Nanohach – pevní ve své vratkosti

Jak sám sobě dokázat svojí opodstatněnost k existenci? Jak jí dokázat ostatním? Proč jí vlastně odůvodňovat? . Nejsme úspěšní, životaschopní, dostatečně draví? Jsme dokonce křehcí? Je to přednost nebo handycap?

Poslední premiéra občanského sdružení NANONACH se pokusila dát odpovědi na tyto zásadní otázky. Koncem září se v Duncan Centre konal česko-norský projekt s názvem Struktury vratkosti. Občanské sdružení a skupina tanečního divadla NANOHACH bylo založeno v listopadu 2004 a je složeno z tanečníků, kteří se již několik let pohybují v profesionální tanečně divadelní oblasti.Sdružení podporuje a realizuje taneční umělecké aktivity a vytváří podmínky pro mezinárodní výměnu umělců se zaměřením na takové projekty, které umožňují spolupráci se zahraničními subjekty. Choreografkou jmenovaného projektu je Karen Foss, tanečnice, která působila v mnoha projektech americké a norské nezávislé taneční scény 80.a 90.let. Mimo jiného v letech 1996-2000 působila jako umělecká ředitelka norského národního souboru pro současný tanec Carte Blanche/Bergen.

Členové Nanonachu - Lea Čapková, Honza Malík, Marta Trpišovská a Milan Záhora – našli v Karen Foss dobrou inspirátorku a tvar, který spolu vytvořili, vypovídá o skutečné jednolitosti v pohledu na stanovené téma, tak v nalezených výrazových prostředcích. Navázání kontaktu, pak následně vztahu, na základě obdarování. Velmi málokdy se setkáme s otevřeným vtažením diváka do děje tak svobodně jak to udělali Nanonachové v posledním projektu. Jenže pocity, prožitky a představy každého z nás vedou svojí cestou a tak nám nic nezbývá jenom balancovat mezi jedinečností a společenskými konvencemi. Míra přijatelnosti zcizení, nehraní, vystoupení z divadelního dění je dalším zajímavým momentem, který toto představení určuje. Několikaminutové interludium svádělo k zásahu, ke komentářům, k posunu celého dění. Charaktery čtyř jedinců, aktérů děje, jsou pouze naznačeny, nicméně dramatické střety mezi nimi mají silné vnitřní napětí a divák si pro sebe hledá příběh. Rámcující komentář mladého muže, který ve snaze najít omluvu svých vratkostí představuje jak svého otce, tak situace ze svého života, odráží pocity dnešních lidí, ale hlavně tvůrčích osob. Dnes se prosadit tvorbou je velmi těžké. Nejde o to vytvořit dílo. Nejde ani o to jaké kvality dílo dosahuje. Jde hlavně o to, dílo, lépe produkt,marketingově zpracovat! Rozuměj: prodat! V našich podmínkách bohužel nefunguje přehledný systém podpory nezávislého umění a proto, když má někdo potřebu tvořit, musí na chléb vezdejší vydělávat jinak. I o pocitech nezávislých tvůrců je pohybové představení Struktury vratkosti. Jakkoliv jsou jejich nalezené pravdy o dnešním lidském směřování vratké –neb jaká doba, takový její obraz v umění - jsou členové Nanonachu v přesvědčení tvořit pevní. A to je pro nás všechny dobrá zpráva.

NANOHACH a Michal ZÁHORA připravují další projekt, autorskou choreografii pod názvem – SYNCHRONICITY "Život podle Junga" uvedou 14. prosince ve 20 hodin v Divadle Ponec.

Mária Uhrinová

Zdroj: hrrrrr@seznam.cz