Muž mnoha talentů Jiří Šlitr toužil po Broadwayi
Snad denně někde zní některá z písniček, které složil, byť Jiří Šlitr zemřel už před čtyřiceti lety, 26. prosince 1969. Múzami zlíbanému umělci v buřince ze zapadlé vísky z Podkrkonoší se dostalo mnoha talentů, jež se nejvíc projevily v hudbě a v malování. Zpěvák, skladatel, malíř, humorista a doktor práv působil na veřejnosti nesměle a zakřiknutě, v české kultuře ale zanechal výraznou stopu. Byť mu bylo vyměřeno málo času.
Šlitr byl veřejnosti znám jako polovina herecké a skladatelské dvojice. Vždy trochu nejistý, trochu v pozadí, čekající až na něho přijde řada. A přicházela na něj často. Stihl složit hudbu téměř ke 330 písničkám, hrát v asi dvacítce divadelních her, třech celovečerních a osmi televizních filmech.
Že je vystudovaný právník, bylo obecně známo, odtud pramenila i jeho přezdívka Doktor Klavír (neboť byl i vynikající klavírista). Méně se vědělo o jeho výtvarných aktivitách, přestože ilustroval přes 20 knih.
Krajina posedlá tmou, Klokočí, Nashledanou, Pramínek vlasů... ještě dnes zná Šlitrovy písničky celý národ. A divadlo Semafor, které založil s Jiřím Suchým, spoluvytvářelo 60. léta.
Nezvalovsky ušlechtilou náladu Suchého textů Šlitr vyvažoval vizáží "blumy" v pruhovaných kalhotách a košili, s kšandami a černým tvrďákem. V soukromí byl zato gentleman, mluvil výborně německy, rusky, francouzsky a anglicky.
A velký svět zahraničního umění jej vábil. Ještě před založením Semaforu byl s Laternou Magikou v Bruselu a na zájezdech v Polska, Vídni a Londýně.
Snil o Broadwayi. V polovině šedesátých let odjel do USA. V New Yorku měl samostatnou výstavu, dopisoval si Kirkem Douglasem a Burtonem Lanem. První kontakty mu zajistil Jiří Voskovec, který na něj také vzpomínal: "Tahal z kapes skicáky plné oslnivě pravdivých rychlokreseb všech koutů New Yorku."
Za mořem to nakonec nevyšlo, o to úspěšnější však byl doma. Semafor v té době patřil ke špičce české divadelní kultury. Před divadlem se vinuly nedohledné zástupy, Šlitr se Suchým psali hit za hitem, hru za hrou. Taková ztráta krve, čtyři písničková pásma o Zuzaně, Kdyby tisíc klarinetů. A asi nejslavnější Jonáš a Tingtangl, ve kterém Šlitr poprvé vystoupil na semaforské jeviště i jako osobitý zpěvák a Suchého herecký partner.
Stihl toho neuvěřitelně moc: malování, film, nahrávání pro gramofonové firmy, televizní natáčení a vystupování v divadle. Se Sylvou Daníčkovou z Laterny Magiky, ke které měl blízko i osobně, připravoval k vydání několik dětských knížek. Do práce vkládal celou osobnost, ale ten nepatrný kousek soukromí, který mu zbýval, si střežil tak pečlivě, že ani jeho nejbližší o něm nevěděli téměř nic.
Hudební i výtvarný talent v něm klíčil už od tří let v Zálesní Lhotě u Vrchlabí (narozen 15. února 1924). První zdědil po matce, druhý po otci učiteli. V roce 1938 se Šlitrovi museli vystěhovat do Rychnova nad Kněžnou, kde Jiří nastoupil na gymnázium. Pozdější studia práv v Praze dopadla zdárně, po promoci však otci předal diplom a věděl, že tím to skončilo.
Po vojně pracoval jako výtvarník v Ústředním domě armády a první písničky složili s Pavlem Koptou, který jej seznámil s Miroslavem Horníčkem. Ten jej obsadil do svého pořadu a taky seznámil s Jiřím Suchým.
První písní z jejich společné dílny byl Hamlet, o jehož textu Šlitr prohlásil, že se nedá zhudebnit. A od té chvíle byla jeho prioritou hudba, i když malovat nikdy nepřestal. Na scéně zprvu působil nejistě. "Před premiérou za mnou přišel režisér: Pane Suchý, já tam Šlitra nemůžu pustit. Pak Jiří řekl první větu a obecenstvo se smálo. Po druhé následoval aplaus. A když řekl třetí, myslel jsem, že uletí střecha," vzpomínal na jejich začátky Jiří Suchý.
Po mnoha slavných hrách v Semaforu si oba v roce 1966 střihli samostatné programy - Suchý Benefici a Šlitr Ďábla z Vinohrad, hodně bigbítový a méně intelektuální projekt. A po dalších dvou hrách už následoval jen Jonáš a doktor Matrace, hra okořeněná špetkou humoru z podivnosti doby, pro kterou Šlitr napsal své nejhezčí melodie včetně songu Jó, to sem ještě žil. A jeho tragická smrt 26. prosince 1969.
Zůstaly písničky, jež časem zlidověly. A muzikantské obrázky a dívčí akty, které vešly ve známost až po jeho smrti.
Zdroj: Jitka Bojanovská, rmi
