Na dno zavede studenty nový autorský muzikál v Divadle na Orlí
V autorské novince nazvané Na dno se při páteční premiéře Divadla na Orlí představí letošní absolventský ročník muzikálového herectví z Divadelní fakulty JAMU. Tvůrci muzikálu Na dno jsou libretista Pavel Drábek a skladatel Ondřej Kyas tedy přední tváře seskupení Ensemble Opera Diversa. Druhá světová premiéra titulu, který připravil operní režisér, pedagog a další tvář tohoto nezávislého souboru Tomáš Studený, se uskuteční 13. února 2015 v 19 hodin ve jmenované Hudebně-dramatické laboratoři JAMU v Orlí ulici.
Muzikál vznikl na objednávku docentky Sylvy Talpové pro její absolventský ročník. Tajemný název zčásti odráží téma hry. Skupina studentů připravuje své absolventské představení, čímž se situace na jevišti občas až překvapivě přesně protíná s reálnými situacemi skutečných herců. Hraje, tančí a zpívá se tady také o osobní krizi nastávajících absolventů, kteří opouštějí bezpečí studentského stavu a vstupují do života i přesycené a nelítostné reality profesionálního muzikálového divadla. Celá skupina osmi protagonistů ale i každý zvlášť tady klesá na pomyslné dno, aby se od něj odrazil a našel v sobě především sílu a chuť poprat se s náročnou profesí, uměleckými problémy i životními peripetiemi. „Jakmile se odrazíme ode dna, už potom jen stoupáme. Ale nejdřív se k tomu dnu musíme přiblížit,“ komentuje název i téma dramaturg Miroslav Ondra.
Titul je podle libretisty Drábka napsaný přímo na tělo pro letošní ročník. „A je to muzikál o tom, o čem jej má smysl psát takříkajíc z bodu nula a příběh o tom, jak se muzikál nacvičuje a co z něj dělá zajímavou věc,“ uvedl Drábek. Autor hudby Ondřej Kyas pak komponoval muzikál taktéž s ohledem na hlasové rozsahy jednotlivých aktérů. O hudební doprovod se v osmdesátiminutovém kusu postarají studenti Katedry jazzové interpretace HF JAMU v tomto nástrojovém obsazení: klavír, kytara, basa, bicí, trubka, trombon a saxofon. Kyasova muzika podle dramaturga Ondry vyniká bohatými vícehlasy, ale také něhou některých milostných písní a je velmi „barevná“.
S choreografkou Hanou Halberstadt a studentkou ateliéru scénografie z Divadelní fakulty Lucií Sedláčkovou se režisér Studený chtěl vyhnout jakékoliv vnějškové efektnosti, ponořit se tak na pomyslné dno a najít jakési esenciální kouzlo muzikálu. „Snažili jsme se všechny prostředky podřídit vnitřnímu obsahu, tomu že všichni ve skutečnosti řeší životně zásadní otázky, které se v daném čase zdají z letmého pohledu jako blbiny. Hraje se zcela vážně o tom, že radost je hluboká věc, ve skutečnosti je právě pocit radosti tím nejvíce transcendentálním a nejlidštějším pocitem, což je dnes, kdy se vysmíváme otevřeně pravdoláskařům a všemu, co jen zavání upřímností, velmi odvážné téma,“ řekl k inscenaci režisér Studený.
Práce s mladými muzikálovými herci je pro operního režiséra naprosto novou zkušeností: „Je zajímavé, sledovat jak rozdílně jsou herci v opeře činohře i muzikálu ustrojeni vnitřně, ostatně i vnějškově.“ Velkým kladem této skupiny osmi protagonistů je podle Studeného nesmírně otevřený a vlastně nadšený přístup ke všemu. „Ta otevřenost v přístupu, to je něco, co mi u operních adeptů někdy trochu chybí, nosívají si totiž sebou do profese více vnitřních bloků, záseků a předsudků,“ uvedl Studený na adresu aktérů zajímavé inscenace.
