Mezinárodní festival DIVADLO s předními soubory z České republiky, Maďarska, Polska, Ruska a Slovenska

V polovině září se hlavním městem divadla stane již podevatenácté západočeská Plzeň. Od 14. do 22. září zde Mezinárodní festival DIVADLO uvede výjimečné inscenace předních zahraničních souborů, které u nás jinak nemáte šanci vidět: letos z Maďarska, Polska, Ruska a Slovenska. Zároveň zde uvidí diváci výběr z nejlepších domácích inscenací uplynulé sezony. Hlavní, především činoherní, program doplní představení alternativního a pohybového divadla, současného tance a nového cirkusu, diskuse a výstavy. Vstupenky na celý program jsou v předprodeji od 22. srpna, u zahraničních představení je zajištěný překlad do češtiny. Více informací na www.festivaldivadlo.cz.

Zahraniční soubory: Devatenáctý ročník zahájí 14. září slavné moskevské Divadlo Jevgenije Vachtangova s inscenací Strýček Váňa v režii uměleckého ředitele divadla a předního litevského režiséra Rimase Tuminase. Inscenaci, která sbírá nejprestižnější divadelní ocenění jako Mezinárodní Stanislavského cenu 2010 nebo Zlatou masku 2011, uvidí diváci také 12. září ve Státní opeře Praha. Tuminasův Strýček Váňa je soubojem vášní, rozbitých iluzí a nenaplněných nadějí. Výtvarně působivé obrazy, přesná souhra celého souboru, působící místy baletně artistním dojmem, impozantní herecký výkon Sergeje Makoveckého v hlavní roli, ale i nebývalý smysl pro sarkastické či absurdní pointování některých výstupů učinily z této inscenace událost moskevské sezony i význačných evropských festivalů.

„Velkým, a možná i kontroverzním, zážitkem se stane hostování budapešťského Národního divadla, Nemzeti Színház, s inscenací Led Vladimíra Sorokina,“ říká Kamila Černá, vedoucí dramaturgické rady festivalu. Inscenace o podivném bratrstvu vyvolených v současné Moskvě, kterou nastudoval režisér Kornél Mundruczó, hvězda současné maďarské kinematografie, v koprodukci se souborem divadla Krétakör, předvádí s neobvyklou otevřeností řadu erotických a násilných scén. Ty ale nepůsobí samoúčelně, odkazují na obskurnost soudobé ruské reality a skládají se v groteskní podobenství o hledání smyslu života v zemi, jejíž historie ani současnost mnohdy smysl nedává. Představení je přístupné od 18 let. Již druhým rokem se dramaturgie festivalu zaměřuje mimo jiné na tvorbu národních divadel. Led je první z titulů tohoto tematického bloku, který chce letos představit inscenace, jež vymykají vžité představě reprezentativního repertoáru velké národní scény, ať už svou provokativností, nebo experimentálním charakterem textu či nastudování. K dalším patří inscenace Hollyroth Slovenského národního divadla, Historický monolog pražského Národního divadla a Korespondence V+W z Reduty, scény Národního divadla Brno.

Z Polska dorazí do Plzně dva soubory: wroclawský Karbido s inscenací Stůl, fascinující kompozicí pro čtyři hudebníky a jeden stůl. „Muži, sedící kolem stolu, na něj bubnují a hrají za pomoci nejrůznějších jednoduchých nástrojů. Jejich produkce má humor i sílu, vtahuje diváky do světa alternativní hudby i dalších možností hudebního divadla,“ líčí Dora Viceníková, členka dramaturgické rady. Divadelní ústav Zbigniewa Raszewského z Varšavy uvede v Plzni inscenaci Ženský chór autorky a režisérky Marty Górnické, která získala několik nominací v kategorii nejlepší polská hudební inscenace a nejlepší alternativní divadlo. Scénář je složen z úryvků z Antigony, citací z děl moderní literatury, filmů a pohádek, ale i z jazykového balastu, který nás dnes obklopuje – reklam, sloganů a bezduchých projevů. „Ženy nejrůznějších profesí i věku mluví, křičí, šeptají, zpívají a jejich společný hlas se stává hudbou,“ doplňuje Viceníková.

Dvoje zastoupení bude mít na letošním festivalu také Slovensko: do Plzně se vrátí Slovenské národné divadlo, tentokrát s inscenací Hollyroth (režie: Rastislav Ballek), ve které herec Robert Roth originálně vypráví a zpívá o bizarním osudu spisovatele, překladatele a katolického kněze Jána Hollého. „Hollyroth byl oceněn jako nejlepší slovenská inscenace sezony a Robert Roth získal „Dosku“ za nejlepší mužský herecký výkon,“ zdůrazňuje Kamila Černá. Druhým zástupcem našich východních sousedů se stane divadlo P.A.T., které v koprodukci se Štúdiem 12 z Bratislavy uvede inscenaci M. H. L., dokumentární monodrama inspirované životem a dílem první slovenské profesionální divadelní režisérky Magdy Husákové-Lokvencové, bývalé ženy Gustáva Husáka. Autorka, režisérka i herečka Sláva Daubnerová se stala „Objevem sezony“ v prestižní anketě Dosky 2010, inscenace byla nominovaná i jako „Inscenace sezony“ a byla jí udělená Výroční cena Literárního fondu za režii a herecký výkon. 

České soubory: V rámci přehlídky českého divadla se letos festival soustředí především na mladou režisérskou generaci, jejímiž zástupci jsou například Jan Frič, Jan Mikulášek, Štěpán Pácl, Anna Petrželková a Daniel Špinar.

Divadlo Na zábradlí uvede v Plzni inscenaci Eurípides a kol.: Orestek (režie: Jan Frič), která slavný mýtus přenáší v pojetí mladého tvůrce do panelákového bytu jako příběh dnešních dětí dospívajících bez otce.

Za inscenaci Ibsenovy hry Brand / Oheň pražského souboru Transteatral získal režisér Štěpán Pácl Cenu Alfréda Radoka jako „Talent roku“. „Inscenaci pojímá jako partituru propojující hercův hlas, pohyb a sdělení s dynamikou scény a situace,“ uvádí Jan Kerbr, člen dramaturgické rady. V představení hrají mladí, generačně spříznění herci, a jejich výkony jsou obdivuhodné fyzickou připraveností, hudebním citem i smyslem pro rytmus.

Režisér Jan Borna se souborem Divadla v Dlouhé přepracoval českou klasiku Naši furianti do ostře groteskní inscenace, která drastickou komikou zvýrazňuje rysy a postoje postav a do absurdity dotahuje dané situace. Hlavními „hrdiny“ jsou vesničtí radní, kteří si v ničem nezadají s politickými představiteli našeho dnešního světa.

Ostravské Divadlo Petra Bezruče přiveze do Plzně radikální a nebojácné zpracování hry Romeo a Julie W. Shakespeara režisérky Anny Petrželkové. Panelákové sídliště, jekor, dechovka i kostýmy ušité z televizních dek vytvářejí z tohoto věčně platného, staletého textu konkrétní příběh s ryze současným podtextem a dnešními problémy.

Daniel Špinar, jeden z nejvýraznějších režisérů mladší generace, v inscenaci Čechovova Racka v Městském divadle Kladno, inscenuje klasické drama v mírně groteskní optice, jeho melancholický podtext se ovšem neztrácí. „Strukturou se Špinar vědomě hlásí k slavnému Léblovu Rackovi z Divadla Na zábradlí,“ doplňuje Jan Kerbr.

Emil Hácha, rozporuplná postava našich dějin, považovaná mnohými za zrádce národa, se stal námětem inscenace Historický monolog autorky Milady Součkové a režiséra J. A. Pitínského v pražském Národním divadle. Emila Háchu, který se snaží vysvětlit své postoje, názory i osudy, ztvárnila Eva Salzmannová, mlčícího TGM, o jehož kamennou tvář se Háchův monolog tříští, Karel Steigerwald.

Plzeňští diváci také budou mít příležitost vidět oceňovanou inscenaci Korespondence V+W Divadla Reduta, Národního divadla Brno. Režisér Jan Mikulášek, který si v posledních letech získal pověst jednoho z nejpozoruhodnějších talentů českého divadla, koncipoval svou inscenaci jako expresivně groteskní divadelní komentář toho, co stojí v dopisech obou mimořádných osobností v době, kdy se jejich cesty po únoru 1948 rozešly. „Výsledkem je emotivně silné a divadelně působivé přečtení dopisů i životních osudů V+W,“ dodává Jan Kerbr.

Dejvické divadlo přenese v inscenaci Dealer´s Choice režiséra Jiřího Pokorného plzeňské diváky do suterénu jedné londýnské restaurace, kde se odehrává napínavá partička pokeru. „Pokorného režie i herecké hvězdy Dejvického divadla skvěle pointují jednotlivé karetní partie a děj posouvají do absurdních a vykolejených poloh,“ uzavírá Jan Kerbr.

Inscenace hostitelských divadel: V inscenaci detektivního thrilleru Amberville aneb Drsné město hebkých plyšáků, kterou Divadlo Alfa uvedlo letos ve světové premiéře, jsou hlavními hrdiny plyšová zvířátka, která zvládnou vše – od kriminální zápletky až po nestandardní sex.

O slavnostní zakončení hlavní části se postará Divadlo J. K. Tyla s inscenací Verdiho Rigoletta v režii Róberta Alföldiho, maďarského tvůrce a zároveň ředitele Národního divadla v Budapešti. Inscenace je součástí mezinárodního projektu Armel Opera Competition and Festival. Alföldiho pojetí sice výrazně oponuje tradičnímu opernímu divadlu, ale Verdiho neznásilňuje, nechává se jím volně inspirovat k působivému, pro interprety sice velmi náročnému, ale pro diváky přitažlivému modernímu inscenačnímu tvaru.

Epilog: Jak se již stalo tradicí, naváže na hlavní část festivalu epilog, který plzeňským divákům představí zajímavé a divácky úspěšné inscenace pražských divadel: letos Studio Ypsilon s inscenací Jana Schmida T. G. M. aneb Masaryk mezi minulostí a dneškem, Divadlo v Řeznické s inscenací Po zkoušce v režii Martina Huby, Činoherní klub s inscenací Moje strašidlo režiséra Martina Čičváka a již zmíněné Dejvické divadlo s Dealer´s Choice.

Venkovní, alternativní a doprovodný program: paralelně s hlavním festivalovým programem poběží představení určená těm, co mají rádi alternativní divadlo, současný tanec, nový cirkus, pohybové divadlo a podobně. Sdružení JOHAN v prostoru železniční zastávky Plzeň – Jižní předměstí uvede například soubory Evrybáby, NANOHACH, Cirkus Mlejn, performera Ondřeje Lipovského a běloruské hosty Kornyag Theatre. Z venkovních soubor vystoupí Echt Streets Puppets s obrovskými loutkami a Divadlo Continuo s představením Finis Terrae. Festival také doprovodí výstava evropského divadelního plakátu, workshop a výstava divadelní fotografie, videoworkshop i diskuse.

Vstupenky na festival Divadlo 2011 jsou v předprodeji od 22. srpna na obvyklých místech nebo je můžete zakoupit on-line v síti Plzeňská vstupenka. K dostání jsou v cenových relacích od 90,- do 300,- korun. Držitelé průkazů ZTP mají slevu 50 %, studenti 25% a na představení v ulicích je pro všechny diváky vstup zdarma. Studenti uměleckých škol, kteří se na festival akreditují, budou vpuštěni zdarma na ta představení, kde nebudou před začátkem obsazena všechna místa v sále.

 

Minianketa s některými zahraničními tvůrci

1) Čím je vaše představení unikátní, zajímavé? Proč by diváci měli představení vidět?

2) Co pro vás znamená divadlo obecně jako způsob uměleckého vyjádření? Proč by lidé měli chodit do divadel?

3) Znáte nějakého českého tvůrce? Spolupracoval jste s někým od nás?

Režisér Kornél Mundruczó, Led (Vladimír Sorokin): Nemzeti Színház, Budapest  (HU)

1) Scénář Vladimíra Sorokina není úplně obvyklý. V příběhu dochází k mnoha extrémním situacím, což může diváky přimět k tomu, aby se zamysleli nad jinou perspektivou svého vlastního běžného života a nad jeho určitými aspekty. 

2) Divadlo je zároveň diskusí názorů a komunikací s divákem. Je to pro mě vlastně takový společenský zážitek s možností katarze.

3) Ne, bohužel jsem zatím s žádnými českými divadelníky ani s filmaři ještě nespolupracoval.

Dodatečná otázka: Jaký je pro vás rozdíl v režii filmové a divadelní?

V případě filmu jsem to já, kdo rozhoduje o tom, kde bude kamera a co chci pak vlastně vidět. Narozdíl od toho je v divadelním představení kamerou úplně každý z publika.

Marta Górnicka, Ženský chór, Divadelní ústav Zbigniewa Raszewského, Varšava (PL)

1) 25 žen na pódiu. Rozdílného věku. Rozdílných profesí. Křičí, šeptají, smějí se, řeční a zpívají. Využívají různé texty - od Antygony přes Agambena k citátům z novin, filmům a reklamám - a tvoří tak formu, v níž se potýkají s jazykem a s kulturou. Poslechněte si CHÓR! Poslechněte si, jak plive písek, který mu uvízl v hrdle. Jak si hlásí o slovo a jak psi potom pod jazyk nastražuje bombu. A jak tu bombu odpaluje vlastním smíchem.

2) Divadlo je pro mě místem, ve kterém se pozastavujeme nad systémy. Popichujeme je a snižujeme jejich hodnotu. Rozebíráme kulturní stereotypy. Divadlo, které využívá slova/těla, může vlastně fungovat jako revoluční nástroj. Neboť slovo má revoluční sílu. Jděte pryč z televizního matrixu a pojďte se podívat a poslechnout si CHÓR!

3) Znám Zelenku a Spišáka, protože oba pracovali na varšavských scénách. A samozřejmě také Borise Kudličku. Zatím jsem ale neměla tu čest pracovat s žádným českým tvůrcem.

Herec Robert Roth, Hollyroth, Slovenské národné divadlo, Bratislava SK 

1) Docela živé představení v mrtvém jazyku. Doporučuji přijít minimálně ze zvědavosti.

2) Divadlo je v dnešním digitálním světě můj paralelní analogový život. Je to moje morální instituce, tak proto.

3) Můj vztah k českému divadlu je více jak přátelský. Je to bratrství, jež v roce 1993 nezaniklo.

Režisér Rastislav Ballek, Hollyroth, Slovenské národné divadlo, Bratislava SK

1) Diváci uvidí dva interprety, herce a dýdžeje, kteří budou hrát podle not starého zapomenutého básníka. Je to divadlo, které chce být esencí divadelnosti.

2) Divadlo znamená ještě stále především tajemství. Existují rozličné žánry, ale pořád je to to stejné tajemství, jako v prahistorickém okamžiku, kdy se první člověk stal hercem.

Michal Litwiniec, člen Karbido, Wroclaw (PL), představení Stůl:

1) Je to fakt, že v hudbě nejsou žádné hranice, což znamená nekonečno. To, že můžete hrát hudbu na všechno, protože hudba je všude.

2) Divadlo je součástí kultury každé země, dává nám uměleckým způsobem přímý kontakt s lidskými emocemi.

3) Ještě jsme nespolupracovali s žádnými českými divadelníky. Znám dramatika Josefa Topola, moji rodiče inscenovali jeho hru v divadle Kalambur ve Vratislavi. A také – Zdeňka Potužila, ředitele bývalého Divadla na okraji v Praze, a zároveň známého divadla Kalambur.