Morávkův film Bandité pro baladu zrcadlí obdiv k Zakarpatské Ukrajině
Obdiv k osudu zakarpatských Ukrajinců je hlavním motivem nového filmu Vladimíra Morávka s názvem Bandité pro baladu. Legendu o Nikolovi Šuhajovi zpracoval režisér jako road movie z ukrajinské Koločavy. V práci s neherci se režisér odkazuje i k Miloši Formanovi. Důležitá je pro snímek hudba, písně z muzikálu hraje Jihočeská filharmonie. ČTK to řekl Morávek. Film měl 4. listopadu republikovou premiéru v budějovickém kině Kotva.
"Vychází to z našeho zážitku, kdy jsme se rozhodli, že zažijeme cestu Jihočeské filharmonie do Koločavy, kde na závěr zahraje slavný koncert z Balady pro banditu. Při tom se stalo moc malých katastrof, já si je všechny zapisoval. Pak jsme se rozhodli, že na příběh toho hrozně dobrého úmyslu evropských intelektuálů, kteří milují jakousi hudbu a příběh a chtějí ho provést v prostoru jeho vzniku, navážeme, co všechno se při tom pokazí," řekl Morávek. Ve filmu tak zrcadlí reálný zážitek, který byl podle něj legrační, dojemný a katarzní.
Klíčovou postavou je mladá ukrajinská dívka (Tereza Marečková). Ve snímku se objeví i autor hudby ke slavné inscenaci Miloš Štědroň či herci Miroslav Donutil a Boleslav Polívka. Herce, do nějž se zamiluje dívka z Koločavy, ztvárnil Jan Zadražil.
Natáčelo se v Brně a na Zakarpatské Ukrajině, která byla kdysi součástí Československa. "Ten film je o nebetyčné lásce. O Zakarpatské Ukrajině, o kraji, kde Nikola Šuhaj loupežník byl slavným mužem. Zakarpatští Ukrajinci byli součástí československého státu. Jediné československé vojsko, které se nevzdalo v březnu 1939, bylo na Koločavě, protože vyhlásili samostatnost a hned druhý den na ně zaútočili Maďaři. A oni bojovali, čtrnáct dní bojovali za ideje zanikajícího československého státu," řekl Morávek. Stejně tak chtěli patřit do Československa, když zanikl Sovětský svaz. Podle Morávka v sobě mají obrovskou lásku k idejím českoslovenství. Ctí Leoše Janáčka, Bedřicha Smetanu, Aloise Jiráska. "To vás zahanbuje. Vidíte, jak někdo miluje něco, k čemu vám lásku už rozmluvili. Zastydíte se, zatoužíte být lepší. Obdiv k osudu zakarpatských Ukrajinců je hlavní motiv filmu. Velmi dojemně touží po čemsi, čeho se jim nedostává, a oni to nepřestávají milovat. To je posilou i pro naše životy: milovat i to, co ztrácíš," řekl Morávek.
Morávek zapojil místní obyvatele, trochu v duchu formanovských filmů šedesátých let 20. století. "Jako když Forman točil film Hoří, má panenko. Ve filmu je velmi těžké rozpoznat, co je realita a co inscenovaná realita. Proto tam nakonec asi nejvíc excelují Martin Huba a Pavla Tomicová, lidé, kteří dokážou hrát tak, že to žijí," řekl režisér.
Dalším zásadním 'hercem' je hudba. Štědroňovo dílo vnímá Morávek jako strhující melodie, "vytí mužských srdcí, odpovědi ženských hlasů, humor, laskavost. To je velkolepý tvůrčí čin. A Jihočeská filharmonie svým nastudováním těchto písní udělala podobně záslužný čin," řekl režisér.
Je to jeho třetí celovečerní snímek, po Nudě v Brně (2003) a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005). Míní, že novinka je oproti nim tesknější. "Také osud Evropy a Zakarpatské Ukrajiny je tesknější. Jihočeská filharmonie nádherně zpívá na téma úzkosti. A to je to, co má teď umělec dělat," řekl Morávek v narážce na válku na Ukrajině.
Balada pro banditu je příběhem podle románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník. Šuhaj byl skutečnou postavou, zahynul v srpnu 1921. Příběh zpracovali filmaři i divadelníci. Nejslavnější je inscenace Milana Uhdeho a Miloše Štědroně v brněnském Divadle Husa na provázku ze 70. let 20. století. V širokou známost vstoupil příběh i díky filmu z roku 1978, kde hráli hlavní role Miroslav Donutil a Iva Bittová.
