Minor žije! – vzpomínky na budoucnost

Celá Causa MINOR obestřená doposud dohady, trpkostmi, ale i očekáváním, má tak trochu podobu moderního sci-fi. Dlouhou dobu loutkáři považovali pavilonek na Soukupově (Senovážném, Gorkého) náměstí za něco jako Národní loutkové divadlo. Mělo svůj vzestup i pády, ale konec jeho historie asi navždy zůstane temným bodem v českých divadelních dějinách historii XX. století. Divadlo MINOR totiž najednou zčistajasna zmizelo, jako kdyby ho unesli mimozemšťané. Zbyl po něm jen kráter a velmi opožděné rozhořčení i rozpaky zúčastněných i přihlížejících. Následné hledání nového působiště i probíhající rekonstrukce byly nejdříve pod ostrou lupou veřejného zájmu (někteří se ještě pamatovali na pětiletou nákladnou přestavbu ÚLD v 70. letech), s uplývajícím časem (a nastavovanými stavebními termíny) se však všichni trochu unavili, a tak zpráva o dlouho očekávaném znovuotevření divadla dokonce všechny trochu zaskočila. Ale je tomu tak, MINOR, přesněji řečeno jeho personál a fundus konečně zakotvili na nové adrese.

Celý příběh je mnohým důvěrně známý, ale už teď je skoro jisté, že lidské paměť většinou velmi rychle zapomíná to nepěkné a rychle si zvyká na to lepší. Pro děti, které dnes začínají do Minoru ve Vodičkově ulici chodit, bude jejich první vzpomínka na loutkové divadlo spojena už jen s tímto prostorem. A tak jen pár kronikářských dat, poznámek a obrázků, protože…

Trocha historie nikoho nezabije

Podivuhodná historie jedné budovy

Budova na dvoře za domem čp. 28 na Soukupově (později Gorkého, dnes Senovážném) náměstí byla postavena roku 1928 architektem B. Hypšmanem. V letech 1928-45 zde byla německá Kleine Bühne, v letech 1945-49 Divadlo mladých pionýrů. Na podzim roku bylo divadlo přeměněno na loutkovou scénu a budova byla (jako součást Slovanského domu) dlouho majetkem KSČ. Na podzim roku 1999 byla budova divadla - majetek magistrátu Hl. města Prahy - zbourána.

Ústřední loutkové divadlo - v datech a událostech, které charakterizují i proměny jeho názvu:

27. 9. 1949 Vydáno provozovací povolení ÚLD v Praze, vedenému uměleckým ředitelem dr. Janem Malíkem a administrativním ředitelem Jiřím Lormanem

26. 2. 1950 - první premiéra ÚLD, Jiráskův Pan Johannes

30. 11. 1960 - první premiéra v nově získaném divadle Sluníčko (dříve Divadlo dětského domu, Na Příkopě). ÚLD má tedy dvě scény, pro hlavní budovu zůstává původní název

1967 - ředitelem divadla je jmenován Jiří Filipi

1970-1975 probíhá rekonstrukce hlavní scény ÚLD

únor 1976 - slavnostní otevření zrekonstruované hlavní scény s novým názvem Loutka inscenací hry J. K. Tyla Strakonický dudák

1. 8. 1980 - ředitelem se stává Jiří Jaroš

1. 4. 1981 - vzhledem k havarijnímu stavu je zastaven provoz divadla Sluníčko. Nebylo už nikdy navráceno zpět svému účelu ani do svazku divadla, ani jako samostatná pražská dětská loutková scéna

září 1984 - ředitelem je jmenován Tomáš Engel

leden 1987 - scéna Loutka je přejmenována na Divadlo u věže

září 1988 - název scény se upřesňuje na Divadlo u Jindřišské věže

1. 6. 1990 - ředitelem je jmenován Karel Makonj

1. 6. 1991 - divadlo je přejmenováno na Divadlo Minor

1.10.1998 - ředitelem je jmenován Zdeněk Pecháček, který sestavuje nový soubor divadla

11. 1999 - budova divadla Minor na Senovážném náměstí je zbourána

5. 12. 2001 - divadlo Minor zahajuje provoz v rekonstruovaných prostorách ve Vodičkově ulici slavnostní premiérou Kubínovy a Vašíčkovy Vody čerstvosti.

Divadlo MINOR - Vodičkova č.6

Ředitelství divadla Minor přesídlilo na novou adresu v létě 2000. Jedná se o prostor bývalého kina Skaut, majetek Hl. města Prahy, který byl řadu let mimo provoz. Magistrát jej určil k rekonstrukci jako náhradu za původní budovu divadla na Senovážném náměstí.

Generálním projektantem stavby byl Ateliér ATD vedený ing. arch. Alešem Kletenským. Po několika zdrženích byla na podzim r. 2000 vyhlášena veřejná obchodní soutěž na dodavatele stavby, z níž vyšla vítězně firma Metrostav.

Sál s kapacitou 205 diváků má podobu klasické kukátkové scény. I přes elevaci je možno jej přestavět na poloarénu s kapacitou 136 diváků nebo na arénu s kapacitou 109 diváků vhodnou především pro zvláštní divadelní projekty. Kromě sálu je v divadle k dispozici také zkušebna, kterou lze využít ke komorním akcím asi pro 30 diváků. Navíc se počítá s velkým využitím foyeru s barem a dalších prostor divadla.

Během svého více jak dvouletého působení mimo vlastní scénu hostoval Minor v divadlech Komedie, U Hasičů, v Řeznické, Kalich a na dalších mimopražských scénách. Jednu divadelní inscenaci uvedlo divadlo v pražské ZOO (O hloupé žirafě a nezbedných pelikánech) a jednu na nádvoří Novoměstské radnice (Johannes doktor Faust).

Důležitou oblast, které chce divadlo věnovat velkou pozornost, představuje spolupráce s pedagogy a studenty DAMU - s katedrou alternativního a loutkového divadla. Jedná se o společnou tvorbu inscenací, na nichž se bude divadlo podílet jednat poskytnutím prostoru a času k jeho veřejnému provozování v rámci svého repertoáru a také účastí herců svého souboru. Konkrétním příkladem právě této spolupráce je jedna z posledních premiér divadla - pohádka Sedmero krkavců.

Tolik tedy osudy jedné scény v pár datech a větách. O tom, bude-li další historie Divadla Minor "vzpomínkami na budoucnost", hledáním stop, navazováním na tradice, inspirováním se dávnou slávou či poučenm se z omylů jednoho loutkového divadla, které stávalo na Gorkého náměstí, si od této chvíle bude určovat nové divadlo samo. Neúprosný čas začal 6. 12. 2001 odpočítávat pro Minor nový leotopočet.

(zpracovala -mik-)

Loutkář 1/2002