Na půlroční tvůrčí pobyt ve Švýcarsku pojedou výtvarníci Kateřina Šedá a Jan Šerých

ZPRÁVA VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ BERN

 

1. prosince 2004 vypsal Divadelní ústav ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR a Odborem kultury města Bern výběrové řízení na 6 měsíční tvůrčí pobyt (1.8.05 - 31.1.06) v Bernu pro českého výtvarného umělce. Cílem tohoto výměnného programu je podpora a spolupráce v umělecké oblasti mezi Českou republikou a Švýcarskem. 

 

Odborná komise ve složení Pavla Petrová, Dušan Brozman, Vít Havránek, Tomáš Vaněk, Tomáš Svoboda, David Kulhánek zasedala 27.1.2005 a posoudila celkem 33 žádostí. Po dlouhé diskusi, přihlížející k různým aspektům rezidenčního pobytu i tvorby jednotlivých umělců, komise dospěla k závěru, že kvalita přihlášených umělců učinila výběr mimořádně komplikovaný. Z tohoto důvodu se nakonec rozhodla rozdělit stipendium mezi dva české umělce (2x 3 měsíce). Vybranými stipendisty jsou Kateřina Šedá (srpen – říjen 05) a Jan Šerých (listopad 05 – leden 06).

 

Kateřina Šedá byla vybrána na základě síly svých prací reprezentující nejmladší nastupující generaci. Její "site specific" koncepty situované do života na malé vesnici komise ocenila pro velmi osobitou angažovanost a konkrétní produkční nasazení. Fenomén mechaničnosti žitých situací v rámci určitého společenství je v jejích pracích zachycen nekompromisně a zároveň s velmi citlivě civilní atmosférou. Představené koncepty významově přesahují 

i jejich "lokální" společenské zakotvení.

 

Jan Šerých prokazuje dlouhodobě koncentrovanost svých prací. Jeho ultimativní přístupy

v souvislosti k současné malbě, videu a instalaci  komise považuje za velmi kvalitní nejen v rámci produkce na české výtvarné scéně. Jakási provokující neosobnost výrazových prostředků, se kterými pracuje, tematizuje otázku "do jaké míry je umělec pouhým výrobcem umění ?". Komise také ocenila jeho věcně a sebereflektivně formulovaný motivační dopis.

 

Kateřina Šedá – životopis

 

Narozena 12. prosince 1977 v Brně.

 

Studium

 

1992 – 1995  SPŠ Hodonín

1995 – 1999  SŠUŘ v Brně (grafika)

1999              AVU v Praze (doc. V. Kokolia)

 

Kolektivní výstavy

 

1998      ŠUŘ, Městské divadlo v Brně

1999      ŠUŘ, Galerie mladých, Brno

2002      TICHO, PROSÍM, MALUJI!, Galerie u Prstenu, Praha

2003      DŮM UMĚNÍ, Brno

2003      281 m², Galerie Václava Špály, Praha

 

Projekty

 

1999      SPANÍ NA HROBECH, Líšeň

2000      BEZDOMOVEC (objevení nové kultury)

2001      VÝSTAVA ZA OKNY, Líšeň (150 obyvatel)

2002      1.SJEZD NEDĚLNÍCH MALÍŘŮ, Líšeň

               TICHO PROSÍM, MALUJI!

               KARLŮV MOST

2003       NIC TAM NENÍ, Ponětovice (300 obyvatel)

2004       VÝCHOVA DÍTĚTE

 

Ocenění

 

2000       Cena primátora města Brna (soutěž Životní styl)

2002       Cena ateliéru AVU

2003       Cena ateliéru AVU

2004       Cena sdružení Tranzit – vývojový grant

 

Motivační dopis

 

Moje tvorba by se dala charakterizovat jako práce s lidmi v jejich přirozeném prostředí (nebo ve veřejném prostoru) – pro osvětlení uvádím tři své práce:

 

Prvním mým sociálním projektem byl „BEZDOMOVEC“ (2000). Rozhodla jsem se prozkoumat prostředí hypermarketů. Přišlo mi totiž, že jsou to jediné galerie pro nejširší veřejnost. Nechala jsem zaměstnat v brněnské Hypernově a za jejím areálem jsem se seznámila s bezdomovcem, který se živil zbytky salámů, které obchod ve velkém množství vyhazoval. S trochou nadsázky se dá říct, že žil v obrovské hromadě šlupek od salámů. Napadlo mě, že mu z tohoto materiálu vyrobím předměty denní potřeby, které mu chybí. Po důkladném vyčištění šlupek jsem z nich ušila kabát, tašku, pásek a knížku. Vznikla tak jakási nová kultura.

 

V roce 2001 jsem ve svém rodném městě Brně – Líšni uskutečnila akci „VÝSTAVA ZA OKNY“, která se zúčastnilo 150 občanů. Jejich úkolem bylo vystavit do oken věci, kterými se chtějí pochlubit před svým okolím. Vznikla tak živá galerie, před kterou hrdí galeristé diskutovali.

 

Mým největším veřejným projektem je společenská hra „NIC TAM NENÍ“ (2003), do které jsem zapojila všechny občany moravské obce Ponětovice. Na základě dotazníků, které jsem obyvatelům obce rozdala, jsem zjistila, že všechny rodiny tráví soboty na venkově podobně. Druhým mým zjištěním bylo, že lidé na vesnici dnes žijí s určitou skepsí, protože mají pocit, že všechno podstatné se odehrává ve městech (o své vesnici říkají „NIC tu není“). Dala jsem si tedy za úkol NORMÁLNOST ukázat. Sestavila jsem podle dotazníků Režim dne, který představoval závazný program pro sobotu 24. 5. 2003 a všechny občany jsem přesvědčila, aby jej ten den dodrželi. A tak občané současně vstávali, šli na nákup (všichni obdrželi za nízké ceny totéž), zametali, obědvali rajskou s knedlíkem, sešli se na pivu a večer všichni naráz zhasli. Z akce vznikl filmový záznam snímaný čtyřmi kamerami. (Za tento projekt jsem získala cenu sdružení Tranzit zahrnující vývojový grant.)

 

V rámci tvůrčího pobytu ve Švýcarsku bych se dále věnovala práci s lidmi. Chtěla bych si zkusit přenést způsob svého uvažování do kulturně a jazykově odlišné země. A zároveň mi přijde podnětná (až dobrodružná!) izolace od mého přirozeného prostředí, ze kterého všechny mé dosavadní práce vycházejí.

 

Jan Šerých -  životopis

 

narozen 13. 5. 1972 v Praze

 

AVU 1992–1999

 

1997–2002 členem skupiny BJ

 

Společné výstavy – výběr

 

2000    - BEZHLAVÝ JEZDEC, Galerie NSČU a galerie NoD, Praha

           - ŽENY PŘICHÁZEJÍ A ODCHÁZEJÍ, JENOM MY SPISOVATELÉ SCI-FI ZŮSTÁVÁME, Galerie 761, Ostrava

 

2001     - ART FAIR, Dům umělců, Moskva

            - LABORATOŘ, Veletržní palác, Praha

           - CRISS/CROSS: PRAHA - STUTTGART- WROCLAW, výstava CSU, pivovar Broumov

            - SLEVA 20%, Dům umění, České Budějovice

2002     - LABORATOŘ, Veletržní palác, Praha

            - ZVON, 4. bienále mladého umění, Praha

            - FAIR (Glued Intimacy), Royal Colledge of Art, Londýn

            - HÉDONISTICKÁ ABSTRAKCE, Atrium, Moravská galerie v Brně

            - SLÁVA KOSMONAUTŮ ZAPADÁ PRACHEM, výstava BJ, Galerie Šternberk

            - VÁLKA – LÁSKA – MÍR, Galerie Eskort, Brno

            - Z PRAHY, La Chaufferie, Štrasburk

            - D’UN PRINTEMPS L‘AUTRE, Belfort, Francie

2003     - Československo, Slovenské národné múzeum, Bratislava

            - Survey '03, Futura, Praha

            - To the Letter, České centrum New York

            - Kompression, Kolonie Wedding, Berlín

            - Cena Jindřicha Chalupeckého – finále, Futura, Praha

            - Perfect Tense (Malba dnes), Jízdárna Pražského hradu, Praha

2004     - Like Beads on an Abacus Designed to Calculate Infinity, Rockwell, Londýn

            - CHECK THE ART, Galerie Kai Hilgeman, Berlín

            - Neutral, Motorenhalle, Drážďany

 

 

Vybrané samostatné výstavy

 

1998     – Pereme se za vás, pouliční vitrína BJ, Praha

1999     – DIAL, Veletržní palác, Praha

2000     – OZZY, Černý Pavouk, Ostrava

2000     – Hlava v oblacích, České Budějovice

2002     – Placebo, Malá Špálovka, Praha

2003     – Kdopak to mluví, Dům umění České Budějovice

            – BLA, Galerie 761, Ostrava

            – 10 rad jak vypadat skvěle při sexu, Dům umění / Galerie 99, Brno

2004     – Z knih, Antikvariát Ouky douky, Praha

            – A je to!, Galerie A.M.180, Praha

 

Motivační dopis

 

Od roku 1999, kdy jsem končil Akademii výtvarných umění, se poměrně systematicky věnuji některým opakujícím se tématům, která spolu, dle mého názoru, souvisejí. Počínaje fascinací technologiemi, jež byla hlavním tématem mé diplomní práce (Dial, 1998–1999) přes ideu hromadění a neschopnosti třídění (nejen) vizuálních informací (Placebo, 2002), až po hru s jazykem a zkoumání jeho sociálních limitů (instalace Black Sabbath/Abba, 2002, některé pozdější obrazy...). K tomuto účelu užívám běžně užívaných médií –  malby, videa, instalace.

 

Protože nyní cítím jistou opotřebovanost svého přístupu, rád bych se osvobodil od některých schémat, která jsem si za dobu svého fungování v místním výtvarném provozu osvojil. Dočasné přerušení bezprostředních kontaktů v tomto uzavřeném prostoru chápu jako v mnoha ohledech ozdravné. Z příležitostných návštěv znám naopak povrchně švýcarskou uměleckou scénu; fungování a program některých institucí považuji za kvalitní i progresivní (Kusthaus Baselland, PROGR Bern, atd.). Vzhledem k tomu, že bych svou práci v Bernu rád navázal na místní specifika, je myslím dost obtížné předem úzce definovat, jaká by měla být její povaha. Ze všeho nejvíce mi vyhovuje představa jakéhosi nerušeného „sběru materiálu“ a následného pokusu o konzistentní výstup, omezený pouze dobou mého pobytu.