůbec ničeho, ani toho, jak se okolní les hemží zamilovanými páry.
Sen noci svatojánské je žánrově bohatou hrou, spatříme zde náznaky tragédie, komedie i burlesky. Pro hru jsou typické výrazně hudební, „cinkající“, libozvučné verše, a především Shakespearovo jedinečné a rozmanité vidění mileneckých vztahů. Diváci se mohou těšit na bujaré, syté a emotivně působivé divadlo.
