Mirko Matoušek: Polárka čtyřletá
Ve třetím a čtvrtém čísle Loutkáře 2001 informoval Vít Závodský rozsáhle o dvou přelomových letech (1999 - 2000), ve kterých se významná česká amatérská loutková scéna Jitřenka v Brně proměnila v profesionální Alternativní divadlo pro děti a mládež Polárka.
Po dvou letech snad bude užitečné (alespoň pro historii) zachytit, jak krystalizují ambice tohoto nově utvářeného divadelního organizmu.
Pod pojmem alternativnosti se dnes módně skrývá leckdo a ledacos. Chápeme-li ji však v divadelním prostředí jako osobitou dílnu danou spřízněností generační i názorovou, ve které místo tradiční dramatické předlohy nastupuje scénář vzniklý z tvořivosti vůdčích uměleckých osobností nebo jako kolektivní dílo, o jehož konečné jevištní podobě rozhoduje režisér v úzké spolupráci s výtvarníkem a hudebníkem - pak je Polárka prokazatelně divadlem alternativním.
V obklopení zatím populárnějších a kritikou více sledovaných brněnských divadel si Polárka začíná upevňovat nezastupitelné postavení narůstající osobitostí svých projektů; soustředěním na vlastní autorskou tvorbu či scénáře z hodnotné literatury; rovnoměrným rozdělením repertoáru na všechny věkové skupiny od nejmenších dětí, přes starší děti až k dospívající mládeži, studentům středních a vysokých škol; růstem generačně vyrovnaného souboru s výjimečnými jedinci (například tvárný David Smečka vždy stylově přesný s ostře konturovaným herectvím a zároveň autor scénářů a scénických hudeb, nebo osobité typově určené herečky Jana Horčičková, Helena Plecháčková či Jiřina Koňuchová).
Nejsilnější opusy tématem i étosem vznikají pro starší věkové skupiny. Jsou lákavou příležitostí k seberealizaci, k osobní a generační výpovědi. Naopak úroveň některých mateřinkových představení (vyjma inscenací Zoji Mikotové) kolísá v neujasněnosti záměru a snad i v podcenění. DIFA JAMU mladé divadelníky pro tuto tvorbu vůbec nepřipravuje, nesděluje jim nejkvalifikovanější názory na ni. O pěstování vztahu nemluvě. Divadlo pro nejmenší děti žádá více pokory a znalosti o nich; dnes i více nekonvenčnosti v práci na jevištním tvaru. Takové, o jakou Polárka usiluje v repertoáru pro zralejšího diváka.
Základním pramenem Polárkovského seskupení a směřování je úzké napojení ředitele Mgr. Jaroslava Tučka, uměleckého šéfa Jana Mikuláška (nedávno vystřídal v této funkci Martina Čičváka) a dramaturga Miroslava Oščatky na divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a její studijní scénu. Ještě studující nebo čerstvě absolvující režiséři, dramaturgové, výtvarníci a herci dostávají na půdě Polárky (jeviště i komorního prostředí Na Pokusně) příležitost svobodně realizovat svoje mladé ambice, představy, nápady - které jim školní prostředí přes veškerou toleranci nedovolilo ať už z časových, prostorových či studijně-programových důvodů.
Pro zajímavost uvádím několik jmen spolupracovníků z poslední sezony: dramaturg a režisér Miroslav Oščatka, režiséři Martin Čičvák, Jan Mikulášek, Tomáš Svoboda, Jaroslav Tuček, Zoja Mikotová, Jakub Maceček, Ondřej Elbel, Martin Františák, Rostislav Ballek a celá řada mladých výtvarníků a autorů hudeb.
Herecký soubor ve spolupráci s těmito režiséry a v řadě velice různorodých úkolů všestranně roste (mluva, pohyb, zpěv, smysl pro stylovost). Nárok na zvládnutí průměrně dvaceti premiér ročně se zdá být na prvý pohled šibeniční až nebezpečný. S rostoucí vybaveností a zkušeností herců však mizí nedotaženosti začátků této praxe před dvěma lety. Herci musí zvládat širokou škálu od projevu výsostně civilního k maximálně stylizovanému až pantomimickému-artistickému. Projev jednou jadrný až drsný, jindy naopak křehký a lyrický. Vždycky však velmi živý bez ustálených návyků a klišé.
Kdysi obdobně vznikající generační seskupení, které na sebe na dlouhá léta strhlo pozornost mladých i odborné veřejnosti, Husa na provázku a Ha-divadlo, ztrácejí přirozeným vývojem v dlouhověkosti pel generačních souborů a po letech ztrát a proměn znovu nabírají v současné době druhý dech.
Mladé obecenstvo stále přitahuje studijní scéna DIFA JAMU Marta a právě tito diváci začínají postupně přicházet na večerní představení Polárky za svými z Marty známými jmény a tvářemi.
Loutkové divadlo Radost věnuje převážnou část své produkce nejmenším dětem a jeho odběhnutí od mládežnického či "dospěláckého" repertoáru se pohybují ve zcela odlišném žánru vysloveně komickou notou plnou muzicírování, gagů, nadsázek až parodií.
Jiná divadla hrají pro děti jen zcela zlomkovitě. Především pro děti nejmenší. Mahenova činohra na své Malé scéně přibližně 5x měsíčně, Divadelní studio "V" stejný počet o sobotách a nedělích. Divadelní studio Dialog jen výjimečně 2 - 3x do měsíce. Divadlo Fénix cca 4x v měsíci pro studenty. Amatérské loutkové divadlo Bedruňka při Salesiánské oratoři zcela ojediněle v podprůměrné kvalitě.
Takže: onen vyšší dětský věk obhospodařuje pravidelně a kvalitně v současné době především tvorba Polárky.
V tomto rozložení se na jevišti Polárky objevují již taková představení, která by si zasloužila vystoupit mimo zdi tohoto divadla - a se kterými by se měla seznámit širší veřejnost (i odborná). Mám na mysli především Alenku 01 plnou křehké znakovitosti, snové magičnosti a emocionality. Stvořil ji volně podle fragmentů z knihy Lewise Carrolla tvůrčí tým okolo Martina Čičváka. Velice ji doporučuji na některou z celostátních přehlídek (například Přelet, Skupovka nebo inspirativní na Chrudimi). Škoda, že se z tvorby Polárky téměř vytratil této scéně kdysi vlastní podíl loutkařiny. Ale není divu! Mladá "jamácká" krev se s loutkami na půdě školy nesetká - semínko není zaseto. Současně je známo, že výroba loutek je nákladná, časově náročná. Při prudkém chrlení premiér bez výrobního zázemí a při současném rozpočtu se Polárka na toto území nepouští.
Funkci ředitele Polárky i nadále vykonává Mgr. Jaroslav Tuček. Jeho zásluhou se podařilo zklidnit a stabilizovat podporu Úřadem městské části Brno-střed. Statutárním městem Brnem, Ministerstvem kultury ČR a řadou sponzorských firem i agentur. Výsledkem je zvýšený počet herců (průměrně 12), technických i administrativních pracovníků, stále probíhající vylepšování technického vybavení, estetického vzhledu exteriéru i interiéru divadla, náklady na propagaci atd. Od června do září 2003 je plánována rozsáhlá rekonstrukce a dostavba divadla (větší předsálí s občerstvením pro diváky, zázemí pro technický a administrativní personál).
